20 Cdo 2685/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu
rozhodnutí F. M., správce konkursní podstaty oprávněné R. z., spořitelního a
úvěrového družstva, proti povinnému V. M., za účasti manželky J. M.,
zastoupeným advokátem, pro 70.559.478,50 Kč s příslušenstvím, prodejem
nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 1675/2000, o
dovolání povinného a MUDr. Jolany Markové proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 26. 2. 2003, č.j. 29 Co 65/2003-65, takto :
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2003, č.j. 29 Co
65/2003-65, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2001, č.j.
E 1675/2000-27, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 2002, č.j. E
1675/2000-54, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 22. 6. 2001, č.j. E 1675/2000-27 (ve znění opravného usnesení
ze dne 15. 5. 2002, č.j. E 1675/2000-54), kterým Okresní soud v Kladně
nařídil podle notářského zápisu ze dne 7. 4. 1999, NZ 152/99, k uspokojení
pohledávky 70.559.478,50 Kč a nákladů řízení ve výši 43.700,- Kč výkon
rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho
manželky. Odvolací soud uzavřel, že notářský zápis je vykonatelný, neboť
obsahuje náležitosti stanovené v § 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve
znění účinném do 31. 12. 2000 (tedy mimo jiné i předmět plnění), a že úpadkyně
je věcně legitimována (od smlouvy o postoupení pohledávky odstoupila).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a J. M. dovoláním, jímž
namítají, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) a že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
První z uvedených důvodů spatřují v tom, že notářský zápis „nesplňuje podmínky
přímé vykonatelnosti,“ protože výše poskytnutého úvěru je určena jen maximální
částkou, a že úpadkyně, která pohledávku postoupila třetí osobě (a od smlouvy
neodstoupila), není aktivně legitimována. Nařízení výkonu je, argumentují
dovolatelé, i v rozporu s dobrými mravy. Řízení o výkon rozhodnutí mělo být
zastaveno, neboť na majetek oprávněné byl prohlášen konkurs (tím je řízení
podle dovolatelů zatíženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Protože odvolací soud otázku (materiální) vykonatelnosti exekučního
titulu vyřešil v rozporu s konstantní soudní praxí a jelikož dovolatelé toto
řešení způsobilým dovolacím důvodem zpochybnili, je dovolání ve smyslu § 238a
odst. 1 písm. c/, odst. 2, § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. přípustné (a
současně důvodné).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu –
sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu
ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 29. zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, jsou i nadále notářské zápisy sepsané ve
smyslu dosavadního § 274 písm. e/ do dne nabytí účinnosti tohoto zákona titulem
pro výkon rozhodnutí, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními
předpisy.
Podle ustanovení § 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2000 byly exekučními tituly notářské zápisy, které
obsahovaly závazek a v nichž byly vyznačeny osoba oprávněná a povinná, právní
důvod, předmět a doba plnění, jestliže osoba povinná k vykonatelnosti v
notářském zápise svolila. Citované ustanovení reflektuje obsahovou stránku
notářského zápisu jako titulu pro výkon rozhodnutí tím, že vymezuje předpoklady
jeho materiální vykonatelnosti.
V projednávaném případě je podkladovým titulem notářský zápis ze
dne 7. 4. 1999, NZ 152/99, sepsaný JUDr. M. M., notářem v T.;
jeho účastníky byla oprávněná (věřitelka) a povinný (dlužník). Obsahem zápisu
byl hmotněprávní úkon účastníků, a to smlouva o kontokorentním úvěru, podle níž
se oprávněná (za sjednané úrokové sazby) zavázala poskytnout povinnému úvěr „do
celoroční maximální výše 60.000.000,- Kč,“ a současně také svolení povinného k
vykonatelnosti „co do povinnosti zaplatit věřiteli pohledávku z kontokorentního
úvěru dle této smlouvy ve výši jistiny a příslušenství ve lhůtě stanovené v
této smlouvě.“
K obsahovým náležitostem notářského zápisu podle § 274 písm. e/
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 nepatří – jak správně
zdůraznil odvolací soud – hmotněprávní úkon, z něhož závazek vznikl. Je proto
třeba v exekučních věcech rozlišovat mezi notářským zápisem o právním úkonu
(jehož formální náležitosti stanovil zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti /notářský řád/, ve znění zákona č. 82/1998 Sb.) a notářským zápisem se
svolením k vykonatelnosti, který – při splnění týchž formálních náležitostí –
„obsahoval“ závazek, jestliže směřoval k vymožení povinnosti vyplývající ze
závazkového právního vztahu vzniklého na základě smlouvy nebo jiné právní
skutečnosti; pouze tento notářský zápis byl (vyhovoval-li co do obsahu
ustanovení § 274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12.
2000) exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999,
sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
1/2000 pod č. 4).
Sepsal-li notář zápis současně jak o právním úkonu, tak o svolení
povinné osoby k vykonatelnosti závazku z něho plynoucího, jde o exekuční titul
samozřejmě tehdy, pokud (bez zřetele na tu jeho část, která se vztahuje k
právnímu úkonu) obsahuje náležitosti stanovené v § 274 písm. e/ občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Judikatura dospěla k závěru, že
– jsou-li oba zápisy obsaženy v téže listině, popř. představují-li formálně
zápis jediný – je notářský zápis titulem pro soudní výkon rozhodnutí ve smyslu
shora uvedeného ustanovení i tehdy, jestliže v projevu vůle, jímž dlužník k
vykonatelnosti svoluje, jsou závazek, oprávněná a povinná osoba, právní důvod,
předmět a doba plnění označeny jen odkazem na vlastní právní úkon (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2004 pod č. 82). Předpokladem
vykonatelnosti takového notářského zápisu však je, aby samotný právní úkon
obsahoval náležitosti požadované ustanovením § 274 písm. e/ občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a aby se svolení k
vykonatelnosti vztahovalo právě k povinnostem z tohoto právního úkonu
vyplývajícím. Jinak vyjádřeno, nepřesné či neurčité vymezení předmětu (obsahu a
rozsahu) plnění a doby plnění v právním úkonu se v důsledku zmíněného odkazu
přenáší do části vztahující se ke svolení k vykonatelnosti a způsobuje, že
notářský zápis z materiálního hlediska postrádá vlastnosti přímé vykonatelnosti
(oprávněná osoba tak přichází o výhodu vymoci splnění povinnosti bez
předcházejícího nalézacího soudního řízení).
Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož předmětný notářský zápis
splňuje podmínku materiální (obsahové) vykonatelnosti, a to stanovení předmětu
plnění, se dovolací soud ztotožnit nemůže.
Předmět plnění byl v notářském zápise o hmotněprávním úkonu vymezen
toliko (obsahově) tak, že jde o plnění peněžité; co do rozsahu však byla určena
jen horní mez plnění daná maximální výší, v níž se oprávněná zavázala
poskytnout povinnému úvěr. Jestliže povinný svolil k vykonatelnosti odkazem na
smlouvu, v níž výše pohledávky (jistiny a tím i příslušenství z ní se
odvíjející) byla vymezena peněžitou částkou do 60.000.000,- Kč, tedy neurčitě,
není notářský zápis způsobilým exekučním titulem.
Ostatní otázky, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli
(včetně vytýkané vady týkající se vztahu exekučního a konkursního řízení),
dovolací soud přezkumu nepodrobil; zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst.
1 písm. c/ o.s.ř. nemají, nehledě na to, že ve světle shora přijatého závěru (o
nevykonatelnosti titulu) se staly pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí nepodstatnými.
Protože právní závěr o (materiální) vykonatelnosti titulu, na němž
odvolací soud vybudoval své rozhodnutí, není správný, Nejvyšší soud (bez
jednání, § 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) je zrušil; jelikož důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst.
3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d
odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud
v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu