20 Cdo 2797/2021-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ČEZ Distribuce, a. s., sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti povinnému T. X. V., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, pro 55 015,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8626/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. května 2021, č. j. 10 Co 105/2021-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) ze dne 18. 5. 2021, č. j. 10 Co 105/2021-35, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 25. 3. 2021, č. j. 26 EXE 8626/2020-21, který zamítl návrh povinného ze dne 4. 2. 2021 na částečné zastavení exekuce (prodejem stavební parcely č. XY, jejíž součástí je dům č. p. XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY - dále „nemovitá věc“), vedené na základě pověření okresního soudu ze dne 28.
5. 2020, č. j. 26 EXE 8626/2020-8, u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 5041/20, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 55 015,25 Kč s příslušenstvím podle usnesení okresního soudu ze dne 15. 8. 2018, č. j. 16 C 210/2014-66 (dále „exekuční titul), Nejvyšší soud odmítá podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl.
II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění zvoleného předpokladu přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), v důsledku čehož se dovolatel míjí i s důvodem dovolání (§ 241a odst. 1 a 3 o.
s. ř.). 2/ Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, jaké otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil, že namítá-li dovolatel v souvislosti s vymezením přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je povinen v takovém případě alespoň stručně uvést, od kterého (kterých) rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
května 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2345/2018). 3/ Povinný předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že „se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15.
srpna
2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, a ze dne 9. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 4138/2017, jde-li o „povinnost odvolacího soudu řešit námitku nepřiměřenosti exekuce i v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu“, k čemuž dovolatel podotkl, že návrh na zastavení exekuce může být podán i po vydání usnesení o příklepu. Ve vztahu ke společnosti FLAGITEX EUROPE a. s. (identifikační číslo osoby 07859830, dále „další věřitel“) má totiž dovolatel nejvyšší (do exekuce přihlášený) závazek vycházející ze dvou úvěrových smluv, které byly posléze - z důvodu neplnění dluhu - nahrazeny notářským zápisem výrazně zhoršujícím pozici povinného při umořování dlužných částek; pokud by dovolatel mohl splácet způsobem stanoveným v úvěrových smlouvách, jeho dluhy by byly vůči dalšímu věřiteli výrazně nižší (v současné době přesahují částku 5 000 000 Kč).
4/ Z uvedeného obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, ač zastoupen advokátem, judikaturou vytýčenému požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání a důvodu dovolání nedostál. Z dovolání totiž není možno seznat, jakým způsobem se podle dovolatele má jím oznámená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu promítnout do závěrů vyjádřených v napadeném rozhodnutí, jakož ani to, jakou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má dovolací soud vůbec řešit. 5/ Usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně vychází shodně ze zjištění, že není dán nepoměr mezi cenou postižené nemovité věci a výší vymáhaného dluhu, splatil-li povinný dosud pouze malou část dluhu za oprávněným a mají-li být zároveň v rámci probíhající exekuce uspokojeny pohledávky jiných přihlášených věřitelů výrazně přesahující odhadní cenu nemovité věci (znalcem stanovenou na částku 974 900 Kč); nevhodný způsob provedení exekuce tudíž zvolen očividně nebyl.
Takto sumarizované a zcela stěžejní právní posouzení věci odvolacím soudem přitom není dovoláním rozporováno (za poněkud spekulativní lze se zřetelem k dosavadní platební disciplíně povinného považovat jeho tvrzení, že způsob splácení závazků podle původních úvěrových smluv, a nikoli podle podmínek stanovených notářským zápisem, by vedl k výraznému snížení dluhu, připouští-li dovolatel zároveň, že „nedoplatek z jedné úvěrové smlouvy činil 2 746 851,04 Kč a z druhé smlouvy 1 115 356,76 Kč“), tudíž ani dovolatelem na podporu předpokladu přípustnosti ohlášené rozhodnutí Nejvyššího soudu (natož nález Ústavního soudu, který rozhodovací praxi dovolacího soudu nepředstavuje) nemůže zvolenou přípustnost dovolání - ve smyslu odchýlení se odvolacího soudu při řešení relevantní právní otázky od judikatury dovolacího soudu - založit.
6/ Dovolatel přitom námitky proti notářskému zápisu a jednotlivým smluvním ujednáním uvádí poprvé až v samotném dovolání, a uplatňuje tak nepřípustné nové skutečnosti, ke kterým se v dovolacím řízení nepřihlíží (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).
7/ Nedostatek řádného vymezení přípustnosti dovolání přitom již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit. 8/ Blíže nespecifikované tvrzení povinného, že „jeho problémy jsou zhoršeny i epidemií koronaviru, kterým on sám taktéž v době konání dražby prodělal“ a že „jeho rodina onemocněla taktéž“, mohou mít po náležitém upřesnění a prokázání význam pro případný odklad provedení exekuce (srov. § 266 odst. 1 o.
s. ř.); ve fázi zastavení exekuce, nadto v obecné rovině uvedených tvrzení, které s otázkou „vhodnosti způsobu exekuce“ či „přiměřenosti exekuce“ zjevně nesouvisí, jim nelze jakoukoli relevanci přiřadit. 9/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.