20 Cdo 2526/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. J. T., CSc., zastoupeného JUDr. Taťánou Vojtovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Karasovská 5/832, proti povinné VIRGO MORAVIA, s.r.o., naposledy se sídlem v Brně, Rašínova 2, identifikační číslo osoby 614 57 175, zaniklé dne 29. 5. 2009 bez právního nástupce, pro 13.045,72 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 671/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2009, č. j. 68 Co 563/2009 - 80, takto:
Dovolání oprávněného, pokud směřuje proti části výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2009, č. j. 68 Co 563/2009 - 80, jíž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 10. 2009, č. j. 22 E 671/2001 - 71, ve výroku o zastavení dovolacího řízení, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 6 výrokem I. usnesení ze dne 26. 10. 2009, č. j. 22 E 671/2001 - 71, zastavil dovolací řízení [o dovolání oprávněného proti usnesení ze dne 28. 5. 2009, č. j. 68 Co 236/2009 - 53, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 18. 12. 2008, č. j. 22 E 671/2001 - 28, kterým obvodní soud zastavil podle § 326a o. s. ř. výkon rozhodnutí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 10. 7. 2001, č. j. 22 E 671/2001 - 5], zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 7. 2001, č. j. 22 E 671/2001 - 5, ze dne 18. 12. 2008, č. j. 22 E 671/2001 - 28, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. 68 Co 236/2009 - 53 (výrok II.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok III.). Obvodní soud z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že povinná byla ke dni 29. 7. 2006 zrušena podle § 68 odst. 3 písm. f) obch. zák. a ke dni 29. 5. 2009 zanikla bez právního nástupce. Protože v řízení nelze za této situace pokračovat, dovolací řízení zastavil a současně zrušil dosud vydaná rozhodnutí o věci soudů obou stupňů.
K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2009, č. j. 68 Co 563/2009 - 80, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel na základě výpisu z obchodního rejstříku ze zjištění, že povinná společnost byla ke dni 29. 7. 2006 zrušena a dne 29. 5. 2009 byla z obchodního rejstříku vymazána se všemi zápisy s tím, že právním důvodem výmazu bylo zrušení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursu, přičemž právní nástupce není zapsán. Konstatoval, že za této procesní situace postupoval soud prvního stupně správně, pokud dovolací řízení zastavil podle § 107 odst. 5 o. s. ř. za současného zrušení ve věci dosud vydaných rozhodnutí.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., v němž zopakoval své námitky, které uplatnil v dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. 68 Co 236/2009 - 53, přičemž znovu poukázal na to, že v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí měla povinná majetek v takové hodnotě, aby mohla být vymáhaná částka uspokojena. Uvedl, že o tomto jeho dovolání ze dne 31. 8. 2009 nebylo dosud dovolacím soudem rozhodnuto a že namísto toho rozhodl o dovolání soud prvního stupně, aniž své rozhodnutí v souladu s § 157 o. s. ř. alespoň stručně odůvodnil. Namítá, že pokyn Nejvyššího soudu, jímž spis vrátil soudu prvního stupně bez rozhodnutí o dovolání, není vůči účastníkům řízení rozhodnutím ve smyslu platného o. s. ř., a že mu není známo, na jakém právním základě soud prvního stupně zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. 68 Co 236/2009 - 53. Z toho dovozuje, že mu bylo „za podivných okolností znemožněno domoci se svých práv dříve odvolacím soudem připuštěnou cestou - tedy dovoláním“. Navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání oprávněného, pokud směřuje proti části výroku usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení dovolacího řízení [přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.] není důvodné, a ve zbývajícím rozsahu není přípustné.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle odst. 5 citovaného ustanovení neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo, řízení též zastaví, zemře- li partner před pravomocným skončením řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.
Z citované právní úpravy vyplývá, že vyskytnou-li se v průběhu řízení překážky, které soudu brání spor nebo jinou právní věc projednat a rozhodnout, je soud povinen postarat se o to, aby byly odstraněny. Ukáže-li se však, že překážky znemožňují ve sporu nebo jiné právní věci meritorně rozhodnout, soud řízení zastaví. V § 107 o. s. ř. je upraven postup soudu v případě, že některý z účastníků ztratil během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení. Podle tohoto ustanovení se řeší procesní důsledky ztráty způsobilosti být účastníkem řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení (za použití § 211 nebo § 243c o. s. ř.). Usnesení o zastavení řízení vydá soud prvního stupně, a to nejen tehdy, nastala-li překážka řízení v době od zahájení řízení do vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i v případě, že povaha věci neumožňuje pokračovat v době po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže nebylo napadeno odvoláním nebo jestliže odvolání bylo podáno až poté, co již není možné pokračovat v řízení, nebo že k této situaci došlo po vyhlášení (vydání) rozhodnutí odvolacího soudu; dosud vydaná rozhodnutí o věci (soudů prvního stupně, odvolacího soudu a dovolacího soudu) současně zruší. V případě, že povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení před dovolacím soudem v době od podání dovolání do předložení věci dovolacímu soudu (§ 241b odst. 1 a § 210 odst. 3), rozhodne o zastavení řízení usnesením rovněž soud prvního stupně; dovolací soud vydává usnesení jen tehdy, nastala-li překážka v době od předložení věci do vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu o dovolání. V usnesení soud prvního stupně nebo dovolací soud buď rozhodnou o zastavení dovolacího řízení, nebo o zastavení řízení spojeném se zrušením rozhodnutí soudů obou stupňů podle toho, zda rozhodnutí soudů mohou mít právní význam i poté, co nebylo možné pokračovat v dovolacím řízení a meritorně rozhodnout o dovolání (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 717 - 721).
Jestliže tedy odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, učiněného z výpisu z obchodního rejstříku, že povinná společnost byla ke dni 29. 7. 2006 zrušena podle § 68 odst. 3 písm. f) obch. zák. a že ke dni 29. 5. 2009 (tj. po vydání usnesení odvolacího soudu dne 28. 5. 2009, avšak dříve, než toto rozhodnutí nabylo právní moci) zanikla bez právního nástupce výmazem z obchodního rejstříku (tuto skutečnost dovolatel nezpochybnil), nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], dospěl-li v souladu s § 107 odst. 5 o. s. ř. k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud dovolací řízení zastavil, jelikož povaha věci neumožňuje v tomto řízení pokračovat.
K námitkám dovolatele, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho dovolání ze dne 31. 8. 2009, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. 68 Co 236/2009 - 53, je třeba odkázat na § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; v daném případě však, jak je uvedeno již shora, citované rozhodnutí odvolacího soudu nenabylo právní moci, neboť dnem následujícím po jeho vydání (dne 28. 5. 2009), tj. ke dni 29. 5. 2009, povinná zanikla bez právního nástupce výmazem z obchodního rejstříku. Z tohoto důvodu nemohl dovolací soud o dovolání rozhodnout meritorně, či jiným způsobem, a ani nemohl dovolací řízení podle citovaného ustanovení § 107 odst. 5 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je ve výroku, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení dovolacího řízení, správné, a protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani jiné vady řízení podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), nebyly zjištěny, Nejvyšší soud dovolání v uvedeném rozsahu jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zrušení dosud vydaných rozhodnutí, není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zrušení dosud vydaných rozhodnutí o věci v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o zrušení dosud vydaných (nepravomocných) rozhodnutí (tedy i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, č. j. 68 Co 236/2009 - 53), není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž rozhodnutím procesní povahy (k pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je třeba ovšem poznamenat, že Obvodní soud pro Prahu 6 zcela nadbytečně zrušil své usnesení ze dne 10. 7. 2001, č. j. 22 E 671/2001 - 5, jímž nařídil výkon rozhodnutí, a že odvolací soud tuto nesprávnost zřejmě přehlédl, v dovolacím řízení ji však již napravit nelze.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného, pokud směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zrušení dosud vydaných rozhodnutí soudů obou stupňů, jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo dovolacím soudem rozhodováno, neboť dovolacího řízení se účastnil pouze oprávněný (srov. výše citovaný komentář na str. 721).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne18. října 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu