20 Cdo 2921/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněné H. F., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti
povinné I., s.r.o., o nařízení exekuce, pro 7.820,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn.12 Nc 5772/2003, o dovolání oprávněné
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.prosince 2003, č.j.19 Co
507/2003-26, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.prosince 2003, č.j. 19 Co
507/2003-26, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.července 2003,
č.j. 12 Nc 5772/2003-13, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6
k dalšímu řízení.
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil exekuční
řízení podle § 39 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. pro nedostatek návrhu na
nařízení exekuce spočívající v tom, že plná moc zmocňující k podání návrhu na
nařízení exekuce je podepsána jen jedním jednatelem společnosti oprávněné, ač
podle výpisu z obchodního rejstříku společnost navenek zastupují a za
společnost podepisují dva jednatelé společnosti. Za situace, kdy oprávněná
nevyhověla výzvám soudu k odstranění nedostatku, o němž byla poučena,
postupoval dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně, jestliže
exekuční řízení zastavil.
Oprávněná (zastoupena advokátem, jehož plnou moc podepsali dva její
jednatelé) ve včasném dovolání napadenému rozhodnutí vyčítá, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), když názoru
odvolacího soudu oponuje argumentem, dle nějž jednání právnické osoby v
občanském řízení vykazuje ve vztahu k obecné hmotněprávní úpravě odlišnost a
samostatnost; ostatně v téže věci může jednat za právnickou osobu jen jediná
osoba.
Dovolání je přípustné.
Podle § 130 zák. č. 120/2001 Sb. tam, kde se ve zvláštních právních
předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a
provádění exekuce podle tohoto zákona. Podle § 52 odst. 1 téhož zákona
nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle § 239 odst. 3 o.s.ř. je
dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu. Rozhodování soudu dle § 39
odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. lze pak pro jeho obsahovou a významovou shodu mít
za rozhodování soudu o odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 odst. 2 o.s.ř.
Dovolatelka tak podáním dovolání otvírá dovolacímu přezkumu otázku, jež je
řešena dosud rozhodnutím Nejvyššího soudu jen ojediněle (viz usnesení z
10.3.2005 ve věci sp.zn. 29 Odo 963/2003) a nebyla řešena v judikatuře
publikované, totiž výkladovou otázku poměru § 21 o.s.ř. o jednání za právnickou
osobu ve znění zákona č. 30/2001 Sb. k těm ustanovením hmotného práva, jež
upravují určení způsobu jednání jménem společnosti podle ustanovení § 133 odst.
1 obch. zák. ( k povaze takové právní úpravy srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 20.srpna 2002, sp.zn. 29 Odo 198/2002, publikovaný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek č. 6/2004, pod poř.č.58).
Podle § 21 odst. 1 o.s.ř. účinném od 1.ledna 2001 ve znění zák. č. 30/2000 Sb.
za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán
více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě
jeho člen, který tím byl pověřen; dle odst. 5 téhož ustanovení každý, kdo
jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za
právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
Podle důvodové zprávy k citovanému novelizovanému ustanovení dosavadní úprava
jednání za právnickou osobu a stát byla nevyhovující a zdrojem
výkladových potíží a navrhuje se úprava, která je podrobnější a která vymezuje
jednání za právnickou osobu a za stát jednoznačným způsobem. Vzhledem k
tomu, že hmotně právní úprava jednání jménem právnické osoby je často
složitá a pro občanské soudní řízení neodpovídající, navrhovaná úprava z
hmotného práva sice vychází, ale oprávnění jednat za právnickou osobu
konstruuje samostatně (bez přímého odkazu na hmotně právní oprávnění).
Požadavek jednání jedinou osobou má dle důvodové zprávy znamenat, že u
jednotlivých úkonů se mohou osoby oprávněné jednat za právnickou osobu
střídat, avšak současně (tj. při jednotlivých úkonech) nesmí tuto činnost
vykonávat více oprávněných osob najednou.
Z autonomního výkladu § 21 odst. 1 o.s.ř. především plyne, že za právnickou
osobu jedná její statutární orgán – tím jsou dle hmotněprávní úpravy ( § 133
odst. 1 obch. zák.) společnosti s ručením omezeným jednatelé (jednatel) – nejde
zde o případ, kdy tvoří statutární orgán více osob. Již proto lze dovodit, že v
procesním právu jedná za společnost každý jednatel.
Výklad zaujatý odvolacím soudem v této věci však uvedenému účelu zákona a konec
konců ani jeho znění neodpovídá. Má-li v soudním (exekučním) řízení ve smyslu
procesně právního omezení jednat za právnickou osobu jen jediná fyzická osoba,
je třeba výraz jednat vykládat pro poměry civilního řízení jednotně jako
realizaci oprávnění činit procesně právní úkony právnické osoby fyzickou osobou
- ať již písemné nebo ústní, formou podání či do protokolu - a nerozlišovat
mezi úkony učiněnými mimo jednání soudu a při jednání. Nelze nejen z hlediska
praktických potřeb zastávat nekonzistentní názor, dle nějž je jednatel podle
hmotného práva omezený ve způsobu jednání za právnickou osobu nezpůsobilým sám
podat návrh na zahájení soudního (exekučního) řízení – a pověřit advokáta
universální plnou mocí k zahájení řízení a k dalším úkonům - a při tom v
případě osobní účasti při jednání mu neupírat procesní oprávnění k jiným stejně
závažným procesním úkonům jako je zpětvzetí žaloby, návrhu, jejich změny nebo
uzavírání smírů. Na případnou kolizi zájmu takto omezeného jednatele
společnosti s jejími zájmy je při tom pamatováno v ustanovení § 21 odst. 4
o.s.ř.
Dovolací soud tak zastává názor, že smyslu a požadavku relativně samostatné
procesní úpravy jednání za právnickou osobu jako úpravy, jež má význam a kterou
je nutno poměřovat v poměrech konkrétního soudního (exekučního) řízení,
odpovídá takový výklad § 21 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve vztahu k jednatelům,
kteří jsou podle § 133 odst. 1 obch. zák. omezeni ve způsobu jednání
společnosti s ručením omezeným společným jednáním dalšího jednatele, dle nějž
se takové určení v omezení možnosti úkonů jediného jednatele neuplatní.
Odvolací soud zaujal v dané věci názor odlišný, poněvadž k závěru, že
je jeho rozhodnutí správné, podle přesvědčení dovolacího soudu dospět nelze,
Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením § 243b odst. 2 o.s.ř. zrušil; vzhledem
k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i
na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je, a tomuto soudu věc vrátil k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1,
věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího přísluší ve věci
rozhodovat v poměrech úpravy hlavy VI. zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu