20 Cdo 2866/2025-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci oprávněné České republiky- Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Na Štolou č. 936/3, identifikační číslo osoby 00007064, proti povinným 1) P. R., a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Nc 3109/2023, o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2025, č. j. 4 Cmo 135/2025-44, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. července 2025, č. j. 4 Cmo 135/2025-44, k odvolání povinného 1) potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. května 2025, č. j. 79 Nc 3109/2023-38, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného 1) ze dne 5. května 2025 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2025, č. j. 79 Nc 3109/2023-35. Odvolací soud účastníky poučil, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 1) dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Dovolání v posuzovaném případě není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Jak plyne z výše uvedeného, proti takovému usnesení je přípustná žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.), a přípustnost dovolání je proto vyloučena (§ 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.); srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2019, sp. zn. 28 Cdo 3060/2019. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž by za vylíčeného stavu bylo nutné zabývat se otázkou obligatorního sepisu dovolání advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (viz § 241 odst. 4 a § 241b odst. 2 část věty za středníkem o.
s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu