20 Cdo 2769/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1)
J. P., zastoupené advokátem, a 2) Ing. R. P., zastoupenému advokátem, pro
2.060.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. E 43/97, o dovolání první povinné proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005, č. j. 14 Co 450/2005-488, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 2.
2005, č.j. E 43/97-400, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 k podílu v rozsahu jedné
poloviny označených nemovitostí (za nejvyšší podání 1.833.333,30 Kč, na něž
započetl složenou jistotu ve výši 1.375.000,- Kč) udělil příklep společnosti
B., a. s., a vydražitelce stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání.
Předpoklady, které ustanovení § 336j zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), spojuje s udělením
příklepu, měl odvolací soud za splněny; zdůraznil, že podání mimořádného
opravného prostředku proti exekučnímu titulu je pro posouzení usnesení o
příklepu nepodstatné, neboť na jeho vykonatelnost nemá vliv.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla první povinná dovoláním, jímž s odkazem na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá, že vymáhaná pohledávka
„byla zaplacena, a proto zcela zanikla.“ Tím, že Nejvyšší soud usnesením ze dne
14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, zrušil rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta
žaloba pro zmatečnost podaná druhým povinným proti usnesení o odmítnutí jeho
odvolání proti podkladovému rozsudku, bude – argumentuje dovolatelka – „o
základu sporu znovu věcně rozhodováno.“ Navrhla proto, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §
238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1
písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud
usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o.s.ř.), je
použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a
přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní,
vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž
posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a
jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí
zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko
ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením
věci), jímž také dovolatelka správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje.
Otázky, které nabídla k přezkumu, shora uvedené znaky nesplňují; odvolací soud
je vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.
Řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (spoluvlastnického podílu k
nemovitosti) je rozdělen do několika relativně samostatných fází, v nichž se
řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen
určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení. V žádné z těchto
fází – nařízení výkonu rozhodnutí, určení ceny nemovitosti a jejího
příslušenství, vydání dražební vyhlášky, prodeji nemovitosti v dražbě a rozvrhu
rozdělované podstaty – zákon nepřipouští, aby se soud zabýval tím, zda povinní
(popř. jiná osoba) vymáhanou pohledávku (zcela nebo zčásti) zaplatili. Je tomu
tak proto, že zánik práva po vydání exekučního titulu je důvodem zastavení
výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.), tedy to, že vymáhaný dluh s
příslušenstvím byl uhrazen v průběhu řízení o výkon rozhodnutí
prodejem nemovitosti, lze zohlednit pouze v řízení o zastavení (nařízeného)
výkonu (zahájeného na návrh nebo i bez návrhu, § 269 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže
výkon rozhodnutí není zastaven, je provedení dražby v souladu se zákonem, i
kdyby byla již vymáhaná pohledávka uhrazena.
Udělení příklepu vydražitelce nebrání probíhající řízení o zmatečnostní žalobě
proti usnesení, kterým bylo (pro opožděnost) odmítnuto odvolání druhého
povinného proti vykonávanému rozsudku, jinak řečeno, udělení příklepu za této
situace nepředstavuje porušení zákona (srov. § 336k odst. 3 o.s.ř.). V řízení o
zmatečnostní žalobě soud může podle ustanovení § 235c o.s.ř. nařídit odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci, který je následně důvodem pro
odložení provedení výkonu (§ 266 odst. 2 o.s.ř.); nařízení odkladu ze spisu
nevyplývá a ani první povinná nic takového netvrdí. Očekávání, které
dovolatelka spojuje s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn.
21 Cdo 489/2005, je mylné. Zrušením usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.
5. 2003, č.j. 66 C 9/2003-30, jímž byla žaloba pro zmatečnost podaná proti
usnesení téhož soudu (z 6. 3. 2003, č.j. 20 Co 36/2003-60), kterým bylo
odmítnuto odvolání druhého povinného proti podkladovému rozsudku, a usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2004, č.j. 11 Cmo 249/2003-51, jímž bylo
toto rozhodnutí potvrzeno, se projednání věci samé, tj. toho, o čem jako o
meritu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 8. 1993, sp. zn. 26
C 285/93, neotvírá; v řízení o zmatečnostní žalobě bude soud toliko posuzovat
důvodnost žaloby podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř., tj. skutkové a
právní závěry týkající se včasnosti odvolání druhého povinného.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému, případně dalším
účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2008
JUDr. Pavel Krbek,
v. r.
předseda senátu