U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Havířově, se sídlem v
Havířově-Podlesí, Myslbekova 2, proti povinné Mgr. D. K., zastoupené JUDr.
Ludmilou Köhlerovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, za
účasti manžela povinné Ing. P. K., pro 313.333,- Kč, prodejem nemovitostí,
vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 39 E
1227/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.
března 2009, č. j. 10 Co 1170/2008 - 701, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 17.
10. 2008, č. j. 39 E 1227/98 - 655, jímž Okresní soud v Karviné - pobočka v
Havířově zamítl návrhy povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného
usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2005, č. j. 39 E 1227/98 - 404), doručené
soudu dne 3. 4. 2007, dne 5. 4. 2007 a dne 25. 6. 2007, a na odklad jeho
provedení (doručené soudu dne 13. 2. 2008 a dne 14. 8. 208) a kterým dále
rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací
soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že zákonné důvody pro
zastavení ani pro odklad provedení výkonu rozhodnutí nejsou dány. Námitku
povinné, že „oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok“ a že
jsou tak splněny předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst.
1 písm. h) o. s. ř., shledal nedůvodnou, neboť jde o námitku, která mohla být
řešena v rámci nalézacího, nikoliv vykonávacího řízení, jelikož exekuční soud
není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost titulu. Pokud jde o námitku
vztahující se k nedoručení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku, poukázal
krajský soud na to, že jde o rozhodnutí správního orgánu, které neřeší ani
neukládá hmotněprávní povinnost k placení daně, ale v podstatě jde vlastně o
upomínku k zaplacení daňového nedoplatku, a že výzvou se pouze určuje náhradní
lhůta ke splnění stanovené povinnosti, přičemž doručení této výzvy není
zákonnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud rovněž
neshledal důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., neboť exekuční titul je vykonatelný, přičemž otázka jeho
vykonatelnosti již byla vyřešena v předchozích rozhodnutích v této věci, na něž
odkázal, a ani pro odklad provedení výkonu rozhodnutí, jelikož podání žaloby
pro zmatečnost, žaloby „na určení, že správní rozhodnutí je paakt“, trestního
oznámení a žádosti povinné o prominutí spotřební daně nejsou zákonnými důvody
pro odložení nařízeného výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §
238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 a o. s. ř., a podává
je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem
odvolacího soudu, že otázka vykonatelnosti exekučního titulu byla vyřešena již
předchozími soudními rozhodnutími, která ostatně krajský soud ve svém
rozhodnutí ani neoznačil; pokud by se mělo jednat o rozhodnutí ze dne 31. 3.
2003, sp. zn. 10 Co 1254/2002, v němž krajský soud argumentuje připojenými
doručenkami s tím, že na označené adrese povinná převzala výkaz nedoplatků i
výzvu k zaplacení, pak dovolatelka poukazuje na to, že soudy obou stupňů se
nezabývaly její námitkou, že výkaz nedoplatků jí nebyl vůbec doručen a že na
doručence ohledně výzvy k zaplacení není její pravý podpis, jelikož bydlí v
nikoli v. Za nesprávný dále považuje závěr soudů obou soudů, že vyřešení otázky
doručení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku není pro exekuční řízení
podstatné, a v této souvislosti odkazuje na vyjádření veřejného ochránce práv z
roku 2001, podle nějž je rozhodnutí finančního orgánu neplatné a nevykonatelné.
Má rovněž za to, že v důsledku porušení povinnosti oprávněným vydat a řádně jí
doručit výzvu k úhradě daňového nedoplatku nedošlo ke stanovení náhradní lhůty
k jejímu zaplacení, z čehož dovozuje, že daňový nedoplatek se nemohl stát
splatným a výkaz daňového nedoplatku vykonatelným. Navrhla, aby usnesení
odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první, zákona č.
7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §
238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. přípustné.
Dovolatelka předně zpochybnila závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je
vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím
řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková
zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul (výkaz
nedoplatků Finančního úřadu v Havířově ze dne 23. září 1994, č. j. FÚ/ŠR/
232/94) byl povinné řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto
skutkového zjištění pak lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů
podle § 241a odst. 3 o. s. ř., resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., které
však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit
nemohou. I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o
vykonatelnosti označeného exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním;
jinými slovy, závěr o nevykonatelnosti exekučního titulu vybudovala na
vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s
procesními pravidly) dospěl odvolací soud již v řízení o nařízení exekuce,
přičemž v daném řízení na závěry uvedené ve svém dřívějším rozhodnutí odkázal.
Skutkové námitky však - jak již bylo uvedeno výše - nemohou být relevantním
hlediskem pro hodnocení, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., takže i právní závěry,
které z nich dovolatelka dovozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu
bezvýznamné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna
2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 23. září 2008
sp. zn. 20 Cdo 1264/2008).
Přípustnost dovolání v posuzované věci není způsobilá založit ani námitka
dovolatelky, že jí nebyla doručena výzva k zaplacení daňového nedoplatku, resp.
že na doručence ohledně výzvy k zaplacení není její pravý podpis. Nehledě na
to, že jde rovněž o námitku skutkovou, je třeba odkázat na odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 20 Cdo 46/2006, v této věci, v
němž dovolatelce (která podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 25. července 2005, č. j. 10 Co 241/2005 - 437, jímž potvrdil
usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 17. 1. 2005, č.
j. 39 E 1227/98 - 404, o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí),
vysvětlil, že exekučním titulem je nikoliv výzva, ale až vykonatelný výkaz
nedoplatků Finančního úřadu v Havířově ze dne 23. září 1994, č. j. FÚ/ŠR/232/94
[viz § 73 odst. 4 písm a) zákona č. 337/1992 Sb. ve spojení s § 274 písm. f)
o. s. ř.], a že soud ve fázi výkonu rozhodnutí již není oprávněn přezkoumávat
věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (tedy předmětného výkazu daňového
nedoplatku, popř. řízení a související procesní postupy jeho vydání
předcházející), nýbrž jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov.
např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20
Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004,
pod poř. č. 62). Jen pro úplnost je možno dodat, že ústavní stížnost povinné
proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu bylo odmítnuto usnesením Ústavního
soudu ze dne 24. října 2006, sp. zn. III. ÚS 251/06.
Namítaná vada řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (kterou
dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud již znovu nepřezkoumal
vykonatelnost exekučního titulu, a jen odkázal na předchozí rozhodnutí) rovněž
není důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., i kdyby jí řízení skutečně bylo postiženo (viz výše).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce
zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř.) není
tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. l a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná nemá na
jejich náhradu právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu