20 Cdo 2896/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné G. M. M., a. s., proti povinné R. V., pro částku 8.520,- Kč, srážkami z jiných příjmů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 481/2006, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 7. 2007, č. j. 18 Co 289, 314/2007-38, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 7. 2007, č. j. 18 Co 289/2007-38 se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 7. 2007, č. j. 18 Co 314/2007-38, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil usnesení z 6. 12. 2006, č. j. 35 E 481/2006-11, kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí (svého vykonatelného rozsudku z 22. 10. 2004, č. j. 18 C 12/2004-26), a usnesení z 21. 5. 2007, č. j. 35 E 481/2006-32, kterým obvodní soud zamítl návrh povinné na ustanovení opatrovníka, podala povinná dovolání.
Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinnou usnesením z 31. 3. 2008, č. j. 35 E 481/2006-64, doručeným jí 5. 4. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranila a zvolila si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ji poučil, že nevyhoví-li výzvě, dovolací řízení bude zastaveno. Dovolatelka však vytčené nedostatky neodstranila.
Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/ plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno; oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Dovolání směřující proti usnesení městského soudu z 24. 7. 2007, č. j. 18 Co 314/2007-38, jímž bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu z 21. 5. 2007, č. j. 35 E 481/2006-32, kterým byl zamítnut návrh povinné, aby jí byl ustanoven opatrovník, není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení opatrovníka, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť zmíněné usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61.
Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř., aniž se zabýval nedostatkem obligatorního zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem in fine o.s.ř.) odmítl.
Dovolání bylo v této části odmítnuto, oprávněné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu