20 Cdo 2476/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné M. a.s., proti povinným 1) J. K., zastoupenému
advokátem a 2) P. K., pro 17.194,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu Brno-venkov pod sp. zn. 22 Nc 5569/2007, o dovolání 1) povinného proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2008, č.j. 12 Co 258/2008-21, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle § 219 o.s.ř. ve vztahu k
prvnímu povinnému potvrdil usnesení z 23.5.2007, č.j. 22 Nc 5569/2007-5, kterým
okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního
exekutora. S odvolací námitkou 1) povinného, že exekuci nařídil místně
nepříslušný soud, se krajský soud vypořádal závěrem, že 1) povinný „ve své
námitce místní nepříslušnosti neoznačil – a tím méně pak mohl doložit – žádné
skutečnosti, z nichž by bylo lze spolehlivě dovodit, že jeho bydlištěm je jiné
místo než to, které je evidováno jako místo jeho trvalého pobytu.“
V dovolání (aniž vysvětluje, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí), 1/ povinný s poukazem na to, že „řízení bylo postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci“ namítá, že „ve věci
rozhodoval místně nepříslušný soud.“ 1) povinný tento závěr dovozuje z toho, že
„již ve svých podáních soudu uváděl mimo adresy trvalého pobytu rovněž adresu,
na niž mu je doručována pošta, a to adresu K., B.,“ a že „pokud v podáních
soudu udával rovněž adresu trvalého pobytu, pak tak činil pouze z důvodu, že
tuto adresu měl dosud uvedenu v evidenci obyvatel a zapsánu v dokladech,
nikoli proto, že by se jednalo o adresu jeho bydliště, v němž by se trvale
zdržoval.“
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu
dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2
o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné
věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění do
30.6.2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž
nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30.6.2009).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se
závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací
přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek
zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti
skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím
důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu
právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší
soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3
věta první o.s.ř.).
1) povinný však – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolací důvod podle §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. neuplatňuje. Namítá-li totiž – stejně jako v
odvolání – pouze nesprávnost závěru odvolacího soudu o místní příslušnosti, pak
je jeho výtka podřaditelná jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
a) o.s.ř., jenž je ovšem (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. důvodem nezpůsobilým.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle
ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.
exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu