20 Cdo 2746/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v
Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr.
Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinnému
L. V., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Mikulíkem
Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Potoční č. 1094, za
účasti obmeškalé vydražitelky CZECHWAVE, s. r. o., se sídlem v Ostravě, 28.
října č. 205/45, identifikační číslo osoby 26805405, pro 22 911 555 Kč s
příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M.,
Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 142 EX 01326/15, o dovolání
soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-
Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2020, č. j. 9
Co 1586/2018-450, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2020, č. j. 9 Co
1586/2018-450, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu
řízení.
1. Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-
Místek, usnesením ze dne 25. 9. 2018, č. j. 142 EX 01326/15-437, rozhodl, že
obmeškalá vydražitelka CZECHWAVE, s. r. o. (dále též jen „vydražitelka“ a
„obmeškalá vydražitelka“), je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr.
Jaroslavu Kocincovi, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, náhradu škody,
která vznikla tím, že obmeškalá vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání ve
výši 658 429,97 Kč, a že jistota ve výši 50 000 Kč složená obmeškalou
vydražitelkou se započítává na náhradu škody soudního exekutora Mgr. Jaroslava
Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek. Škoda podle exekutora vznikla
tím, že obmeškalá vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání. Soudní exekutor
vycházel ze zjištění, že v projednávané věci byla nařízena dražba na 9. 3. 2018
v 10.00 hod, že předmětem dražby byly nemovité věci – pozemek parc. č., parc.
č., parc. č. , jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY, s
příslušenstvím, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro
Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, kat. území XY
(dále též jen „předmětné nemovitosti“), že při dražbě předmětných nemovitostí
učinila vydražitelka nejvyšší podání ve výši 4 600 000 Kč, že usnesením o
příklepu ze dne 12. 3. 2018, č. j. 142 EX 01326/15-370, byl vydražitelce udělen
na předmětných nemovitostech příklep za nejvyšší podání 4 600 000 Kč a
stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání 60 dnů ode dne právní moci
usnesení o příklepu, že usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 4. 4. 2018 a
že vydražitelka ve stanovené lhůtě nejvyšší podání nezaplatila. Proto jí byla
usnesením ze dne 4. 6. 2018, č. j. 142 EX 01326/15-402, poskytnuta dodatečná
lhůta k doplacení nejvyššího podání v délce 1 měsíce, tj. do 4. 7. 2018, avšak
vydražitelka nezaplatila nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě. Proti povinnému
bylo dne 11. 7. 2018 zahájeno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 11467/2018, dne 8. 8. 2018 byl zjištěn úpadek
povinného a bylo mu povoleno oddlužení. S ohledem na zahájení insolvenčního
řízení a zjištění úpadku povinného exekuci v projednávané věci nelze provést,
proto ani nelze nařídit a provést další dražbu předmětných nemovitostí. Soudní
exekutor dospěl k závěru, že vydražitelka tím, že nezaplatila nejvyšší podání
řádně a včas, porušila svou právní povinnost a svým jednáním způsobila soudnímu
exekutorovi škodu spočívající v ušlém právu na zaplacení odměny ve výši 658
429,97 Kč. V příčinné souvislosti s jednáním obmeškalé vydražitelky
spočívajícím v opomenutí splnění její povinnosti totiž soudní exekutor nedosáhl
majetkový prospěch, jehož by jinak při řádném běhu věcí dosáhl.
2. K odvolání obmeškalé vydražitelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze
dne 27. 2. 2020, č. j. 9 Co 1586/2018-450, usnesení soudního exekutora zrušil a
řízení o povinnosti obmeškalé vydražitelky k náhradě „škody“ spočívající v
údajně soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Kocincovi, LL.M., vzniklé odměně
vypočtené z nezaplaceného podání obmeškalého vydražitele zastavil (výrok I.), a
rozhodl, že obmeškalá vydražitelka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že obmeškalé vydražitelce ve
smyslu ustanovení § 336n odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s
ustanovením § 69 exekučního řádu vznikla povinnost nahradit státu a účastníkům
exekučního řízení náklady vzniklé jim v souvislosti s dalším dražebním jednáním
a rovněž rozdíl na nejvyšším podání. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci
probíhá insolvenční řízení povinného, není možné nařídit nové dražební jednání
a nelze nyní tyto povinnosti obmeškalé vydražitelky vyčíslit. Obmeškalé
vydražitelce rovněž vznikla povinnost nahradit státu a účastníkům exekučního
řízení škodu vzniklou v důsledku nezaplacení nejvyššího podání. Účelem
povinností obmeškalého vydražitele ve smyslu ustanovení § 336n občanského
soudního řádu je reparace újmy, která nastala státu a účastníkům dané fáze
exekučního řízení v důsledku nezaplacení nejvyššího podání, jež následně mělo
tvořit v exekuci rozvrhovanou podstatu, a v důsledku konání opětovné dražby. Z
tohoto důvodu je škodou, kterou má podle § 336n odst. 1 občanského soudního
řádu povinnost obmeškalý vydržitel uhradit, škoda, která vznikla k tíži či na
úkor toho, co by následně tvořilo rozvrhovanou podstatu. V projednávané věci
žádný z účastníků exekučního řízení vznik škody v důsledku nezaplacení
nejvyššího podání netvrdil a „škoda“, která měla vzniknout soudnímu exekutorovi
jako ušlý zisk na jeho odměně za provedení exekuce, se nijak netýká toho, co by
následně mělo v daném exekučním řízení tvořit rozvrhovanou podstatu. O
povinnosti obmeškalé vydražitelky k náhradě takto tvrzené škody v rámci
exekučního řízení postupem podle ustanovení § 336n občanského soudního řádu ve
spojení s ustanovením § 69 exekučního řádu rozhodovat nelze, neboť pro to
neexistuje zákonný podklad a přesahuje to zcela rámec exekučního řízení. Soud
(soudní exekutor) proto nemá v exekučním řízení pravomoc k rozhodování o nároku
na náhradu škody vzniklé na ušlé odměně soudního exekutora v důsledku
nezaplacení nejvyššího podání obmeškalým vydražitelem. Svůj nárok může soudní
exekutor uplatňovat pouze mimo rámec exekučního řízení formou samostatné žaloby
na náhradu škody.
3. Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor Mgr.
Jaroslav Kocinec, LL.M., dovolání, jehož přípustnost zakládá na řešení otázek,
zda je soudní exekutor účastníkem řízení v té části, která se týká jeho nároku
na odměnu a v té souvislosti také účastníkem řízení v té části, která se týká
jeho nároku na náhradu ušlého zisku z důvodu, že mu nevzniklo právo na jeho
odměnu, přestože podle pravidelného běhu věcí by mu nárok na její zaplacení
vznikl, a zda lze v řízení o povinnostech obmeškalého vydražitele rozhodnout
také o jeho povinnosti nahradit ušlý zisk soudního exekutora, který by se mu
dostavil v případě řádně a včas doplaceného nejvyššího podání. Namítá, že
jde-li o jeho odměnu, je soudní exekutor účastníkem exekučního řízení.
Analogicky pak dovozuje, že může-li soudní exekutor mimo jiné v rámci zastavení
exekuce rozhodnout o svém soukromém nároku a rozhoduje-li o něm soud, je nadán
právem podat proti takovému výroku odvolání, když v této části řízení má
postavení účastníka, musí mít stejnou možnost rozhodnout i o škodě, která mu
vznikla na jeho nároku v případě obmeškalého vydražitele, respektive má k tomu
nároku postavení účastníka řízení. Opačný výklad by byl nelogický a
neopodstatněný, neboť v obou případech jde o usnesení, proti kterému je
přípustné odvolání, které je vydáváno v rámci exekučního řízení a k jehož
vydání má soudní exekutor pravomoc, a došlo by tak k diskriminaci soudního
exekutora oproti účastníkům řízení, měl-li by být odkázán na samostatné řízení
u soudu. Uvedené dokládá, že v případě, že by v projednávané věci neprobíhalo
insolvenční řízení povinného, mohlo by proběhnout další dražební jednání a
obmeškalá vydražitelka by byla zavázána k zaplacení rozdílu na nejvyšším
podání, přičemž tento rozdíl na nejvyšším podání by se poté dílem použil na
uspokojení přihlášených věřitelů a dílem by sloužil jako náhrada nákladů
exekuce soudního exekutora, tedy k uspokojení jeho odměny. Dále namítá, že
smyslem ustanovení § 336n občanského soudního řádu je sanace všech nároků všech
dotčených (tedy i soudního exekutora), které vznikly v důsledku porušení
povinnosti ze strany obmeškalého vydražitele, a to v rámci jednoho řízení a
jednoho rozhodnutí. Rozhodující je přitom příčinná souvislost s nezaplacením
nejvyššího podání a osobní zainteresovanost na daném řízení. Skutečnost, že
ušlý zisk na odměně soudního exekutora zpravidla nevzniká, když jeho ušlá
odměna je zahrnuta v rozdílu (doplatku) na nejvyšší podání, neznamená, že ve
výjimečných případech, jako je tento, tato škoda nastat nemůže. Dovolatel
navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se
dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že právní
otázka zda plněním ve smyslu ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř., o němž věcně
rozhoduje exekutor podle § 336m odst. 2 o. s. ř., může být i odměna soudního
exekutora, která by soudnímu exekutorovi náležela pro případ, že by obmeškalý
vydražitel zaplatil nejvyšší podání do doby, než dojde k nemožnosti provést
exekuci vzhledem k ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu a k ustanovení § 109 odst.
1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, nebyla dosud v
rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, jde o rozhodnutí, proti kterému je
dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Dovolací soud proto přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání soudního exekutora je důvodné.
5. Podle ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“, je-li exekuční řízení podle
zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že
exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce,
pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace
pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně
po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání
vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty; toto
usnesení exekutor vydá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o úpadku nebo po
nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti.
6. Podle ustanovení § § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb.,
insolvenčního zákona, po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či
exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný
majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze
jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky
jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či
exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty
dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst.
5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak,
výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí
proti povinnému.
7. Podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. nezaplatil-li vydražitel
nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která
nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím
dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i
tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo
doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě
předražek.
8. Podle ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř. vydražitel uvedený v § 336m
odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v
souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že
nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo
nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá
jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část
se vrátí vydražiteli.
9. Podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř. o dluzích podle odstavce 1
rozhodne soud po jednání usnesením.
10. Z ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 336n
odst. 1 o. s. ř. se podává, že nedoplatí-li vydražitel nejvyšší podání ani v
dodatečné lhůtě, jedná protiprávně a je-li dána příčinná souvislost, vzniká mu
povinnost zaplatit mimo jiné i odměnu, které by soudní exekutor (soudní
exekutor je v postavení státu) následně dosáhl, jestliže by nedošlo k
obmeškání. O této povinnosti soudní exekutor rozhodne usnesením podle
ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř. Toto usnesení může soudní exekutor vydat i
poté, co exekuci nelze podle § 46 odst. 7 ex. řádu provést, jinak by byl
zmařen smysl ustanovení § 336n odst. 1, 2 o. s. ř. ve vztahu k náhradě, kterou
má obmeškalý vydražitel poskytnout soudnímu exekutorovi. Ustanovení § 336n
odst. 1, 2 o. s. ř. přitom normují, že jediným rozhodnutím, jímž má být
rozhodnuto o povinnosti obmeškaného vydražitele k náhradě ucházející odměny
soudního exekutora je právě usnesení podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř.
Přitom újma způsobená obmeškalým věřitelem na odměně exekutora není
hmotněprávní škodou žalovatelnou ve zvláštním nalézacím řízení (jak uzavírá
odvolací soud), ale jde o právo soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce,
které má vůči obmeškanému vydražiteli, jež plyne z procesního práva a musí být
vyřešeno způsobem předepsaným procesním právem.
11. Lze tedy uzavřít, že plněním ve smyslu ustanovení § 336n odst. 1 o.
s. ř., o němž věcně rozhoduje soudní exekutor podle § 336m odst. 2 o. s. ř.,
může být i právo na náhradu neuhrazené odměny soudního exekutora, která
exekutorovi ušla následkem toho, že obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší
podání do doby, než pro zahájení insolvenčního řízení vůči povinnému došlo k
nemožnosti provést exekuci podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu (a tedy i k
nemožnosti uskutečnit další dražbu s ohledem na § 336m odst. 2 o. s. ř.).
12. Uzavřel-li tedy v projednávané věci odvolací soud, že exekutor nemá
pravomoc k takovému rozhodnutí, jeho rozhodnutí není správné. Tato pravomoc
exekutora v obecné rovině je dána; nejistota ohledně toho, zda a za kolik po
ukončení insolvenčního řízení bude nemovitost vydražena v případně pokračující
exekuci v další dražbě podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. a jakou odměnu
exekutor následně obdrží z výtěžku další dražby, může vést maximálně k závěru,
že soudní exekutor vydal usnesení podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř.
předčasně, což může mít za následek jeho zrušení a vrácení věci soudnímu
exekutorovi se závazným pokynem (srov. ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř.), aby
s rozhodnutím podle ustanovení § 336n odst. 2 o. s. ř. vyčkal do doby, než bude
jisté, zda a s jakým výsledkem ve vztahu k sanaci odměny soudního exekutora
proběhne další dražba ve smyslu § 336m odst. 2 o. s. ř.
13. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení
odvolacího soudu, Nejvyšší soud nekorektní napadené usnesení podle ustanovení §
243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ostravě) vrátil k
dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
14. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1
část věty první za středníkem o. s. ř.).
15. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v
novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 11. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu