20 Cdo 2574/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka
v exekuční věci oprávněné JUDr. I. S., proti povinnému V. M., zastoupenému
advokátem, pro 304.495,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-
město pod sp. zn. 73 Nc 220/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2006, č. j. 13 Co 27/2006-67, takto:
Dovolání se zamítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení ze dne 3.
10. 2005, č. j. 73 Nc 220/2005-29 (jímž okresní soud zastavil exekuci nařízenou
jeho usnesením ze dne 28. 1. 2005, č. j. 73 Nc 220/2005-4), a věc vrátil
okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že vymáhané pohledávky
nejsou promlčeny; jelikož se jedná o nároky ze smlouvy o provedení
velkoobchodního prodeje zboží ze dne 3. 6. 1991, jejich promlčení se řídí
ustanovením § 131b odst. 5 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ve
znění pozdějších předpisů. Exekuční titul se stal vykonatelným 14. 1. 1994; od
následujícího dne běžela desetiletá promlčecí lhůta, stavěná ovšem podle § 112,
věty druhé, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „obč. zák.“), výkonem rozhodnutí vedeným pro tutéž
pohledávku od 12. 10. 1994 do 5. 3. 2000.
V dovolání povinný namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Je přesvědčen, že pohledávky z dodávek
provedených po 1. 1. 1992 jsou promlčeny, neboť na ně uzavíral samostatné kupní
smlouvy. Jedná se proto o vztahy vzniklé po nabytí účinnosti zákona č. 513/1991
Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a vztahuje se na ně
ustanovení § 408 obch. zák. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc
byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož soud prvního stupně dospěl v souzené věci k závěru, že vymáhané
pohledávky jsou promlčeny, zatímco odvolací soud uzavřel, že promlčeny nejsou,
je napadené rozhodnutí vůči rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím
(obsahově) měnícím. Dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1 písm. d/ a
odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a § 130 zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001
Sb“); důvodné však není.
Podle § 763 odst. 1, věty první a druhé, obch. zák. se tímto zákonem řídí
právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé
přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z
odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených
přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.
Je třeba se ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že byla-li smlouva o prodeji
zboží, na jejímž základě byly následně realizovány jednotlivé dodávky, uzavřena
před 1. 1. 1992, řídí se práva vzniklá z těchto dodávek hospodářským zákoníkem
jak u dodávek realizovaných do 31. 12. 1991, tak u dodávek realizovaných po
tomto dni. Z dikce ustanovení § 763 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že zákon
rozlišuje právní vztahy na straně jedné a práva z těchto vztahů vzniklá na
straně druhé. Pro použití dosavadních právních předpisů není rozhodující, kdy
vzniklo právo, o které mezi účastníky jde, nýbrž kdy vznikl právní vztah, z
něhož toto právo vychází (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006,
sp. zn. 32 Odo 585/2005). Byla-li tedy smlouva o provedení velkoobchodního
prodeje zboží uzavřena za účinnosti hospodářského zákoníku, řídí se tímto
předpisem i práva z dodávek realizovaných podle této smlouvy již za účinnosti
obchodního zákoníku.
Správný je rovněž závěr odvolacího soudu, že podáním návrhu na výkon rozhodnutí
přiznávajícího právo řídící se hospodářským zákoníkem dochází ke stavení běhu
promlčecí lhůty podle § 112, věty druhé, obč. zák. (srov. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005, uveřejněného ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2006 pod č. 58).
Tvrzení, že dodávky učiněné po 1. 1. 1992 byly realizovány nikoli na základě
smlouvy o provedení velkoobchodního prodeje zboží ze dne 3. 6. 1991, nýbrž na
základě samostatných kupních smluv podle § 409 a násl. obch. zák., uplatnil
dovolatel poprvé až v dovolání, a proto k němu nelze přihlížet (§ 241a odst. 4
o. s. ř.). V dosavadních stádiích řízení (zejména v odvolání proti usnesení o
nařízení exekuce) dovolatel uváděl, že jeho závazek vznikl na základě smlouvy
ze dne 3. 6. 1991.
Jelikož dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b
odst. 2, části věty před středníkem, zamítl.
O nákladech oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88
odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu