20 Cdo 2604/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu
rozhodnutí oprávněného P. K., zastoupeného advokátkou, proti povinnému J. Z.,
zastoupenému advokátem, pro 300.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem
nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 60 E
2/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17.
4. 2003, č.j. 20 Co 165/2003-18, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 4.575,- Kč.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne
10. 1. 2003, č.j. 60 E 2/2002-8, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi nařídil
podle svého usnesení ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 7 C 99/99, k uspokojení
pohledávky 300.000,- Kč s 36,5 % úroky od 14. 4. 1996 do zaplacení, nákladů
předcházejícího řízení (30.225,- Kč) a exekučních nákladů, jež určil
částkou 24.000,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Odvolací
soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny,
zejména měl exekuční titul za vykonatelný (§ 251 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“); usnesení
o schválení smíru, tj. podkladové rozhodnutí, nebylo ve smyslu § 99 odst. 3
o.s.ř. zrušeno (povinný ostatně návrh na jeho zrušení v tříleté lhůtě počítané
od právní moci usnesení, tj. od 3. 9. 1999, ani nepodal).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, kterým namítá, že
„usnesení …, jímž zdejší soud schválil smír účastníků, je absolutně neplatný,“
neboť k jeho uzavření byl donucen „vydíráním.“ Již lichvářský úrok „blížící se
40 %“ svědčí o tom, že záležitost je přinejmenším podezřelá. Za zásadně právně
významnou ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. pokládá dovolatel otázku
(odvolacím soudem vyřešenou negativně), zda soud v řízení o výkon rozhodnutí
přihlíží k okolnostem, za nichž došlo ke sjednání dohody schválené v nalézacím
řízení jako smír. V závěru dovolání povinný namítl, že soudce, který o věci v
prvním stupni rozhodoval, „byl nedávno kolegou právní zástupkyně oprávněného,
na stejném pracovišti.“
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a
odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm.
b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým byl
nařízen výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené –
rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek
právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž
lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž dovolatel (také)
správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v
rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím
soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, jejíž řešení odvolacím soudem nabídl dovolatel k přezkumu,
označiv ji (výslovně) za zásadně právně významnou, znaky uvedené v § 237 odst.
3 o.s.ř. nesplňuje. Při posuzování věcných předpokladů nařízení výkonu
rozhodnutí prodejem nemovitostí odvolací soud uplatnil názory standardní, resp.
nevybočující z mezí ustálené soudní praxe. Je-li dohoda účastníků nalézacího
řízení, kterou soud schválil jako smír, neplatná z důvodů, jež mají původ v
hmotném právu (např. pro absenci svobodné vůle účastníka nebo pro rozpor se
zákonem), lze nápravu zjednat toliko v řízení o zrušení usnesení o schválení
smíru (srov. § 99 odst. 3, věty druhá a třetí, o.s.ř.); pokud je jeho výsledkem
odstranění exekučního titulu (k čemuž v souzené věci nedošlo), nelze výkon
rozhodnutí nařídit (§ 251 o.s.ř.), popř. již nařízený výkon musí soud (i bez
návrhu) zastavit (§ 268 odst. 1 písm. b/, § 269 odst. 1 o.s.ř.). Samotné
okolnosti týkající se hmotněprávních aspektů sjednané dohody (smíru) k
podmínkám nařízení výkonu – na rozdíl od existence vykonatelného podkladového
rozhodnutí – nepatří.
Výtka, že řízení trpí vadou podle § 229 odst. 1 písm. e/ o.s.ř., je
bezcenná, neboť – i kdyby řízení zatěžovala – dovolací soud by k ní mohl
přihlédnout jen za (zde nesplněného) předpokladu přípustnosti dovolání (srov. §
242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/
o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Dovolatel je povinen
zaplatit oprávněnému náklady sestávající z odměny za zastupování advokátkou ve
výši 4.500,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, 2, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm.
a/, bod 1., odst. 2, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věta první, vyhlášky č.
484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad za úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nařízení výkonu rozhodnutí se
vztahuje i na tyto náklady (§ 270 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu