20 Cdo 26/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. M. L., zastoupené advokátem, proti povinné
P. P. spol. s r.o., zastoupené advokátem, pro 21.754.095,10 Kč s
příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod
sp. zn. 24 E 1348/2001, o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 3 ze dne 27. 4. 2004, č.j. 24 E 1348/2001-119, a proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 28. 7. 2004, č.j. 15 Co 260/2004-137, takto:
Dovolání se zamítá.
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze
dne 27. 4. 2004, č.j. 24 E 1348/2001-119, jímž obvodní soud vyhověl návrhu, aby
na místo A. P., a.s. „v likvidaci“ vstoupila do řízení oprávněná. Odvolací soud
se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení byl prokázán přechod
práva na oprávněnou; správně byla posouzena i otázka její právní subjektivity.
Ve smlouvě o postoupení pohledávky je sice uvedena pouze pohledávka za
společností O. G., spol. s r.o., nicméně pohledávka vůči povinné z titulu
zajištění přešla na oprávněnou podle § 524 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).
Námitka promlčení není při rozhodování podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)
namístě.
V podaném dovolání namítá povinná nesprávné právní posouzení
věci a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Je přesvědčena, že z předložené
smlouvy nevyplývá převod pohledávky ani vůči povinné, ani vůči společnosti O.
G., spol. s r.o. ve smyslu § 256 o.s.ř. Pohledávka za povinnou je samostatná a
nemohla přejít na oprávněnou ani jako „součást“ či příslušenství pohledávky za
společností O. G., spol. s r.o. Soudy rovněž nedostatečně posoudily námitku, že
ve věci je třeba aplikovat § 408 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení a usnesení soudu prvního
stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání. Podle jejího názoru
pohledávka za povinnou vznikla na základě zástavní smlouvy, kterou povinná svým
majetkem zajišťuje pohledávku za společností O. G., spol. s r.o. Postoupením
zajištěné pohledávky (v řízení řádně prokázaným) proto podle § 524 obč. zák.
přešla na oprávněnou i práva ze zajištění poskytnutého povinnou. S aplikací §
408 odst. 2 obch. zák. se odvolací soud vypořádal již v usnesení ze dne 16. 1.
2002, č.j. 16 Co 14/2002-51.
Dovolání proti usnesení – přípustné podle § 239 odst. 2 písm.
b) o.s.ř. – není důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně
aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry
o právech a povinnostech účastníků).
Podle § 107a odst. l o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení
řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107.
Podle § 107a odst. 2 o.s.ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže
se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci
l, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Podle § 256 odst. l o.s.ř. proti jinému, než kdo je v
rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v
rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen
jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
Podle § 524 odst. l obč. zák. věřitel může svou
pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávku přechází i
její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
Dovolatelka předně nesouhlasí s právním závěrem, že ze smlouvy
o převodu pohledávky ze dne 11. 4. 2003 vyplývá i převod judikované pohledávky
za společností O. G., spol. s r.o., na oprávněnou. Bylo-li v řízení zjištěno,
že ve smlouvě je jako dlužník označena společnost O. G., spol. s r.o., a
pohledávka je identifikována tak, že je nepochybné, že se jedná o pohledávku
přiznanou exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7.
2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002 uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 9,
ročník 2003, pod č. 165), pak právní závěr odvolacího soudu, že na základě
citované smlouvy došlo k převodu pohledávky za touto společností z A. P., a.s.
v likvidaci, na oprávněnou, je správný.
Námitkou, že v řízení nebyl prokázán přechod vymáhané pohledávky za
povinnou, dovolatelka dále zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že
pohledávka za povinnou přešla na oprávněnou zároveň s pohledávkou za
společností O. G., spol. s r.o., aniž musela být ve smlouvě o postoupení
pohledávky výslovně uvedena. V řízení bylo zjištěno (a dovolatelka toto
zjištění nezpochybňuje), že pohledávka za povinnou vyplývá ze zástavní smlouvy
ze dne 4. 8. 1993, na základě které povinná svými nemovitostmi zajišťuje
pohledávku za společností O. G., spol. s r.o. Z ustanovení § 524 odst. 2 obč.
zák. vyplývá, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a
všechna práva s ní spojená. Těmito právy jsou podle ustálené soudní praxe
(srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo
306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník
2004 pod č. 31, dále jen „R 31/2004“) i práva ze zajištění pohledávky, a to i
vůči třetím osobám. Vyplývá to rovněž z § 528 odst. 1 obč. zák., podle kterého
je-li splnění postoupené pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením nebo
jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu
osobě, která zajištění závazku poskytla.
S postupovanou pohledávkou za společností O. G., spol. s r.o. tedy
přešlo i zástavní právo na nemovitostech povinné, jehož soudní realizace je v
exekučním titulu vyjádřena jako povinnost zaplatit peněžitou částku s tím, že
vůči povinné se lze uspokojit pouze z výnosu prodeje zastavených nemovitostí (§
151f odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1998, srov. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1998 pod č. 46).
Správný je i závěr odvolacího soudu, že námitka promlčení ve
smyslu § 408 odst. 2 obch. zák. není při rozhodování podle § 107a o.s.ř.
namístě. Při rozhodování podle tohoto ustanovení soud posuzuje pouze to, zda
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (srov. obdobně rozhodnutí R 31/2004).
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelce se
prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího
soudu zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud tudíž – aniž nařídil jednání (§ 243a
odst. 1, věta první o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2,
části věty před středníkem, o.s.ř. usnesením zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu