Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 2417/2000

ze dne 2001-01-30
ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2417.2000.1

20 Cdo 2417/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně C. E. H.

a.s. proti žalované E. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 231/97, o dovolání žalované proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, č. j. 21 Co

136/2000-71, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, č. j. 21 Co

136/2000-71, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Obvodní soud rozsudkem ze dne 23. února 1999, č. j. 12 C 231/97-31, přivolil k

výpovědi z nájmu ve výroku specifikovaného bytu a žalovanou zavázal k jeho

vyklizení, odevzdání žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku a k

zaplacení náhrady nákladů řízení.

Shora označeným usnesením městský soud podle ustanovení § 43 a § 211 občanského

soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") odvolací řízení zastavil a rozhodl, že

žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů. Své rozhodnutí odůvodnil

závěrem, že odvolání trpí vadami bránícími dalšímu pokračování odvolacího

řízení, jež přes výzvu k doplnění odvolání s poučením o možnosti zastavení

odvolacího řízení zůstaly neodstraněny.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalovaná, zastoupena advokátem, napadla

včasným dovoláním, jímž namítá, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem

soudu odňata možnost jednat před soudem, když odvolací soud postupoval v

rozporu s ustanoveními § 211, § 43, § 49, § 58, § 114 a § 212 o. s. ř. Porušení

ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. spatřuje v zastavení odvolacího řízení

přesto, že v blanketním odvolání výslovně uvedla, že se odvolává proti rozsudku

"v celém jeho rozsahu", a že tak dostatečně určila meze odvolacího přezkumu.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná

ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé

další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. května 1998,

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem

č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000.

Dovolání je (podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) přípustné a -

byť namítnutou zmatečnostní vadou netrpí - též důvodné.

Z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady

řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. a (je-li dovolání

přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci

(§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody

včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Protože vady vyjmenované v

ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) - e) a g) o. s. ř. ani jiné vady (§ 241 odst.

3 písm. b/ o. s. ř.) dovolatelka netvrdí a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval

se Nejvyšší soud (nejprve) námitkou, že žalované byla v průběhu řízení

nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu

ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Touto zmatečnostní vadou však řízení netrpí. Jak dovodila již ustálená

judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2

Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve

sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř.

č. 27 a 49), jde totiž od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. o odnětí možnosti

jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jen

tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při

rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. "Postupem soudu v průběhu řízení"

ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání

konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má

za úkol průběh řízení zhodnotit. Ztotožňuje-li tudíž dovolatel vadu řízení se

soudním rozhodnutím, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení § 237 odst. 1

písm. f) o. s. ř., jež se vztahuje pouze k nesprávnému postupu soudu.

Dovolání je přesto důvodné, a to pro nesprávné právní posouzení věci (§ 241

odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), které žalovaná - posuzováno podle obsahu dovolání -

namítá, dovozuje-li, že městský soud odvolací řízení zastavit neměl, jestliže

meze jeho přezkumu v odvolání určila formulací, že rozsudek soudu prvního

stupně napadá "...v celém jeho rozsahu."

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní

normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně

určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně

aplikoval.

Podle ustanovení § 209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o

odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že

odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není

přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu

soudu.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu

podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat,

soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Podle ustanovení § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně

ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco

jiného.

Ze spisu vyplývá, že žalovaná dne 24. května 1999 podala odvolání (č. l. 43), v

němž uvedla, že je "dodatečně po poradě" odůvodní. Usnesením ze dne 3. června

1999, č. j. 12 C 231/97-45, doručeným 11. února 2000 (viz doručenka u č. l. 64

versa), ji soud vyzval k odstranění nedostatků odvolání do deseti dnů od

doručení usnesení.

Z odvolání, byť odkazovalo na další podání, jímž mělo být dodatečně odůvodněno,

je přitom zřejmé, které rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná napadá

(uvedením jeho spisové značky a datem jeho vydání) a vyplývá z něj také, že

rozsudek je napaden "v celém jeho rozsahu", tj. že odvolání nesměřuje pouze

proti výroku o náhradě nákladů řízení.

Jak dovodila současná judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. října

1998, sp. zn.. 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a

stanovisek č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 36), nebrání neuvedení údajů o tom, v

čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně (ani

čeho se odvolatel domáhá) dalšímu pokračování odvolacího řízení.

Jestliže odvolací soud neuvedení důvodů odvolání posoudil jako nedostatek

bránící dalšímu pokračování odvolacího řízení a jestliže proto odvolací řízení

zastavil, je jeho závěr ve smyslu ustanovení § 243b odst. 1 věty za středníkem

o. s. ř. nesprávný a dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.

s. ř. byl uplatněn právem.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§ 241

odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§

243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§ 243b odst. 1, věta za

středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle § 243b odst. 2 věty první o. s. ř.

odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§

243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů

řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Za součást dovolacích

nákladů žalované však nebude možno považovat zaplacený soudní poplatek z

dovolání (viz. č. l. 94 versa); jestliže to totiž směřovalo proti rozhodnutí

pouze procesní povahy, soudní poplatek z něj se neplatí (srov. stanovisko

občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4.

července 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996 pod poř. č. 49, písm. d/ stanoviska).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová