20 Cdo 2729/2025-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné World Development & Investment Group s. r. o., se sídlem v Praze 10, Chorošová 307/36, identifikační číslo osoby 24297500, zastoupené JUDr. Petrem Harmachem, advokátem se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, proti povinnému S. K., zastoupenému JUDr. Ivanou Al Khaled, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Zahradní 734/23, pro 2 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 48 EXE 717/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2025, č. j. 64 Co 605/2024-79, takto:
Soud vyzývá povinného, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bodů 2 a 8 Sazebníku soudních poplatků celkem 4 000 Kč, a to na účet Nejvyššího soudu č. 3703-32723641/0710, variabilní symbol: 2034272925.
Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu
Upozornění: Má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u Nejvyššího soudu podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to i se zpětnou účinností. Jestliže soud jeho návrhu vyhoví, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků se však nevracejí.
1. Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 8. 2024, č. j. 48 EXE 717/2024-66, zamítl návrh povinného ze dne 10. 5. 2024 na zastavení exekuce. Exekučním titulem je rozsudek pro zmeškání vydaný Okresním soudem v Karlových Varech dne 14. 12. 2023, č. j. 15 C 278/2023-27. Soud prvního stupně zjistil, že povinný měl k 11. 1. 2024 evidováno bydliště na adrese XY, exekuční titul byl povinnému na tuto adresu doručován poštou dne 20. 12. 2023, kdy v místě bydliště nebyl zastižen a téhož dne byla zásilka uložena na poště k vyzvednutí; povinný si ji v úložní době nevyzvedl. Zásilka byla vrácena soudu a dne 17. 1. 2024 o tom bylo vyvěšeno na úřední desce soudu sdělení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Soud prvního stupně uzavřel, že pokud nalézací soud doručoval rozsudek pro zmeškání na uvedenou adresu, která je v informačním systému evidována jako adresa místa pobytu povinného v České republice, a je tedy jeho doručovací adresou ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., pak uplynutím deseti dnů od uložení zásilky na poště došlo k fikci doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. bez ohledu na to, zda se v té době povinný v místě doručování fakticky zdržoval či nikoliv. Rozsudek pro zmeškání proto byl doručen řádně a stal se v důsledku marného uplynutí odvolací lhůty pravomocným a vykonatelným. Případnou tvrdost zákona týkající se fikce doručení lze napravit za použití institutu rozhodnutí o neúčinnosti doručení podle § 50d o. s. ř.
2. Soud prvního stupně dále uvedl, že námitka povinného týkající se zjevné nespravedlnosti rozhodnutí byla formulována pouze obecně a nebylo zřejmé, v čem povinný nespravedlnost spatřuje. Námitka, že v nalézacím řízení nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, nemá zákonnou oporu, neboť povaha věci (nárok uplatněný žalobou) uzavření smíru v nalézacím řízení umožňovala. Obrana povinného proti pravomocně přiznanému nároku měla být uplatněna v nalézacím řízení, v exekučním řízení k ní nelze přihlížet a skutečnost, že povinný v nalézacím řízení zůstal nečinný, nelze klást k tíži oprávněné.
3. Krajský soud v Plzni (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že exekučním titulem (rozsudkem pro zmeškání) bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné částku 1 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 7. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 194 216 Kč. Odvolací soud konstatoval, že k doručení rozsudku došlo v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. fikcí po deseti dnech od uložení písemnosti u doručujícího orgánu, i když se adresát o uložení nedověděl, čemuž také odpovídá vyznačení doložky o nabytí právní moci rozsudku dne 18. 1. 2024 a jeho vykonatelnosti ode dne 23. 1. 2024. Všechny návrhy povinného, kterými se snažil později dosáhnout zrušení tohoto tzv. kontumačního rozsudku, byly nalézacím soudem zamítnuty. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul byl povinnému v nalézacím řízení řádně doručen a je vykonatelný, není proto dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
4. Odvolací soud dále konstatoval, že ani další argumenty povinného, kterými odůvodňoval, proč by měla být exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nejsou namístě. S povinným sice lze souhlasit v tom, že i v rámci exekuce je možno v určitých případech přezkoumat exekuční titul (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15), o takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná. Zcela neurčitá námitka o jakési nespravedlnosti exekučního titulu, kterým měla být oprávněné přisouzena neexistující pohledávka, rovněž není oprávněná. Povinný měl všechny tyto námitky uvést v nalézacím řízení, ale v rámci exekuce se jimi již nelze zabývat. Není rovněž důvod zohledňovat v tomto stadiu řízení povinným tvrzenou žalobu na obnovu řízení, kterou podal, neboť se jedná o mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí soudu, který ve vztahu k právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu nemá odkladný účinek. Rozsudek pro zmeškání je třeba považovat nadále za způsobilý exekuční titul k provedení exekuce.
5. Dovolatel přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem řešeny rozdílně: a) Exekuce je vedena, ačkoliv povinný žádnou svou povinnost neporušil ani porušit nemohl a právo oprávněné přiznané rozsudkem pro zmeškání zaniklo před vydáním exekučního titulu, tudíž exekuce měla být zastavena podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. b) Odvolací soud otázku doručení exekučního titulu posuzoval pouze z hlediska, zda bylo doručeno řádně, a nikoliv zda bylo doručeno rovněž účinně, resp. zda nebyl dán omluvitelný důvod, pro který se povinný nemohl s řádně doručeným rozsudkem pro zmeškání seznámit.
6. Povinný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, s tím, že exekuce je vedena na základě nikoliv deklaratorního, ale konstitutivního rozhodnutí nalézacího soudu (rozsudku pro zmeškání), kterým byl mezi oprávněnou a povinným založen závazkový právní vztah spočívající v povinnosti povinného zaplatit oprávněné 1 200 000 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Povinný exekuci považuje za zjevně nespravedlivou, protože bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a došlo k nezákonnému zásahu do jeho vlastnických práv a ke zjevnému zneužití práva oprávněné jako podnikatele na úkor povinného jako spotřebitele. Povinný uvedl, že mezi ním a oprávněnou byla dne 7. 7. 2023 uzavřena smlouva o rezervaci a koupi nemovitosti, která zanikla uplynutím sjednané doby jejího trvání ke dni 8. 10. 2023, a zaniklo tak též právo oprávněné na zaplacení rezervačního depozita. Rozsudek pro zmeškání, kterým bylo právo na zaplacení rezervačního depozita oprávněné přiznáno, byl vydán až po zániku rezervační smlouvy, a tedy i po zániku práva na zaplacení rezervačního depozita.
7. Dovolatel namítá, že jestliže nalézací soud rozsudkem pro zmeškání uložil povinnému zaplatit částku 1 200 000 Kč jako povinnost k náhradě škody spolu se zákonným úrokem z prodlení, jedná se o konstitutivní rozhodnutí, kdy výrokem soudu došlo ke vzniku závazkového právního vztahu, jelikož mezi oprávněnou a povinným žádný závazkový vztah z titulu náhrady škody neexistoval. Oprávněná se navíc žalobou nedomáhala uložení povinnosti k náhradě škody, ale složení rezervačního depozita (toto právo však již před vydáním exekučního titulu zaniklo). Povinný navíc již dne 23. 8. 2023 jako spotřebitel od rezervační smlouvy odstoupil podle § 1829 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), ve lhůtě 1 roku a 14 dní, neboť rezervační smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory podnikatele a vůči spotřebiteli nebyla splněna zákonná informační povinnost. Rezervační depozitum je nadto i po složení na účet oprávněné nadále majetkem povinného, a to až do okamžiku uzavření kupní smlouvy, popř. do jiného okamžiku předpokládaného rezervační smlouvou, tj. jedná se o zálohovou platbu. Nesplnění povinnosti k úhradě rezervačního depozita ve lhůtě stanovené rezervační smlouvou nepředstavuje prodlení se zaplacením peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 o. z., oprávněné proto ani nemohlo vzniknout právo požadovat zaplacení úroku z prodlení.
8. Pokud se týče povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč, povinný uvedl, že jednak smluvní pokutou sankcionovaná povinnost již zanikla, ale především ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro rozpor samotných okolností ujednání rezervační smlouvy s dobrými mravy (nátlakové jednání vůči povinnému, vyhotovení smlouvy v jazyce, který povinný neovládá) a také z důvodu, že její výše je zcela zřejmě nepřiměřená povinnosti, kterou má zajišťovat (převést částku rezervačního depozita na určený účet, přičemž vlastníkem depozita zůstává v souladu s rezervační smlouvou nadále povinný). Ujednání o smluvní pokutě je též neplatné pro rozpor s § 14 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování), neboť povinnému jako spotřebiteli nelze uložit povinnost k uzavření kupní smlouvy, potažmo tedy rovněž nelze v rezervační smlouvě platně ujednat smluvní pokutu za nesplnění povinnosti spočívající v pouhé pozdní úhradě rezervačního depozita. Podle povinného proto odvolací soud pochybil, pokud exekuci nezastavil podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť právo přiznané rozsudkem pro zmeškání zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
9. K dovolací otázce pod písm. b) dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, a ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 6028/2016. Odvolacímu soudu vytýká, že posuzoval pouze skutečnost, zda byl povinnému rozsudek pro zmeškání řádně doručen s tím, že k doručení došlo fikcí po deseti dnech od uložení zásilky, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Odvolací soud se však již nezabýval tím, zda bylo doručeno účinně, tj. zda nebyl dán omluvitelný důvod, pro který se povinný nemohl s řádně doručeným rozsudkem pro zmeškání seznámit. Takový omluvitelný důvod povinný spatřuje v tom, že v době běhu a uplynutí lhůt pro podání opravných prostředků se nacházel mimo území České republiky. Rozsudek byl uložen k vyzvednutí na poště od 20. 12. 2023 do 29. 12. 2023, povinný se však od 19. 12. 2023 do 17. 1. 2024 nacházel v zahraničí, kde pobýval z důvodu léčení svých závažných zdravotních potíží. Do České republiky přiletěl v pozdních hodinách dne 17. 1. 2024 a s obsahem zásilky se tak objektivně nemohl seznámit dříve než 18. 1. 2024. Jestliže rozsudek pro zmeškání napadl dne 21. 1. 2024 odvoláním, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, nemohl rozsudek pro zmeškání nabýt právní moci a vykonatelnosti.
10. Povinný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se ruší usnesení soudu prvního stupně a exekuce se zastavuje, případně aby zrušil rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část
první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování otázky, zda exekuční titul byl povinnému doručen řádně a účinně, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je rovněž důvodné.
12. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že exekuční soud je povinen
– jako nutný předpoklad pro jeho rozhodování – též samostatně zkoumat a posuzovat, zda exekuční titul byl adresátovi doručen řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit), a zda a kdy se stal vykonatelným. Soudům v řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není a ani dobře nemůže být zakázáno, aby samostatně zkoumaly a posuzovaly otázku, zda rozhodnutí nebo jiná listina byla adresátům řádně a účinně doručena, jenom proto, že je možné způsobem uvedeným v § 50d o.
s. ř. určit neúčinnost doručení. Bylo-li usnesením odesílajícího soudu ve smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto, že doručení je neúčinné, soudy z něho v řízení o výkon rozhodnutí při posuzování opožděnosti opravných prostředků nebo v jiných obdobných případech vycházejí, jinak si otázky doručení zjišťují a posuzují samostatně. Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že exekuční titul není z formálního hlediska vykonatelný, neboť nebyl řádně či účinně doručen, dotčené rozhodnutí musí být adresátu znovu (a řádně) doručené, má-li tato skutečnost pro další průběh řízení význam [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015 (uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 43/2021, či ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2222/2021].
13. V projednávané věci povinný v návrhu na zastavení exekuce a následně též v odvolání namítal, že exekuční titul – rozsudek pro zmeškání – mu nebyl účinně doručen, neboť mu byl doručován v době, kdy se nacházel mimo území České republiky. Soud prvního stupně ani soud odvolací se však v rozporu s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu uvedenou námitkou vůbec nezabývaly, tj. nezjišťovaly, zda na straně povinného byl dán omluvitelný důvod ve smyslu § 50d o. s. ř., pro který se povinný nemohl s rozsudkem pro zmeškání seznámit.
Za takový omluvitelný důvod je přitom třeba považovat překážku, která je z objektivního či subjektivního hlediska ospravedlnitelná (např. hospitalizace ve zdravotnickém zařízení či pobyt v zahraničí) s tím, že lze přihlédnout i k okolnostem případu včetně toho, zda se jedná o situaci výjimečnou nebo se adresátu nedaří doručit opakovaně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 218/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 6028/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2477/2021).
14. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z výše uvedeného důvodu správné, Nejvyšší soud jej (aniž by bylo třeba zabývat se dalšími dovolacími námitkami) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
15. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že exekučním titulem je rozsudek pro zmeškání a namítá-li povinný v řízení o zastavení exekuce, že došlo k zániku přisouzeného nároku před vydáním rozsudku pro zmeškání (tj. zde v důsledku tvrzeného odstoupení od smlouvy), je nezbytné se tímto jeho tvrzením zabývat, neboť v souladu s § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. je nutné výkon rozhodnutí (exekuci) zastavit též tehdy, bylo-li vymáhané právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání a zaniklo před jeho vydáním.
16. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
17. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu