20 Cdo 2615/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové
v exekuční věci oprávněného Mgr. I. Š., proti povinnému B. H., pro částky 9.310,30 Kč s příslušenstvím a 5.359,30 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 Nc 353/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 2. 2007, č. j. 17 Co 14/2007-59, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud zčásti změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce (vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 18. 9. 1998, sp. zn. 25 C 70/95) zamítl, a ve zbytku je potvrdil, podal povinný dovolání.
Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení (spočívající v absenci náležitostí dovolání podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinného usnesením ze 17. 5. 2007, doručeným mu 21. 5. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 3 týdnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranil a zvolil si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ho poučil, že nevyhoví-li výzvě, dovolací řízení bude zastaveno. Dovolatel však vytčené nedostatky neodstranil.
Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 o.s.ř. plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení
(k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno; oprávněnému však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu