20 Cdo 2862/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Městské části P., zastoupené advokátem, proti povinným 1/ J. B. a 2/ J. B., zastoupeným advokátkou, pro 102.080.-Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 7808/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.června 2004, č.j. 17 Co 238/2004 – 21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, tak že návrh na nařízení exekuce zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem I.stupně ( výrok II. jeho usnesení) a oprávněné uložil výrokem III. usnesení zaplatit povinným k rukám jejich právní zástupkyně částku 12.050.-Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Oprávněná ve včasném dovolání namítla svůj nesouhlas s rozhodnutím
odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení; má za to, že takové rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež dovozuje z nedostatečného odůvodnění aplikace § 142 odst. 1 o.s.ř.. neboť nebyly důsledně hodnoceny důvody, které vedly k zamítnutí návrhu a které oprávněná přičítá pochybení soudu prvého stupně.
Dovolání přípustné není.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu § 52 odst. 1 a § 130 zák. č. 120/2001 Sb. nařízení exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř., tedy mimo jiné že směřuje do rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je nad to zákonnou úpravou § 238a o.s.ř. výslovně zařazeno mezi taková rozhodnutí.
Rozhodováním ve věci samé standardní judikatura rozumí rozhodováním o věci, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp.zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/98). V řízení o nařízení exekuce takové rozhodnutí výrokově vyjadřuje nařízení exekuce nebo zamítnutí návrhu na její nařízení; vlastnosti takového rozhodování nemá akcesorický nákladový výrok jen procesní povahy, proti němuž dovolatelka v této věci zaměřila obsahově své dovolání.
Přípustnost podání dovolání jen proti nákladovému výroku nelze dovodit z žádného z ustanovení upravujících možnost dovolacího přezkumu, dovolacímu soudu proto nezbývá, než dovolání směřující jen proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (jež navíc není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) odmítnout za postupu dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř.
Oprávněná s dovoláním úspěšná nebyla, povinným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu