USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného P. P., zastoupeného JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova č. 10/9, proti povinnému Z. S., zastoupenému JUDr. Luďkem Litnerem, advokátem se sídlem v Plzni, Sedláčkova č. 212/11, pro 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 308 EXE 488/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2025, č. j. 64 Co 674/2024-67, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Okresní soud v Plzni usnesením ze dne 25. října 2024, č. j. 308 EXE 488/2023-24, zamítl návrh povinného na zastavení a odklad exekuce. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že exekučním titulem není směnka či nárok vyplývající ze směnky, ale notářský zápis se svolením povinného k vykonatelnosti ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „e. ř.“, k úhradě částky 3 500 000 Kč z titulu půjčky oprávněného povinnému, která byla zajištěna směnkou.
V uvedeném notářském zápisu povinný svůj dluh uznal co do důvodu a výše a notářský zápis uznaný závazek dostatečně osvědčuje. Tvrzení povinného, že oprávněný nedisponuje směnkou, nemá na existenci vymáhaného závazku vliv. Krajský soud v Plzni, k odvolání povinného, usnesením ze dne 30. dubna 2025, č. j. 64 Co 674/2024-67, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „n.
ř.“, který obsahuje závazek povinného zaplatit oprávněnému částku 3 500 000 Kč, přičemž oprávněný v exekučním návrhu uvedl, že částku 1 000 000 Kč již povinný zaplatil. Odvolací soud se zabýval uvedeným notářským zápisem z hlediska jeho určitosti a dospěl k závěru, že byť je v notářském zápisu zmíněna směnka, neznamená to, že by právním důvodem vymáhané pohledávky byl směnečný závazek, který by bez dalšího zanikl spolu se zánikem směnečné listiny (skutečnost, že směnka byla zničena, je mezi účastníky nesporná).
Podle odvolacího soudu je z notářského zápisu nepochybné, že jeho předmětem je pohledávka plynoucí z půjčky, která byla směnkou zajištěna. Údaj o směnce slouží toliko jako další identifikační údaj právního nároku, kterým byla povinným uznána částka 3 500 000 Kč ze smlouvy o půjčce. Podle odvolacího soudu bylo při uzavírání dohody obsažené v notářském zápisu zřejmé, že doložka přímé vykonatelnosti se vztahuje na závazek ze smlouvy o půjčce, což odvolací soud dovodil vedle samotného výkladu notářského zápisu jako celku i ze skutečnosti, že povinný na základě uvedeného závazku již oprávněnému uhradil částku 1 000 000 Kč. Odvolací soud proto uzavřel, že v situaci, kdy posuzovaný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních jednáních a rovněž obsahuje dohodu oprávněného a povinného, v níž jsou obě osoby přesně individualizovány, právní důvod plnění se dal poměrně snadno vyložit, bylo vyjádřeno jakou částku a do jaké doby má povinný oprávněnému zaplatit a povinný jednoznačně k přímé vykonatelnosti svolil, jde o formálně i materiálně vykonatelný exekuční titul.
Nedůvodnou shledal odvolací soud rovněž námitku promlčení, neboť (i bez ohledu na částečnou úhradu) již pouze z důvodu uznání vymáhaného dluhu v notářském zápisu promlčecí doba ke dni zahájení exekuce neuplynula.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení 4 právních otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. První otázka zní, zda může být předmětem doložky přímé vykonatelnosti v notářském zápisu pouze jediný dluh nebo více dluhů současně, a tedy zda notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti může představovat exekuční titul současně pro více samostatných pohledávek.
Uvedená otázka konkretizovaná dovolatelem pro nyní řešený případ zní, zda je možné, aby předmětný notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti mohl představovat současně exekuční titul jak pro směnečný dluh vyplývající ze zajišťovací směnky, tak i exekuční titul pro směnkou zajištěný dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce. Druhá otázka zní, zda se doložka přímé vykonatelnosti v notářském zápisu bez dalšího vztahuje na veškeré skutečnosti, které se v notářském zápisu vyskytují a na nichž se mohou zakládat dluhy účastníků notářského zápisu, nebo zda se doložka přímé vykonatelnosti v notářském zápisu vztahuje pouze na ty skutečnosti, které notář jako kryté doložkou přímé vykonatelnosti označí.
Uvedená otázka konkretizovaná dovolatelem pro nyní řešený případ zní, zda je možné vztáhnout doložku přímé vykonatelnosti v notářském zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti jak na dluh ze smlouvy o zápůjčce, která je v textu notářského zápisu zmíněna pouze v čl. I, jenž označuje úvodní nesporná tvrzení účastníků, tak současně i na dluh ze směnky vlastní, která je v textu předmětného notářského zápisu uvedena v ust. II. výslovně jako titul, z něhož je dluh notářským zápisem uznáván, a dále v čl. IV., kde je směnka vlastní výslovně označena jako skutečnost, na níž se zakládá předmětný dluh, a to vše v situaci, kdy sepisovatel notářského zápisu o tom, který ze závazků zmíněných v notářském zápisu má být přímo vykonatelným, neuvádí výslovně ničeho.
Třetí otázka zní, zda je doložka přímé vykonatelnosti v notářském zápisu platná a zda je notářský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti vykonatelným i tehdy, není-li z textu notářského zápisu jednoznačně patrné, jaký konkrétní dluh z více dluhů zmiňovaných v textu notářského zápisu má být vykonatelným. Uvedená otázka konkretizovaná dovolatelem pro nyní řešený případ zní, zda je předmětný notářský zápis vykonatelný i v situaci, kdy z jeho textu není najisto postaveno, zda je jeho prostřednictvím přímo vykonatelný dluh ze smlouvy o zápůjčce či dluh ze směnky, a tedy kdy po zahájení exekuce není zřejmé, zda jeho prostřednictvím dochází k exekuci dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce, nebo dluhu směnečného.
Čtvrtá otázka zní, zda prohlášení o uznání dluhu z titulu zajišťovací směnky způsobuje účinky předvídané ustanovením § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i vůči směnkou zajištěné kauzální pohledávce. Uvedená otázka konkretizovaná dovolatelem pro nyní řešený případ zní, zda je možné vznést úspěšně námitku promlčení dluhu zajištěného směnkou - tj. dluhu ze smlouvy o zápůjčce uvedeného v čl. I.
předmětného notářského zápisu, když prohlášení o uznání dluhu v čl. II. předmětného notářského zápisu výslovně uvádí pouze to, že dlužník uznává co do důvodu a výše svůj dluh z titulu směnky vlastní (tj. směnky zajišťovací). Dovolatel rozporuje závěry odvolacího soudu o tom, že právním důvodem pohledávky vymáhané prostřednictvím předmětného notářského zápisu je dluh ze smlouvy o zápůjčce, že exekucí vymáhaný dluh byl notářským zápisem uznán co do důvodu a výše, že předmětný notářský zápis je materiálně i formálně vykonatelným a že námitka promlčení exekucí vymáhaného dluhu není důvodná, neboť podle jeho názoru notářský zápis, který je v této věci exekučním titulem, nezakládá přímou vykonatelnost pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, ale pouze závazku vyplývajícího ze směnky.
Povinný je toho názoru, že v notářském zápisu výslovně uznal pouze dluh ze směnky, nikoliv dluh ze smlouvy o zápůjčce, proto takové uznání nemělo vliv na promlčení dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Je-li tedy vymáhán dluh ze smlouvy o zápůjčce, jde o dluh promlčený. Pokud je však vymáhán dluh ze směnky, jde o dluh neexistující, neboť směnečný závazek zanikl zničením směnečné listiny. Notářský zápis je podle dovolatele neurčitý, a tedy jako exekuční titul nevykonatelný. Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a exekuce se zastavuje, popř. aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovolání bylo výslovně podáno do všech výroků napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým výrokem potvrdil usnesení soudu prvního stupně jak ohledně zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, tak i ohledně zamítnutí návrhu na odklad exekuce, Nejvyšší soud předně uvádí, že v části, v níž dovolatel brojí proti rozhodnutí o odkladu exekuce, není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o.
s. ř. dovolání přípustné. Dále se proto Nejvyšší soud dovoláním zabýval pouze v rozsahu výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis ze dne 10. října 2014, sp. zn. NZ 784/2014, N 812/2014, sepsaný JUDr. Miroslavou Protivovou, notářkou se sídlem v Plzni. Podstatou podaného dovolání je nesouhlas dovolatele s výkladem exekučního titulu, jak jej učinil odvolací soud. Zejména jde o určení, zda daný notářský zápis představuje exekuční titul pro pohledávku z titulu nezaplacené půjčky (nyní zápůjčky), nebo z titulu směnky vlastní, nebo pro obě tyto různé pohledávky, popř. o určení, zda je notářský zápis z důvodu neurčitosti v něm uvedeného právního důvodu plnění vykonatelný, či nikoliv.
Notářský zápis o dohodě se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle § 71b n. ř. je exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. d) e. ř.
Exekučním titulem se stává tehdy, obsahuje-li jednak náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (jednáních) v § 62 a násl. n. ř. a dále, jedná-li se o notářský zápis o dohodě, obsahuje-li dohoda náležitosti stanovené v § 71b odst. 2 n. ř. Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Nejvyšší soud již např. v usnesení ze dne 20. července 2021, sp. zn. 20 Cdo 1022/2021, vysvětlil, že požadavek na vymezení skutečností, na nichž se pohledávka či právní nárok zakládá, neznamená, že tyto skutečnosti musí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností. Postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění) – dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009. Z notářského zápisu musí být objektivně, tzn. jednoznačně a určitě (a to i z pohledu třetích – od smluvních stran notářského zápisu odlišných – osob) zřejmý důvod plnění. Jinak řečeno, z notářského zápisu musí být objektivně seznatelné, proč má povinná osoba oprávněné osobě určité plnění poskytnout a na základě jakého právního důvodu tak má učinit, přičemž tento právní důvod by neměl být zaměnitelný s jiným právním důvodem.
Úsudek, zda je tato náležitost řádně vymezena, je třeba učinit s ohledem na celý obsah notářského zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
20. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 124/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3078/2018). Z notářského zápisu, který je v této věci exekučním titulem, Nejvyšší soud zjistil následující z hlediska uplatněných dovolacích námitek relevantní skutečnosti: V čl. I. notářského zápisu účastníci prohlásili za nespornou skutečnost, že dlužník (zde povinný) za zde specifikovaných okolností vystavil ve prospěch věřitele (zde oprávněný) směnku vlastní na částku 5 200 000 Kč. Částka zajištěná uvedenou směnkou představuje půjčku, kterou dlužník věřiteli nevrátil. Povinný prohlásil, že uvedenou částku převzal a oba účastníci dále prohlásili, že po částečné úhradě uvedené částky dluží ke dni sepisu notářského zápisu povinný oprávněnému částku 3 500 000 Kč, jejíž zaplacení bylo zajištěno shora uvedenou směnkou. V čl. II.
notářského zápisu povinný prohlásil, že uznává co do shora popsaného důvodu a shora specifikované výše svůj dluh vůči oprávněnému „z titulu výše uvedené směnky vlastní, vše popsané v čl. I tohoto notářského zápisu, tedy uznává dlužnou částku ve výši 3 500 000 Kč“. V čl. III. notářského zápisu účastníci uzavřeli dohodu, podle níž se povinný zavázal zaplatit oprávněnému „dlužnou částku celkem ve výši 3 500 000 Kč“ nejpozději do 20. dubna 2015. V čl. IV. notářského zápisu, účastnici v rámci sjednané dohody mimo jiné shodně prohlásili, že skutečností, na níž se dluh zakládá, je směnka vlastní popsaná v čl.
I. notářského zápisu, a dále že předmětem plnění je dlužná částka ve výši 3 500 000 Kč. V čl. V. notářského zápisu povinný výslovně svolil k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, tj. aby podle něj byla nařízena a provedena exekuce ihned při prodlení se splatností dlužné částky uvedené v čl. III. notářského zápisu. Dovolatel má pravdu v tom, že je třeba rozlišovat závazek ze směnky a závazek ze smlouvy, nicméně v nyní řešené věci nepochybně (i přes některé nepřesné formulace) nebylo vůlí účastníků notářského zápisu, aby se některé jeho články týkaly pouze pohledávky ze smlouvy o zápůjčce a jiné články pohledávky ze směnky.
S ohledem na celý obsah notářského zápisu je podle Nejvyššího soudu naprosto zřejmé, že uvedený notářský zápis nemá představovat exekuční titul pro dvě různé pohledávky, tj. jak pro pohledávku z titulu zápůjčky, tak zároveň i pro pohledávku z titulu zajišťovací směnky vlastní, nýbrž jde ve všech článcích stále o tutéž pohledávku (byť v některých článcích chybně specifikovanou). Z tohoto důvodu napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení první ani druhé dovolatelem formulované otázky.
Ohledně třetí dovolatelem formulované otázky Nejvyšší soud uvádí, že i přes nepřesné formulace obsažené v čl. II. a čl. IV. notářského zápisu lze s ohledem na celý jeho obsah výkladem bez obtíží dospět k závěru, že právním důvodem pohledávky, která je předmětem notářského zápisu, není směnka vlastní, ale zápůjčka. Odvolací soud správně uvedl, že údaje o směnce v notářském zápisu slouží pouze jako další identifikátor právního nároku, kterým byla povinným uznaná částka 3 500 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce.
Oproti tvrzení dovolatele tedy z notářského zápisu je objektivně seznatelné, na základě jakého právního důvodu má povinný oprávněnému plnit. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu souladné se shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nezávisí ani na vyřešení třetí dovolatelem formulované otázky. A konečně, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ani na vyřešení čtvrté dovolatelem formulované otázky, neboť, jak již bylo vysvětleno shora, z notářského zápisu je seznatelné, že rovněž uznání dluhu se oproti tvrzení dovolatele netýkalo dluhu ze směnky, ale dluhu ze zápůjčky.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s.
ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září
2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Dovolatel v dovolání navrhl odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu