U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a
soudců JUDr Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí
oprávněného J. F., zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v
Lounech, Beneše z Loun 50, proti povinnému AUTOSPORT Klub v AČR, se sídlem ve
Svojetíně 171, identifikační číslo osoby 68403542, zastoupenému Mgr. Filipem
Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 32, pro 12.762,25 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 E 27/2005, o
dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. května
2013, č. j. 20 Co 199/2013 - 306, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 6. 2. 2013, č. j. 2 E 27/2005 - 296,
zastavil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného – „budovy vybavenosti
s příslušenstvím, které je tvořeno studnou, přípojkou vody, domácí vodárnou,
přípojkou kanalizace, jímkou, ploty a plotovými vrátky a vraty, rampou a
schody, zapsané na LV pro obec S., k.ú. S. u Katastrálního úřadu pro
Středočeský kraj v Praze, Katastrální pracoviště Rakovník“ (výrok I.), dále
uložil oprávněnému povinnost uhradit na účet České republiky – Okresního soudu
v Rakovníku částku 325,- Kč, a to nejpozději do 3 dnů od právní moci tohoto
usnesení (výrok II.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů tohoto zastavení výkonu rozhodnutí (výrok III.). Krajský soud v Praze shora označeným usnesením k odvolání oprávněného usnesení
soudu prvního stupně ve výroku o nákladech státu změnil tak, že se státu
náhrada nákladů řízení nepřiznává, a v dalším je potvrdil (výrok I.); současně
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
(výrok II.). Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, v němž nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu o splnění podmínek pro zastavení výkonu rozhodnutí
podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že
napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. května 2013, o dovolání rozhodl podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru,
že dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Z dikce posledně citovaného ustanovení „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských
smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2“ vyplývá, že
tato výjimka se vztahuje pouze pro nalézací řízení, v němž soud rozhoduje spory
(vyplývající např.
ze vztahů ze spotřebitelských smluv) nebo upravuje práva a
povinnosti účastníků v jiné právní věci autoritativním způsobem (srov. Drápal,
L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061). Exekuční řízení je přitom řízení zcela
samostatné a na nalézacím řízení nezávislé. Z obsahového hlediska představuje
exekuční řízení souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu
na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně
druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k
nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9). Dovolání oprávněného směřuje (podle námitek obsažených v dovolání) proti části
výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o
zastavení výkonu rozhodnutí (vedeného pro pohledávku oprávněného ve výši
12.762,25 Kč s příslušenstvím). Protože v této části výroku odvolací soud
rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, Nejvyšší soud dovolání
oprávněného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný s ohledem na výsledek dovolacího
řízení na jejich náhradu nemá právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu