20 Cdo 2817/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného a.t.c. EKONOMICKÝ SERVIS s. r. o., se sídlem v Plzni,
Luční 4, identifikační číslo osoby 497 90 811, zastoupeného JUDr. Ladislavou
Indrovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malá 6, proti povinné MUDr. I. M.e,
zastoupené Mgr. Dagmar Soukupovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Denisovo
nábřeží 6, pro 1.959.990,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-
jih pod sp. zn. 9 Nc 3734/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 13. ledna 2009, č. j. 56 Co 602/2008 - 61, takto:
Dovolání se o d m í t á.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň-Jih usnesením ze dne 6. 6. 2008, č. j. 9 Nc 3734/2007 - 39,
k návrhu povinné částečně zastavil podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
exekuci (nařízenou jeho usnesením ze dne 7. 11. 2007, č. j. 9 Nc 3734/2007 -
23, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. 12.
2006, č. j. 7 C 137/2003 - 414, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni
ze dne 18. 7. 2007, č. j. 25 Co 66/2007 - 435, k uspokojení pohledávky
oprávněného ve výši 1.959.990,60 Kč s 6,9 % úrokem ročně z částky 1.497.079,83
Kč od 19. 12. 2002 do zaplacení, s 3 % úrokem z prodlení ročně z částky
1.497.079,83 Kč od 19. 4. 2003 do zaplacení, s 3,5 % úrokem z prodlení ročně z
částky 456.895,- Kč od 2. 12. 2002 do zaplacení, pro náklady nalézacího řízení
v celkové výši 516.520,35 Kč, pro náklady oprávněného v exekučním řízení a
náklady exekuce) v rozsahu, v němž byla vedena k uspokojení pohledávky
oprávněného v částce 1.959.990,60 Kč s 6,9 % úrokem ročně z částky 1.497.079,83
Kč od 19. 12. 2002 do zaplacení, s 3 % úrokem z prodlení ročně z částky
1.497.079,83 Kč od 19. 4. 2003 do zaplacení, s 3,5 % úrokem ročně z částky
456.895,- Kč od 2. 12. 2002 do zaplacení a pro náklady nalézacího řízení v
celkové výši 516.520,35 Kč (výrok I.), neboť v tomto rozsahu byla pohledávka
uspokojena; ve zbytku návrh povinné na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok
II.).
K odvolání povinné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 1. 2009, č. j. 56
Co 602/2008 - 61, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II.
potvrdil. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že
vymáhaná pohledávka byla povinnou zaplacena (správně solidárně zavázaným
dlužníkem podle exekučního titulu Ing. J. M.) až po podání návrhu na nařízení
exekuce a že oprávněný souhlasil se zastavením exekuce co do jistiny, úroků z
prodlení a nákladů nalézacího řízení včetně řízení odvolacího, trval však na
vymožení svých nákladů v exekučním řízení. Dovodil, že oprávněný zastavení
exekuce nezavinil, a má tak právo na náhradu nákladů, které mu v exekučním
řízení vznikly, stejně jako soudní exekutor má právo na náhradu nákladů
exekuce. Uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud exekuci
nařízenou pro náklady oprávněného a pro náklady soudního exekutora [§ 55a
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“)] nezastavil.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z § 238a odst. 1 písm. d) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s.
ř. Poukazuje na to, že společně a nerozdílně zavázaní exekučním titulem
(povinná, Ing. J. M. a D. M.) plnili dne 2. 10. 2007 dobrovolně, přičemž na
účet oprávněného a jeho právního zástupce byly uhrazené částky připsány dne 4.
10. 2007, avšak oprávněný o úhradě pohledávky informoval pověřeného exekutora
až dne 4. 1. 2008, tj. 3 měsíce po splnění povinnosti. Exekutor následně dne 8.
1. 2008 vydal ve třech samostatných exekučních řízeních exekuční příkazy k
vymožení již zaniklého nároku oprávněného a současně stanovil náklady
oprávněného ve výši 48.230,70 Kč a náklady exekuce ve výši 580.255,90 Kč.
Dovolatelka proto nesouhlasí s tím, že oprávněný a exekutor mají právo na
náhradu nákladů exekučního řízení, resp. exekuce, neboť oprávněný procesně
zavinil, že exekuce byla nařízena pro neexistující pohledávku, a zavinil tak i
její zastavení a vznik nákladů exekuce, když po úhradě pohledávky mohl vzít
návrh na nařízení exekuce zpět. Náklady exekuce vznikly podle dovolatelky jen
vinou oprávněného, který nenavrhl zastavení exekuce z důvodu zaplacení ještě
před rozhodnutím soudu podle § 44 odst. 2 ex. řádu a „nechal“ v této věci vydat
i exekuční příkazy. Má za to, že exekuce měla být s ohledem na tyto okolnosti
zastavena, i pokud se týká nákladů exekuce, event. měly být tyto dány k úhradě
oprávněnému, neboť podle § 89 exekučního řádu platí, že dojde-li k zastavení
exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení
zavinil. Současně vyslovila názor, že výše stanovených nákladů exekuce je
nemravná a odporující dobrým mravům. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu v
napadeném výroku i výrok II. usnesení soudu prvního stupně byly zrušeny a věc
byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č.
7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného výroku usnesení odvolacího soudu dospěl
k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve
spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka žádnou otázku, jež by měla rozhodnutí odvolacího soudu činit po
právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání
nevymezila a ani na základě námitek uplatněných v dovolání nelze k tomuto
závěru dospět.
Závěr odvolacího soudu, že nejsou-li zaplaceny náklady exekuce, soud exekuci na
návrh účastníků nezastaví (§ 55a exekučního řádu), je v souladu s výslovným
zněním tohoto ustanovení.
Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě
nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (srov. § 88 odst. 1
exekučního řádu), proti němuž může účastník řízení podat u exekutora námitky do
8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí
je bez zbytečného odkladu soudu (§ 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů.
Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo
námitky podal (odst. 3 tohoto ustanovení).
Z uvedeného vyplývá, že nesouhlasila-li povinná s tím, jak pověřený soudní
exekutor rozhodl v příkazu k úhradě nákladů exekuce o nákladech exekuce a o
nákladech oprávněného, případně s jejich výší, mohla se bránit námitkami podle
§ 88 odst. 3 exekučního řádu. V řízení o zastavení exekuce k návrhu povinné
podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. - nebyly-li náklady oprávněného a náklady
exekuce zaplaceny - však takové námitky nejsou relevantní.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve
smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1
písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5, věty
první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87
a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu