20 Cdo 2665/98
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí
oprávněné C., veřejné obchodní společnosti, proti povinným 1) V. O. a 2) J. O.,
prodejem nemovitostí k vymožení pohledávek ve výši 200.000,- Kč s
příslušenstvím, ve výši 240.000,- Kč a nákladů řízení (včetně nákladů výkonu
rozhodnutí), vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. E 823/97,
o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.
listopadu 1998, č.j. 23 Co 131/98-19, takto :
Usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. února 1998, č.j.
E 823/97-10, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu
1998, č.j. 23 Co 131/98-19, se zrušují a řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným rozhodnutím potvrdil
usnesení ze dne 10. února 1998, č.j. E 823/97-10, jímž Okresní soud v
Havlíčkově Brodě zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu
Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 7. září 1994, sp. zn. 10 C 467/94,
ukládajícího povinnost zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, částky
240.000,- Kč a nákladů řízení) prodejem ve výroku specifikovaných nemovitostí
povinných; k "posouzení toho, zda je či není možné vést několik samostatných
řízení o výkon rozhodnutí prodejem téže nemovitosti", vyslovil odvolací soud
výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který - ze způsobu
provedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti (§ 335a odst. 1 o.s.ř.) a s
odkazem na úpravu účinnou do 31. března 1964 (§ 461 odst. 1 zákona č. 142/1950
Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních) - vyloučil možnost nařídit výkon
rozhodnutí (exekuci) prodejem téže nemovitosti k návrhu jiného oprávněného
("vést několik samostatných řízení na tutéž nemovitost"). Protože výkon
rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí povinných byl k návrhu jiného
subjektu již nařízen usnesením ze dne 27. června 1997, sp. zn. E 808/97, ve
spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. listopadu 1997,
sp. zn. 23 Co 448/97, uplatní se uvedená výhrada i v projednávané věci.
Závěr odvolacího soudu, že nelze vést několik samostatných exekučních
řízení prodejem téže nemovitosti, napadla prostřednictvím dovolacího důvodu
uvedeného v § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. oprávněná (zastoupená advokátem)
včasným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné (a současně
důvodné).
Dovolání je ve smyslu uvedeného ustanovení přípustné, jestliže v téže
věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve
zahájeno řízení. Zmatečnost, s níž je přípustnost dovolání spjata, spočívá v
tom, že - i když tomu bránilo dřívější pravomocné rozhodnutí (§ 159 odst. 3, §
211 o.s.ř.) nebo již dříve zahájené řízení v téže věci (§ 83, § 211 o.s.ř.) -
soud věc projednal a meritorně o ní rozhodl, ačkoli měl k uvedeným podmínkám
přihlédnout (srov. § 103, § 211 o.s.ř.) a řízení zastavit (§ 104 odst. 1 věta
první, § 221 odst. 1 písm. b/, odst. 2 o.s.ř.).
Ze spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze
dne 27. června 1997, č.j. E 808/97-7, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 4. listopadu 1997, č.j. 23 Co 448/97-23, jež nabylo
právní moci dne 26. listopadu 1997, byl nařízen - ve prospěch pohledávky
oprávněného M., m. družstva - výkon rozhodnutí prodejem stejných nemovitostí,
jejichž prodej požadovala návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 24.
června 1997 oprávněná.
V občanském soudním řízení obecně platí, že překážka věci pravomocně
rozsouzené se uplatní pouze za předpokladu totožnosti subjektů (účastníků
řízení) a totožnosti předmětu řízení, tj. základu a předmětu nároku. Právní moc
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného má - ve
smyslu uvedené překážky, tedy co do nemožnosti opětovného projednání a
rozhodnutí věci - význam i ve vztahu k případnému (pozdějšímu) návrhu jiného
subjektu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí k uspokojení
jeho pohledávky. Zásada materiální právní moci zakotvená v § 159 odst. 3 o.s.ř.
se v daných souvislostech projeví již tehdy, jestliže je zde totožnost předmětu
výkonu rozhodnutí a totožnost povinného; okolnost, že návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí podal jiný subjekt pro vymožení jiné pohledávky je nerozhodná.
Oprávněná může přihlásit svoji pohledávku v již nařízené exekuci (§ 336b odst.
2 písm. i/ o.s.ř.).
Jestliže tedy v době, kdy soudy obou stupňů (věcně) rozhodovaly o
návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněné, bylo usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí prodejem týchž nemovitostí ve prospěch pohledávky jiného subjektu
pravomocné, panoval nedostatek podmínky řízení, který nebylo lze odstranit.
Soud prvního stupně, resp. odvolací soud, měly postupovat podle § 104 odst. 1
věty první, resp. § 221 odst. 1 písm. b/, odst. 2 o.s.ř.; pokud návrh oprávněné
zamítly, zatížily řízení zmatečností podle § 237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř., k níž
je povinen dovolací soud - bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným
subjektem - přihlížet (a vyvodit z ní důsledky) z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto - aniž se zabýval věcnými námitkami dovolatelky -
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil (§ 243b odst. 3, 5
o.s.ř.).
Oprávněná (dovolatelka) z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo
zastaveno, povinným žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly; této situaci
odpovídá ve smyslu § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první
o.s.ř. výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. prosince 2000
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová