Podá-li vymáhající správní orgán, který nemá způsobilost mít práva a povinnosti, podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu) návrh na soudní výkon rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19, věty za středníkem, o.s.ř.
e pod číslem: 56 / 2000
Usnesením ze dne 12. 6. 1998 O k r e s n í s o u d v Karlových
Varech nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí oprávněného výkon
rozhodnutí odstraněním prodejního stánku ve smyslu ustanovení § 350 odst. 1 o.
s. ř., povolil oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, na náklad povinné
provést někým jiným, nebo aby si ji provedl sám, a povinnou zavázal k zaplacení
náhrady nákladů vykonávacího řízení. V odvolacím řízení, zahájeném odvoláním
povinné, jež se domáhala změny napadeného usnesení tak, aby návrh na nařízení
výkonu rozhodnutí byl zamítnut, K r a j s k ý s o u d v Plzni usnesení
soudu prvního stupně zrušil a řízení - pro neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení
- zastavil.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl včasným dovoláním oprávněný
(za nějž jedná jeho zaměstnanec s právnickým vzděláním - § 241 odst. 2, věta
druhá, o. s. ř.), který se s poukazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.
s. ř. - domáhal jeho zrušení a vrácení věci s odůvodněním, že nesprávné právní
posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu o “... procesní
nezpůsobilosti a tím věcné nepříslušnosti Úřadu města K. V. ...”. Dovolatel
dále vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu, jestliže ten dovodil, že
oprávněný “... není k podání návrhu na výkon rozhodnutí aktivně
legitimován ...”, a že “... stavebním úřadem je obec...”. Jednotlivé argumenty
dovolání vyúsťují v závěr, že (kromě předpisů o stavebním řízení také s ohledem
na ustanovení § 58 odst. 6 a § 60 odst. 1 písm. c/ zákona č. 367/1990 Sb., o
obcích, ve znění pozdějších předpisů) obecní úřad “... byl jako subjekt
práva ... nadán právní subjektivitou, a proto je také věcně legitimován být
účastníkem soudního řízení”.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud - po zjištění, že dovolání je přípustné (nikoli však
podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jak dovozuje oprávněný, ale
podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), a že řízení netrpí žádnou z
vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, jež
by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/
o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu (§ 242
odst. 1 o. s. ř.) a z uplatněného dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3, věta první,
o. s. ř.), tedy z hlediska správnosti právního závěru odvolacího soudu o
nedostatku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení, a poté dospěl k
závěru, že dovolání je důvodné, jelikož uvedený závěr odvolacího soudu (avšak
pouze ten) je vskutku nesprávný.
N e j v y š š í s o u d proto napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Z o d ů v o d n ě n í :
Dovolací soud však především konstatuje, že oprávněný polemizuje se
závěry, jež odvolací soud v napadeném rozhodnutí nedovodil. To platí o “... procesní nezpůsobilosti a tím věcné nepříslušnosti Úřadu města K. V. ...”, o
nedostatku jeho “... aktivní legitimace k podání návrhu na výkon
rozhodnutí ...”, jakož i o závěru, že “... stavebním úřadem je obec...”. Pokud ovšem jde o způsobilost oprávněného být účastníkem řízení
(oprávněný - nesprávně - v posledním odstavci V. bodu dovolání hovoří o “věcné
legitimaci být účastníkem řízení”), je její právní posouzení odvolacím soudem
chybné. Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má
ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon
přiznává. Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení,
(dále jen “správní řád”) výkon rozhodnutí se provádí na návrh účastníka řízení
nebo z podnětu správního orgánu, který v prvním stupni vydal rozhodnutí,
schválil smír nebo vyhotovil výkaz nedoplatků (vymáhající správní orgán). Pokud
tento orgán není sám k výkonu rozhodnutí oprávněn, postoupí věc orgánu
příslušnému podle § 73 správního řádu. Podle ustanovení § 72 odst. 2 správního řádu účastník řízení nebo
vymáhající správní orgán mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Podle ustanovení § 66 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, orgány obce
správní rozhodnutí jimi vydaná samy vykonávají, pokud nebude podán návrh na
soudní výkon rozhodnutí. Jak vyplývá z ustanovení § 72 správního řádu, tento předpis rozlišuje
na jedné straně “vymáhající správní orgán”, jímž je orgán, který (kromě dalších
případů uvedených v § 72 odst. 1 správního řádu) v prvním stupni vydal
rozhodnutí, které má být vykonáno, a k jehož podnětu (vedle návrhu oprávněného
účastníka řízení) může být výkon proveden, a na straně druhé “správní orgán
příslušný k provedení výkonu rozhodnutí” (§ 73 správního řádu), tj. orgán
exekuční. Podle okolností přitom může jít o týž správní orgán nebo o orgány
různé. Jedná-li se o orgány obce, z ustanovení § 66 zákona o obcích vyplývá, že
jde o případ prvý, že tedy vymáhající správní orgán - nebude-li podán návrh na
soudní výkon rozhodnutí - je zároveň orgánem exekučním. Jestliže naopak půjde o
exekuci soudní, dostává se speciální aktivní procesní legitimace vymáhajícímu
správnímu orgánu, tedy orgánu obce, který v prvním stupni vydal rozhodnutí,
jež má být vykonáno, právě ustanovením § 72 odst. 2 správního řádu. Může-li
totiž podle tohoto ustanovení návrh na soudní výkon rozhodnutí podat
vymáhající správní orgán, pak nutně musí mít způsobilost být účastníkem řízení. Protože orgán obce - na rozdíl od obce samotné (§ 18 odst. 2 písm. c/ obč. zák.) - způsobilost mít práva a povinnosti nemá, jde o případ upravený
ustanovením § 19, věty za středníkem, o. s. ř. Lze tedy uzavřít, že využije-li
vymáhající správní orgán - včetně orgánu obce - svého oprávnění daného mu
ustanovením § 72 odst. 2 správního řádu, podá-li tedy návrh na soudní výkon
rozhodnutí, má způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení § 19, věty za
středníkem, o. s. ř.
Jestliže odvolací soud svůj závěr o nedostatku způsobilosti oprávněného
být účastníkem řízení dovodil pouze z jeho nedostatku způsobilosti mít práva a
povinnosti (a jestliže tak opominul druhou část ustanovení § 19 o. s. ř.), je
jeho právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 243b odst. 1, věty za
středníkem, o. s. ř., nesprávné. Protože na tomto posouzení napadené usnesení
spočívá (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je - aniž ve věci
nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) - podle ustanovení §
243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta prvá, o. s. ř.).