Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 2665/98

ze dne 2000-12-20
ECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2665.98.1

20 Cdo 2665/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí

oprávněné C., veřejné obchodní společnosti, proti povinným 1) V. O. a 2) J. O.,

prodejem nemovitostí k vymožení pohledávek ve výši 200.000,- Kč s

příslušenstvím, ve výši 240.000,- Kč a nákladů řízení (včetně nákladů výkonu

rozhodnutí), vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. E 823/97,

o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.

listopadu 1998, č.j. 23 Co 131/98-19, takto :

Usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. února 1998, č.j.

E 823/97-10, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu

1998, č.j. 23 Co 131/98-19, se zrušují a řízení se zastavuje.

Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným rozhodnutím potvrdil

usnesení ze dne 10. února 1998, č.j. E 823/97-10, jímž Okresní soud v

Havlíčkově Brodě zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu

Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. září 1994, sp. zn. 10 C 467/94,

ukládajícího povinnost zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, částky

240.000,- Kč a nákladů řízení) prodejem ve výroku specifikovaných nemovitostí

povinných; k "posouzení toho, zda je či není možné vést několik samostatných

řízení o výkon rozhodnutí prodejem téže nemovitosti", vyslovil odvolací soud

výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který - ze způsobu

provedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti (§ 335a odst. 1 o.s.ř.) a s

odkazem na úpravu účinnou do 31. března 1964 (§ 461 odst. 1 zákona č. 142/1950

Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních) - vyloučil možnost nařídit výkon

rozhodnutí (exekuci) prodejem téže nemovitosti k návrhu jiného oprávněného

("vést několik samostatných řízení na tutéž nemovitost"). Protože výkon

rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí povinných byl k návrhu jiného

subjektu již nařízen usnesením ze dne 27. června 1997, sp. zn. E 808/97, ve

spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. listopadu 1997,

sp. zn. 23 Co 448/97, uplatní se uvedená výhrada i v projednávané věci.

Závěr odvolacího soudu, že nelze vést několik samostatných exekučních

řízení prodejem téže nemovitosti, napadla prostřednictvím dovolacího důvodu

uvedeného v § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. oprávněná (zastoupená advokátem)

včasným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř.

Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné (a současně

důvodné).

Dovolání je ve smyslu uvedeného ustanovení přípustné, jestliže v téže

věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve

zahájeno řízení. Zmatečnost, s níž je přípustnost dovolání spjata, spočívá v

tom, že - i když tomu bránilo dřívější pravomocné rozhodnutí (§ 159 odst. 3, §

211 o.s.ř.) nebo již dříve zahájené řízení v téže věci (§ 83, § 211 o.s.ř.) -

soud věc projednal a meritorně o ní rozhodl, ačkoli měl k uvedeným podmínkám

přihlédnout (srov. § 103, § 211 o.s.ř.) a řízení zastavit (§ 104 odst. 1 věta

první, § 221 odst. 1 písm. b/, odst. 2 o.s.ř.).

Ze spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze

dne 27. června 1997, č.j. E 808/97-7, ve spojení s usnesením Krajského soudu v

Hradci Králové ze dne 4. listopadu 1997, č.j. 23 Co 448/97-23, jež nabylo

právní moci dne 26. listopadu 1997, byl nařízen - ve prospěch pohledávky

oprávněného M., m. družstva - výkon rozhodnutí prodejem stejných nemovitostí,

jejichž prodej požadovala návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 24.

června 1997 oprávněná.

V občanském soudním řízení obecně platí, že překážka věci pravomocně

rozsouzené se uplatní pouze za předpokladu totožnosti subjektů (účastníků

řízení) a totožnosti předmětu řízení, tj. základu a předmětu nároku. Právní moc

usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného má - ve

smyslu uvedené překážky, tedy co do nemožnosti opětovného projednání a

rozhodnutí věci - význam i ve vztahu k případnému (pozdějšímu) návrhu jiného

subjektu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí k uspokojení

jeho pohledávky. Zásada materiální právní moci zakotvená v § 159 odst. 3 o.s.ř.

se v daných souvislostech projeví již tehdy, jestliže je zde totožnost předmětu

výkonu rozhodnutí a totožnost povinného; okolnost, že návrh na nařízení výkonu

rozhodnutí podal jiný subjekt pro vymožení jiné pohledávky je nerozhodná.

Oprávněná může přihlásit svoji pohledávku v již nařízené exekuci (§ 336b odst.

2 písm. i/ o.s.ř.).

Jestliže tedy v době, kdy soudy obou stupňů (věcně) rozhodovaly o

návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněné, bylo usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí ve prospěch pohledávky jiného subjektu

pravomocné, panoval nedostatek podmínky řízení, který nebylo lze odstranit.

Soud prvního stupně, resp. odvolací soud, měly postupovat podle § 104 odst. 1

věty první, resp. § 221 odst. 1 písm. b/, odst. 2 o.s.ř.; pokud návrh oprávněné

zamítly, zatížily řízení zmatečností podle § 237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř., k níž

je povinen dovolací soud - bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným

subjektem - přihlížet (a vyvodit z ní důsledky) z úřední povinnosti (§ 242

odst. 3 o.s.ř.).

Nejvyšší soud proto - aniž se zabýval věcnými námitkami dovolatelky -

rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil (§ 243b odst. 3, 5

o.s.ř.).

Oprávněná (dovolatelka) z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo

zastaveno, povinným žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly; této situaci

odpovídá ve smyslu § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první

o.s.ř. výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. prosince 2000

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová