20 Cdo 2839/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné J. V., zastoupené Mgr. Petrem Šívarou, advokátem se sídlem v Brně, Dobrovského č. 1310/64, proti povinnému O. Z., o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Kubeny, Exekutorský úřad Brno-město, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2024, sp. zn. 20 Co 388/2024
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Oprávněná podala dne 4. června 2024 exekuční návrh na zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech ve vlastnictví povinného (specifikované v návrhu) k zajištění pohledávky ve výši 2 124 285,77 Kč podle notářského zápisu JUDr. Andrey Štěpánové, MBA, notářky se sídlem v Brně, ze dne 18. ledna 2024, č. j. NZ 37/2024 (dále též jen „exekuční titul“ nebo „notářský zápis“), ve kterém povinný uznal svůj dluh ve výši 2 124 285,77 Kč a s oprávněnou uzavřel dohodu o splátkách, v níž se zavázal uhradit dluh ve splátkách nejpozději do
28. února 2030 pod ztrátou výhody splátek.
Soudní exekutor Mgr. Martin Kubena, Exekutorský úřad Brno (dále též jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 28. června 2024, č. j. 227 EX 3367/24-10, exekuční návrh oprávněné zamítl (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a soudnímu exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů exekuce (výrok III.). Soudní exekutor uvedl, že předložený notářský zápis odkazuje toliko na nedatovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě měla oprávněná poskytnout povinnému peněžní prostředky v určité výši a dále je zde zmíněna řada jiných smluv o zápůjčkách uzavřených v letech 2012 až 2023, kde celková dlužná částky dosahuje výše 2 500 000 Kč. Jediná konkrétně specifikována zápůjčka je ze dne 14.
června 2023 ve výši 375 714,23 Kč. Následně bylo konstatováno, že část dluhu byla povinným oprávněné vrácena bez bližšího určení data i výše vrácené částky. Povinný pak uznává svůj dluh ve výši 2 124 285,77 Kč, přičemž není jednoznačně vyjádřeno, k jakému titulu se toto uznání váže. Soudní exekutor dospěl k závěru, že je namístě exekuční návrh zamítnout, protože exekuční titul je materiálně nevykonatelný z důvodu absence přesného označení skutečností, na kterých se pohledávka nebo jiný nárok zakládá.
Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. srpna 2024, č. j. 20 Co 388/2024, potvrdil usnesení soudního exekutora (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudního exekutora, že uvedený exekuční titul nesplňuje podmínky, které jsou na něj kladeny ze strany zákona a judikatury. Vyjádření obsažené v notářském zápisu, podle kterého si povinný vypůjčil od oprávněné v poměrně rozsáhlém časovém období (představující asi 10 let) jistou finanční částku v blíže neurčeném kontextu, uzavřené prohlášením povinného, že danou částku hodlá splácet, je podle odvolacího soudu natolik nejasné a neurčité, že na jeho základě nelze vést výkon rozhodnutí či exekuci, přičemž předestřené nedostatky nelze zhojit ani tvrzením oprávněné o vzniku pohledávky v rodinně-právním kontextu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odchýlení odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2558/2022, ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, ze dne 10. května 2023, sp. zn. 20 Cdo 910/2023, či od nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003. Z uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu podle dovolatelky vyplývá, že právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, avšak tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá, přičemž principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neurčitosti a nejasnosti notářského zápisu, podle jejího názoru mají být ujednání mezi stranami vykládána podle jejich významu. Dovolatelka připouští, že notářskému zápisu lze vytknout, že jednotlivé zápůjčky nejsou specifikovány daty, jestliže se však strany shodly na výši dlužné částky a právním důvodu v podobě několika smluv o zápůjčce, u kterých si smluvní strany již vybavují pouze časové období 2012–2023, nemůže se tento fakt odrazit v platnosti a vymahatelnosti uvedeného právního jednání.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolatelce lze přisvědčit v tom, že požadavek na vymezení skutečností, na nichž se pohledávka či právní nárok zakládá, neznamená, že tyto skutečnosti musejí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností (srov. například usnesení ze dne 15.
srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5452/2017, či usnesení ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2740/2020). Postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění) - srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009. Nejvyšší soud však rovněž opakovaně vysvětlil, že z notářského zápisu musí být objektivně, to znamená jednoznačně a určitě (a to i z pohledu třetích - od smluvních stran notářského zápisu odlišných - osob) zřejmý důvod plnění. Jinak řečeno, z notářského zápisu musí být objektivně seznatelné, proč má povinná osoba oprávněné osobě určité plnění poskytnout a na základě jakého právního důvodu tak má učinit, přičemž tento právní důvod by neměl být zaměnitelný s jiným právním důvodem.
Úsudek, zda je konkrétní náležitost řádně vymezena, je třeba učinit s ohledem na celý obsah notářského zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 124/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3076/2018). Skutečností, na níž se má pohledávka zakládat v projednávané věci, je podle notářského zápisu řada ústních smluv o zápůjčce, na jejichž základě měla oprávněná poskytnout povinnému částku ve výši 2 500 000 Kč. Dále bylo v notářském zápise konstatováno, že povinný má vůči oprávněné dluh z titulu peněžité zápůjčky ze dne 14.
června 2023 ve výši 375 714,23 Kč, přičemž následně byla část dluhu povinným oprávněné vrácena a dne 9. ledna 2024 povinný uznal svůj dluh ve výši 2 124 285,77 Kč, který se zavázal uhradit oprávněné ve splátkách nejpozději do 28. února 2030. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu (jakož i soudního exekutora), že takto vymezené skutečnosti nelze považovat za objektivně seznatelné ani určité, a notářský zápis proto s ohledem na shora popsanou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nemůže obstát.
Z pohledu třetích osob totiž není zřejmé a nezaměnitelné – a to ani z kontextu celého notářského zápisu – kdy a v jakých dílčích částkách oprávněná poskytla povinnému plnění ve výši 2 500 000 Kč a bez pochyb není ani důvod, proč k poskytnutí těchto blíže neidentifikovaných dílčích plnění došlo. Z obsahu notářského zápisu dále nevyplývá skutečnost, kdy a jaká část dluhu byla povinným vrácena; rovněž není zřejmé, k jakému titulu se váže následné uznání dluhu. Závěr odvolací soudu, že bylo namístě exekuční návrh zamítnout, je proto správný.
Jelikož napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu