20 Cdo 2404/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ORLEN Unipetrol RPA s. r. o., se sídlem v Litvínově, Záluží 1, identifikační číslo osoby 27597075, proti povinné GOLC OIL a. s., se sídlem v Praze 5, Na Čečeličce 425/4, identifikační číslo osoby 25728776, zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, pro 1 538 390,35 Kč s příslušenstvím, vedené soudní exekutorem JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 108 EX 6068/23, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2025, sp. zn. 18 Co 209/2025, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2025, č. j. 108 EX 6068/23-440, kterým soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město, určil výslednou cenu nemovitých věcí, specifikovaných ve výroku I rozhodnutí, částkou 30 000 Kč (výrok II). Odvolací soud uzavřel, že soudní exekutor postupoval při určení ceny v souladu se zákonem a určil cenu na základě řádně vypracovaného znaleckého posudku, kterým byla určena obvyklá cena. Závěry znaleckého posudku jsou řádně odůvodněny a odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení, přičemž soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce. Až samotný výsledek dražby přitom může odpovědět na otázku, jakou má nemovitá věc hodnotu, za niž může být obecně prodána.
2. Povinná v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, přičemž právní otázku spatřuje v tom, že „dovolací soud dosud neřešil, resp. měl by řešení právní otázky posoudit jinak, když v tomto směru dovolatel odkazuje na rozhodnutí soudu prvého stupně a na důvody, které k takovému rozhodnutí soud prvého stupně vedly“. Povinná dovolání podává z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, „když dovolacím soudem by měla být vyřešená právní otázka vyřešena jinak“.
3. Povinná zdůraznila, že v odvolání vyslovila nesouhlas s výší ceny a přesvědčení, že cena obvyklá v místě a čase je podstatně vyšší. Vycházela přitom ze skutečných prodejů v místě a čase a z aktuálních cen pozemků. Má za to, že v situaci, kdy rozporuje správnost znaleckého posudku, nemůže soud bez dalšího vyhodnotit tento posudek tak, že odpověděl na všechny otázky a logicky zdůvodnil závěry, neboť takový názor by mohl odvolací soud vyslovit teprve tehdy, kdyby existoval revizní znalecký posudek. Dovolatelka je přesvědčena o tom, „že tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, ne jak ji posoudil odvolací soud“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil jej odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
6. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. Povinná v dovolání cituje ustanovení § 237 o. s. ř. a uvádí, že „tuto právní otázku dovolatel spatřuje v tom, že dovolací soud dosud neřešil, resp. měl by řešení právní otázky posoudit jinak, když v tomto směru dovolatel odkazuje na rozhodnutí soudu prvého stupně a na důvody, které k takovému rozhodnutí soud prvého stupně vedly“. Žádnou otázku, o níž se domnívá, že ji dovolací soud neřešil, však povinná nevymezuje.
8. Následně dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že odvolací soud nepostupoval správně při hodnocení znaleckého posudku, přičemž „tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, ne jak ji posoudil odvolací soud“. Dovolatelka tím ovšem nevymezuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.,
jejíž jedno z kritérií spočívá v tom, že dovolání je přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, kterou dovolací soud v minulosti již vyřešil, ale dovolatel se domnívá, že ji má dovolací soud vyřešit jinak (tj. aby se dovolací soud od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil).
9. Protože dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř., a dovolání tak trpí vadou, jež nebyla v dovolací lhůtě odstraněna a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu