20 Cdo 2543/2021-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PON Praha a.s. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 808/66, identifikační číslo osoby 27408914, zastoupené JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí č. 681/3, proti povinnému P. L., narozenému dne XY, bytem XY, za účasti bývalé manželky povinného G. A., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, pro 299 989,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 1509/2019, o dovolání bývalé manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2020, č. j. 18 Co 380/2019-234, takto:
Dovolání bývalé manželky povinného se odmítá.
1. K odvolání bývalé manželky povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4.2020, č. j. 18 Co 380/2019-234, opětovně (předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2020, č. j. 18 Co 380/2019-144, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2582/2020, částečně zrušeno) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2019, č. j. 72 EXE 1509/2019-61, v napadeném výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh bývalé manželky povinného ze dne 6.
9. 2019 na zastavení exekuce. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2008, č. j. 14 Cm 22/2006-159, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2011, č. j. 14 Cmo 566/2009-201, jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci oprávněné částku 300 000 Kč s příslušenstvím, že soudní exekutor Mgr. Jan Beneš vyrozuměl bývalou manželku povinného o zahájení exekuce a exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 20.
8. 2019, č. j. 191 EX 886/19-24, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovité věci – bytové jednotky č. XY, vymezené v budově č. p. XY – bytový dům, k. ú. XY, obec XY, že v katastru nemovitostí je jako vlastník této bytové jednotky zapsána bývalá manželka povinného, že tato bytová jednotka byla předmětem smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění povinného a jeho bývalé manželky, uzavřené dne 24. 3. 2005 ve formě notářského zápisu, sp. zn. NZ 185/2005, N 237/2005, mezi povinným a jeho bývalou manželkou, a že o neúčinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění povinného a jeho bývalé manželky vůči oprávněné již bylo pravomocně rozhodnuto.
Vázán závazným právním názorem dovolacího soudu dovodil, že bývalá manželka povinného má právo na svou obranu podle § 262b o. s. ř. uplatnit námitku započtení své vlastní pohledávky vůči pohledávce oprávněného, přestože exekuce je vedena pouze proti povinnému, avšak v projednávané věci není pohledávka bývalé manželky povinného vůči oprávněné k započtení způsobilá. Bývalá manželka povinného započítávanou pohledávku dovozuje z tvrzeného pochybení soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha-západ, v (jiné) exekuci vedené pod sp. zn. 191 EX 6299/16, kterého se měl dopustit při rozvrhu výtěžku zpeněžení nemovitosti, když při tomto rozvrhu výtěžku nabyla oprávněná z rozvrhované podstaty 6 647 358 Kč namísto bývalé manželky povinného.
Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, dospěl k závěru, že pohledávka, kterou bývalá manželka povinného uplatňuje k započtení, je s ohledem na rozsáhlost skutkových tvrzení bývalé manželky povinného i jejich nejednoznačnost nejistá, a proto není způsobilá k započtení.
2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala bývalá manželka povinného dovolání, jehož přípustnost zakládá především na řešení právní otázky, „zda je bývalá manželka povinného v rámci exekuce vedené na její majetek z důvodu odporovaného právního úkonu vedena jako povinná s veškerými právy a povinnostmi povinného, tj. i právem započítávat, nebo je na ni třeba nahlížet pouze jako na zúčastněnou osobu, která má toliko právo strpět bez přiznání práva na obranu“. Namítá, že má za oprávněnou pohledávku způsobilou k zápočtu, která vznikla jako hyperocha z dražby majetku bývalé manželky povinného v jiné exekuci, kde byla vůči oprávněné v postavení povinné, a která měla být bývalé manželce povinného soudním exekutorem vydána, avšak byla přidělena oprávněné. Tuto pohledávku bývalá manželka povinného současně vymáhá v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 177/2019. Dovolatelka tak dovozuje, že ač má pohledávku za oprávněnou mnohonásobně převyšující pohledávku oprávněné vymáhanou v projednávané exekuci, je jí bráněno v úhradě exekvované pohledávky, která může být provedena i započtením. Dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost a překvapivost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
3. Oprávněná ve svém vyjádření namítá, že podání dovolatelky chybí podstatné náležitosti, a to datum a podpis. Dále namítá, že v dovolání dovolatelka pouze opakuje dovolací námitky z předcházejícího dovolacího řízení, které však již byly dovolacím soudem v předchozím rozhodnutí vyřešeny. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání bývalé manželky povinného odmítl.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání bývalé manželky povinného není přípustné.
5. Dovolací soud se předně zabýval otázkou, zda dovolání bývalé manželky povinného obsahuje povinné náležitosti podání. Oprávněné nelze přisvědčit, že podání nemá podstatné náležitosti (že mu chybí datum a podpis), neboť dovolání bylo podáno v elektronické formě a zasláno prostřednictvím datové schránky zástupce bývalé manželky povinného, považuje se proto za podepsané, i když neobsahuje uznávaný elektronický podpis (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); stejně tak lze z obálky datové zprávy seznat i datum podání dovolání.
Oprávněné lze však přisvědčit, že dovolání neobsahuje všechny povinné náležitosti, a to konkrétně dovolací návrh (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání je však zřejmé, čeho se dovolatelka domáhá – namítá-li totiž nepřezkoumatelnost a nepředvídatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, je nepochybné, že se domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího soudu. Uvedená vada dovolání spočívající v chybějícím datu a absenci dovolacího návrhu tak sama o sobě projednání dovolání nebrání, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že návrhem dovolatele není dovolací soud vázán, dovolatel jej může měnit, aniž by k tomu potřeboval souhlas dovolacího soudu, a způsob rozhodnutí o dovolání vyplývá z § 243c až 243e o.
s. ř. (srov. DOLEŽÍLEK, Jiří. § 241a [Náležitosti a důvod dovolání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1078.). Za daných okolností by byl opačný závěr o neprojednatelnosti dovolání (a odmítnutí dovolání bez dalšího jako vadného podání) projevem přepjatého formalismu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 354/15).
6. Dovolatelka přípustnost svého dovolání zakládá především na řešení otázky možnosti uplatnit námitku započtení vlastní pohledávky vůči pohledávce oprávněné v exekuci, která je vedena pouze proti povinnému. Formuluje tak otázky předkládané dovolacímu soudu, konkrétně 1/ „zdali je zúčastněná osoba v exekuce (bývalá manželka povinného) v rámci exekuce vedené na její majetek z důvodu odporovaného právního úkonu vedena jako povinná s veškerými právy a povinnostmi povinného tj. i s právem započítávat, nebo je na ni třeba nahlížet jako pouze na zúčastněnou osobu, která má toliko právo pouze strpět bez přiznání práva na obranu“, 2/ „zdali zúčastněná osoba v exekuci (bývalá manželka povinného) anebo povinná má právo přímé a dobrovolné úhrady dluhu bývalého manžela namísto exekuce na její majetek, když je na její majetek vedena exekuce toliko proto, že právní úkon, kterým nabyla majetek, je vůči věřiteli neúčinný, a to ať v exekučním řízení anebo v době, než došlo k exekučnímu vymáhání“, a 3/ „zdali, pokud zúčastněná osoba v exekuce (bývalá manželka povinného) a nebo povinná má právo takové úhrady shora uvedené, může taková úhrada být provedena i zápočtem své splatné pohledávky za oprávněným, a to ať už v exekučním řízení anebo v době, než došlo k exekučnímu vymáhání“.
Dovolatelka však pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení těchto právních otázek nestojí. Dovolatelkou formulované otázky předložené dovolacímu soudu byly dovolacím soudem již řešeny v jeho předcházejícím rozhodnutím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2582/2020), ve kterém dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2020, č. j. 18 Co 380/2019-144, částečně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí o věci odvolací soud vázán tímto právním názorem dovolacího soudu dospěl k závěru, že bývalá manželka může na svou obranu uplatnit námitku započtení, avšak s ohledem na znění ustanovení § 1987 o.
z. a s přihlédnutím k ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,) dovodil, že pohledávka bývalé manželky povinného není způsobilá k započtení z důvodu, že jde pohledávku o nejistou. Z otázek předložených v dovolání však není zřejmé, z jakého důvodu by v základu odůvodněný závěr odvolacího soudu neměl obstát. Rozhodnutí odvolacího soudu ve své podstatě stojí na výkladu ustanovení § 1987 o.
z. a nikoliv na řešení otázek, které dovolatelka vymezuje ve svém dovolání. Dovolatelkou předestřené otázky tak nemohou přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. založit, neboť napadené usnesení odvolacího soudu na jejich řešení nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018).
7. Dovolatelka dále namítá vady odvolacího řízení, zejména nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu a zásah do ústavních práv dovolatelky. Dovolání je však možné podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§
241a odst. 1 o. s. ř.) – právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu (sice správně určenou) nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 (uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. K případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, pouze pokud je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). Nadto dovolací soud dodává, že odvolací soud vyložil důvody pro své rozhodnutí, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona i judikaturu dovolacího soudu, proto jeho rozhodnutí nemohlo přivodit zjevný zásah do základních práv dovolatelky. Dovolatelka své námitky stran nepřezkoumatelnosti (překvapivosti) rozhodnutí odvolacího soudu formuluje pouze v obecné rovině, proto (i s ohledem na formulaci dovolacích otázek) dovolací soud neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení uvedených (či jiných ústavních) práv dovolatelky.
8. Dovolací soud proto dovolání bývalé manželky povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 10. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu