20 Cdo 2399/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční
věci oprávněného E. V., s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti povinné M. Š.,
zastoupené advokátem, pro 22 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 953/2003, o dovolání povinné proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003, č.j. 22 Co 597/2003-41,
Dovolání se odmítá.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 9. 2003, 5
Nc 953/2003-29, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle směnečného
platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 1995, č.j. Sm
63/95-14, k vymožení 10 000 000,- Kč s 6 % úroky ode dne 14. 1. 1995 do
zaplacení a nákladů nalézacího řízení 400 000,- Kč a podle směnečného
platebního rozkazu téhož soudu ze dne 13. 4. 1995, č.j. Sm 64/95-11, k vymožení
12 000 000,- Kč s 6 % úroky ode dne 14. 1. 1995 do zaplacení a nákladů
předcházejícího řízení 480 000,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil J. L.,
soudního exekutora. Uzavřel, že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná a že
námitky, že oprávněný k návrhu nepředložil originály směnek, na základě nichž
byly exekuční tituly vydány, nejsou pro nařízení exekuce rozhodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá nesprávné
právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Podle dovolatelky má dlužník právo, aby mu oproti zaplacení směnečné sumy byla
směnka vydána, neboť tím se zabrání dalšímu oběhu směnky a možnosti, aby její
nový majitel opětovně uplatňoval směnečné nároky. Proto předložení originálu
směnky k návrhu na nařízení exekuce je pro posouzení věcné legitimace
oprávněného nezbytné. Řešení této otázky má po stránce právní zásadní význam,
neboť soudy nepostupují jednotně (§ 237 odst. l písm. c/ o.s.ř.). Navrhla, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, vit § 130 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o
změně dalších zákonů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu
§ 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1
písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního
stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož
soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237
odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový
případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. l pím. c/
o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právní,
navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání
odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
(nesprávné právní posouzení věci).
Otázku, kterou dovolatelka prostřednictvím shora zmíněného dovolacího důvodu
nabídla k přezkumu (zda k návrhu na nařízení exekuce, je-li exekučním titulem
směnečný platební rozkaz, musí oprávněný předložil originál směnky, na základě
níž byl exekuční titul vydán), shora uvedené znaky nesplňuje. Podle § 44 odst.
2 věty první zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou
splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její nařízení (existence
vykonatelného pokladového rozhodnutí přiznávajícího právo, jež není
prekludováno, věcná legitimace účastníků a okolnost, že rozsah, v jakém je
navrhována, postačí k uspokojení oprávněného). Oprávněný v souladu s § 38 odst.
2 zákona č. 120/2001 Sb. připojil k návrhu na nařízení exekuce úředně ověřenou
kopii exekučních titulů opatřených potvrzením o jejich vykonatelnosti, smlouvou
o postoupení pohledávky ze dne 31. 7. 2000 dále doložil, že na něho přešla
práva z exekučních titulů (§ 36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb.). Dospěl-li
proto odvolací soud k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce jsou splněny,
odpovídá tento závěr ustálené soudní praxi. Povinnost toho, kdo se domáhá
exekuční cestou plnění ze směnečných platebních rozkazů, předložit k návrhu na
nařízení exekuce originály směnek, na základě nichž byly exekuční tituly
vydány, zákon č. 120/2001 Sb. nevyžaduje a nevyplývá ani z jiného právního
předpisu.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní
exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu