20 Cdo 2421/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a
JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. P. K.,
správce konkursní podstaty úpadce Č. n. z., spořitelního a úvěrového družstva,
zastoupeného advokátem, proti povinnému V. D., pro 1.250,- Kč s příslušenstvím,
prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 E
842/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
23. 1. 2004, č.j. 26 Co 796/2003, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 15. 9. 2003, č.j. 1 E
842/2002-26, zamítl návrh oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí s
odůvodněním, že k úhradě dluhu povinného došlo prostřednictvím výkonu
rozhodnutí.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního
stupně zrušil a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zastavil. Dospěl také k
závěru, že povinný svoji povinnost v rámci výkonu rozhodnutí splnil, zároveň
však uzavřel, že splněním povinnosti došlo k zániku exekučního řízení, a proto
již nelze rozhodovat z důvodu nedostatku podmínky řízení o zastavení výkonu
rozhodnutí (§ 103, § 254 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve
znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř.“/).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž
namítá, že splnění závazku povinného v průběhu vykonávacího řízení, ať již k
rukám oprávněného či realizací výkonu rozhodnutí, samo o sobě nezpůsobuje
ukončení vykonávacího řízení, nýbrž představuje důvod pro zastavení výkonu
rozhodnutí podle § 268 odst. l písm. g/ o.s.ř., který může soud zastavit i bez
návrhu. Pokud však návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podal oprávněný dříve,
než bylo rozhodnuto z úřední povinnosti, musí soud o návrhu rozhodnout a
vyhovět mu. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve
znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. l písm. a/ o.s.ř.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm.
a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení,
které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3, věty
druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány
nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud
uplatněným dovolacím důvodem (zde důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř.) včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první,
o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že
plnění do rukou soudního vykonavatele je třeba považovat za plnění v rámci
výkonu rozhodnutí a že splněním povinnosti exekuční řízení skončilo, a proto
již nelze rozhodovat o návrhu oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil
podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené
věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
Účelem výkonu rozhodnutí je zajistit splnění povinnosti,
která byla povinnému uložena a kterou nesplnil dobrovolně; proto po jeho
nařízení je soud povinen postarat se o jeho provedení (§ 265 odst. 1 o.s.ř.).
Je-li výkon rozhodnutí úspěšně proveden a povinnost v řízení vymožena, výkon
rozhodnutí končí, aniž by o tom soud rozhodoval. Naproti tomu o zastavení
výkonu rozhodnutí je třeba rozhodnout, jestliže v rámci exekučního řízení k
nucenému splnění povinnosti nedošlo.
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí upravuje ustanovení §
323 a násl. o.s.ř., postup při provádění výkonu rozhodnutí dále upravují
vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní
a krajské soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“),
ustanovení § 103 až 108 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12.
2001, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro
okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen „instrukce“), představující obecná
ustanovení o výkonu rozhodnutí v občanskoprávních věcech, a dále ustanovení §
109 až 116 téže instrukce, která se týkají výkonu rozhodnutí prodejem movitých
věci, a konečně Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 8. 1996, kterou
se vydává Řád pro soudní vykonavatele (dále jen „řád“).
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí sleduje prodej movitých věcí
povinného v dražbě a uspokojení oprávněného z dosaženého výtěžku. Výplatou
výtěžku oprávněnému výkon rozhodnutí končí. Pro posouzení, zda v souzené věci
bylo plněno v rámci výkonu rozhodnutí, je rozhodné posouzení plateb povinného.
Podle § 106 odst. 1 instrukce (a článku 10 odst. 1 řádu)
bezprostředně před úkonem vyzve vykonavatel povinného, aby plnil dobrovolně.
Podle § 106 odst. 2 instrukce, nesplní-li povinný dobrovolně, anebo byl-li
oprávněný uspokojen jen částečně, přikročí vykonavatel k výkonu. Na uhrazenou,
event. odebranou částku vydá vykonavatel povinnému stvrzenku z kvitančního
sešitu. Podle § 113 odst. 1 instrukce, zaplatil-li povinný dobrovolně vymáhanou
částku nebo byly-li mu při soupisu věci odňaty hotové peníze, vydá je
vykonavatel oprávněnému, popř. jeho zástupci, je-li zmocněn je přijmout. Není-
li oprávněný ani jeho zástupce přítomen, vykonavatel zašle částku oprávněnému.
Podle § 106 odst. 3 instrukce, vydal-li vykonavatel přijaté nebo povinnému
odebrané peněžní částky oprávněnému, potvrdí oprávněný příjem v protokolu.
Zaslal-li vykonavatel peněžitou částku oprávněnému, připojí k protokolu o úkonu
stvrzenku o odeslání peněz.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že právní úprava umožňuje, aby v
průběhu výkonu rozhodnutí povinný zaplatil dlužnou částku „dobrovolně“ do rukou
vykonavatele. Jestliže s takto získanou peněžitou částkou soud naloží jako s
výtěžkem výkonu rozhodnutí, je třeba takové plnění považovat za plnění v rámci
exekučního řízení vymožené. Předáním či zasláním peněz oprávněnému tak výkon
rozhodnutí končí, aniž by bylo třeba o jeho zastavení vydávat zvláštní
rozhodnutí. Je-li následně podán oprávněným návrh na zastavení výkonu
rozhodnutí, nelze mu vyhovět.
Z obsahu spisu se podává, že povinný zaplatil vykonavateli dne 25.
3. 2003 částku 1.250,- Kč a dne 4. 8. 2003 částku 7.883,- Kč, částky 950,- Kč
a 7.883,- Kč (celá vymáhaná pohledávka) byly okresním soudem zaslány
zástupci oprávněného; s ohledem na výše učiněné závěry tím došlo ke skončení
výkonu rozhodnutí.
Byl-li proto po zániku exekučního řízení podán oprávněným návrh
na zastavení výkonu rozhodnutí, odvolací soud správně zrušil usnesení soudu
prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí a řízení o zastavení výkonu
rozhodnutí pro nedostatek podmínky řízení podle § 103 a § 254 odst. 1 o.s.ř.
zastavil.
Protože se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího
důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez
jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné
podle § 243b odst. 1, věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele,
jakož i skutečností, že povinnému, který by jinak ve smyslu citovaných
ustanovení právo na náhradu měl, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu)
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Pavel Krbek , v. r.
předseda senátu