Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 2447/2017

ze dne 2017-08-29
ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2447.2017.1

20 Cdo 2447/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka

Poledny v exekuční věci oprávněné EDENHAM VENTURES LTD., se sídlem Withfield

Tower, Third Floor 4792, Coney Drive, Belize City, Belize, s adresou pro

doručení v Ostravě, Gorkého č. 3037/2, zastoupené JUDr. Janou Osladilovou,

advokátkou se sídlem v Praze 6, Vlastina č. 846, proti povinným 1) J. G., K. a

2) Z. G., K., oběma zastoupeným Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v

Českých Budějovicích, Široká č. 432/11, pro 231 607,80 Kč s příslušenstvím,

vedené u JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského

úřadu Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 2913/05, o dovolání povinných proti usnesení

Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 5 Co

2079/2016, takto:

Dovolání se odmítá.

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 9.

2016, č. j. 067 EX 2913/05-941, jímž soudní exekutor určil výslednou cenu

dražených nemovitých věcí a jejich příslušenství částkou 546 000 Kč s tím, že

cena jednotlivých práv a závad s nemovitými věcmi spojených stanovena nebyla.

Závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, nebyly stanoveny. Tímto rozhodnutím

bylo změněno usnesení soudního exekutora ze dne 6. 5. 2011, č. j. 067 EX

2913/05-301, jímž byla dříve stanovena výsledná cena.

Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním povinní. Namítali, že rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasili se

stanovením výsledné ceny na podkladě znaleckého posudku vypracovaného znaleckým

ústavem, protože byla nesprávně použita komparativní metodika. Znalecký ústav

měl zohlednit metodu nákladovou či výnosovou. Za nesprávný měli i výrok o tom,

že „Závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, nebyly stanoveny“. V této

souvislosti namítali, že v důsledku provedení digitalizace katastrální mapy

vyšlo najevo, že část oplocení s bránou na jižní a východní straně pozemku

parc. č. 1812/2, zapsaného na listu vlastnictví č. 49, pro obec Kamenná a

katastrální území K. u T. S., vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský

kraj, katastrální pracoviště v Českých Budějovicích, je na pozemku jiného

vlastníka. Severní brána neumožňuje vjezd automobilům pro podmáčený terén. Tyto

závady podle odvolatelů mohou v budoucnu omezit přístup k nemovité věci. Měli

za neurčité a nepřezkoumatelné, pokud existence byla promítnuta v položce Index

odlišnosti I. Znalecký ústav měl tyto závady ohodnotit konkrétní částkou. Dále

namítali, že znalecký posudek byl vypracován znaleckým ústavem, s nímž byl již

dříve ustanovený znalec Eduard Krutina personálně spojen, a proto jsou

dovolatelé přesvědčeni, že i u znaleckého ústavu lze uvažovat o možné

podjatosti. Vytkli soudnímu exekutorovi, že podání povinných ze dne 13. 6.

2016 nepostoupil soudu k rozhodnutí, zda znalecký ústav není z výkonu funkce

znalce vyloučen, a k ustanovení nestranného znalce či znaleckého ústavu.

Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a soudního

exekutora a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013

(srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

– dále též jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných

náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém

rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel

spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se

dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Povinní však vůbec nevymezili, v čem spatřují přípustnost dovolání ve smyslu §

237 o. s. ř., jež je jeho nezbytnou náležitostí. Vymezili jen otázky, při

jejichž řešení došlo (podle nich) k nesprávnému právnímu posouzení.

Námitkou, že pro stanovení výsledné ceny nemovité věci neměl znalecký ústav

použít srovnávací metodiku, ale metodiky jiné, dovolatelé směřují proti

hodnocení důkazu (znaleckého posudku) a neuplatňují tím žádný dovolací důvod.

Současně platí, že znalcem použitá metodika zpracování znaleckého posudku

souvisí s věcnou správností odborných závěrů posudku, které soud přezkoumávat

nemůže (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn.

26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek).

Brojí-li dále dovolatelé proti závěru, že na prodávané nemovité věci neváznou

závady, které prodejem nemovitosti nezaniknou, a naopak tvrdí, že závady, které

do budoucna mohou omezit přístup k nemovité věci, existují, zpochybňují tím

skutkový stav věci, a tudíž tato argumentace opět nesplňuje náležitosti

dovolání ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř.

Námitka, že znalecký posudek byl vypracován znaleckým ústavem, u nějž lze mít

důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti, je výtkou vady řízení před soudním

exekutorem a sama o sobě nemůže vadu obsahu dovolání zhojit; dovolací soud by

se jí mohl zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného)

dovolání.

Dovolání má tedy vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a jež

nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny. Nejvyšší soud proto

dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (§ 243f odst. 2, 3 o. s. ř.) odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu dle § 87 a

násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti

(exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu