20 Cdo 2668/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky
a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného JUDr. J. B., proti
povinné M., s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 2.150,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc
10315/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 25. června 2004, č.j. 9 Co 26/2004-19, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2004, č.j. 9 Co
26/2004-19, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na
nařízení exekuce, jež byla prvostupňovým soudem nařízena podle rozhodčího
nálezu vydaného oprávněným jako rozhodcem. Odvolací soud se ztotožnil s názorem
povinného, že pokud oprávněný vydal rozhodčí nález, v němž rozhodl i o
povinnosti k zaplacení své odměny jakožto rozhodce, neměl pravomoc k vydání
takového výroku ve smyslu zák. č. 216/1994Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, v tomto rozsahu jde dle názoru odvolacího soudu o rozhodnutí
nulitní, které nemůže být podkladem pro vymožení povinnosti v něm stanovené.
Oprávněný tomuto závěru oponuje argumenty o tom, že mezi účastníky
sporu, k jehož rozhodnutí ve věci vydal vykonávaný rozhodčí nález, bylo
dohodnuto, že náklady ponese strana, která ve sporu podlehne, že při svém
rozhodování o své odměně a povinnosti ji zaplatit rozhodoval analogicky dle
o.s.ř., řádu a pravidel rozhodčího řízení vydaných soudem při hospodářské a
agrární komoře ČR, a že proti jeho nálezu účastníci nepodali návrh na jeho
zrušení soudem. Má proto za to, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve
věci samé (§ 238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/
o.s.ř.).
Dovolání nelze upřít opodstatnění.
Způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.);
uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Odvolací soud se při svém přezkumu správnosti exekuci nařizujícího usnesení
soudu I. stupně zaměřil na otázku, zda je rozhodce oprávněn rozhodovat o své
odměně a povinnosti stran sporu odměnu mu zaplatit v rámci rozhodčího nálezu a
dospěl k závěru, že při nedostatku právní úpravy a pro soukromoprávní charakter
rozhodcova nároku je ten uplatnitelný leda v nalézacím občanskoprávním řízení;
pokud v dané věci oprávněný sám o takovém nároku rozhodl, překročil pravomoc
rozhodce vyplývající z právní úpravy ve smyslu citovaného zákona č. 216/1994
Sb. a jde tak v daném případě o rozhodnutí vydané k tomu neoprávněným orgánem.
Odvolací soud tak řešil otázku existence vykonatelného rozhodnutí jako
základního předpokladu nařízení exekuce. Podle názoru dovolacího soudu vyřešil
tuto otázku v rozporu s výkladem jinak jím samým přiléhavě zmíněných právních
předpisů, jenž se k problematice nabízí.
Podle § 40 odst. 1 písm. c/ zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti, je vykonatelný rozhodčí nález exekučním titulem.
Podle § 28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. rozhodčí nález, který nelze přezkoumat
podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání
podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je
soudně vykonatelný.
Soudu nařizujícímu exekuci (výkon rozhodnutí dle části VI. o.s.ř.) pak ve
smyslu ustálené soudní praxe nepřísluší posuzovat správnost vykonávaného
titulu, a takový výklad zahrnuje i otázku právní dovolenosti stanovení
povinnosti, jež je titulem ukládána; exekuční soud se nemůže zabývat tím, zda
je uložená povinnost co do své právní podstaty povinností soukromoprávní či
jinou anebo povinností vyplývající z nároku či jeho příslušenství anebo povahy
hmotněprávní či procesněprávní; jinak řečeno - při zkoumání existence
vykonatelného rozhodnutí se soud zabývá existencí jeho zákonem předepsané formy
(formální vykonatelností), v rovině obsahové jde jen o materiální
vykonatelnost vymáhané povinnosti.
Odvolací soud v dané věci limity přezkumu exekučního soudu ve vztahu k titulu
překročil, když z něj vyloučil výrokovou část, jejíž obsah má podle práva za
nedovolený a s níž proto zacházel, jako by byla vydána k tomu neoprávněným
orgánem. Tím své rozhodnutí založil na právním názoru, který při důsledném
respektu k dané fázi řízení - tj. při nařízení exekuce - neměl být použit.
Přehlédl totiž, že pravomoc rozhodce vydat rozhodnutí se odvíjí od povahy
řešeného vztahu a od obsahu dohody ve smyslu § 1 a 2 odst. 1 zák. č. 216/1994
Sb.; v rovině zákonného vymezení takové pravomoci pak zjevně nic dohodě
účastníků sporu o zmocnění rozhodci stanovit svou odměnu a
povinnost k její náhradě nebránilo (viz § též 2 odst. 2 a 4 téhož zákona).
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel uplatnil právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu
věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta
první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle
výsledku odvolacího řízení buď soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.), případně bude rozhodováno v poměrech hlavy VI. zák. č.
120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu