20 Cdo 2899/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Lidového bytového družstva v Plzni, se sídlem v Plzni, Prokopova tř. 13/15, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 8, proti povinnému M. P., vyklizením bytu se zajištěním přístřeší, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 75 Nc 1329/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2009, č. j. 56 Co 498/2009-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 22. 4. 2009, č. j. 75 Nc 1329/2009-16, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 16. 6. 1999, č. j. 23 C 117/99-24, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 5. 2000, sp. zn. 10 Co 967/99, ke splnění povinnosti vyklidit byt III. kategorie, sestávající z kuchyně a jednoho pokoje ve 2. patře domu č. p. 1213 v ulici Sladkovského č. or. 67, do zajištěného přístřeší v ubytovně v Plzni, Na úhoru 413/1, včetně zaplacení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku.
Povinný napadl usnesení krajského soudu dovoláním.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, části první zákona č. 7/2009 Sb., podle nějž se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu /vyhlášeným/ vydaným po 1. 7. 2009 projednají a rozhodnou podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících dovolací řízení ve znění účinném od 1. 7. 2009).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá, že od 1. 7. 2009 již není přípustné dovolání proti usnesením odvolacího soudu, potvrzujícím nebo měnícím usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).
Jestliže v souzené věci odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení a nařízení exekuce dne 29. 9. 2009, dovolání proti tomuto rozhodnutí není již přípustné. Na tom nic nezmění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51). Proto se již také dovolací soud nezabýval zastoupením dovolatele v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud tedy, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání povinného odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu