USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny
v exekuční věci oprávněné VALENTER a. s., se sídlem v Praze 5, U Nikolajky
3325/34, identifikační číslo osoby 47683457, zastoupené Mgr. Jakubem
Vyroubalem, advokátem se sídlem Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti povinné M.
D., zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 8, Jungmannova
26/15, pro 14 136 602 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 14 EXE 3097/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 28. července 2022, č. j. 16 Co 68/2022-737, t a k t o:
I. Návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 28. července 2022, č. j. 16 Co 68/2022-737, se zamítá.
II. Právní moc usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července
2022, č. j. 16 Co 68/2022-737, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání
povinné podanému proti tomuto usnesení.
1. Ve shora označené věci podala povinná dovolání proti usnesení
Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 28. 7. 2022, č. j. 16 Co
68/2022-737, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5
(dále „soud prvního stupně“) ze dne 14. 10. 2021, č. j. 14 EXE 3097/2019-698,
ve výrocích o zastavení řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce vedené u
pověřeného soudního exekutora Mgr. Pavla Struminského, Exekutorský úřad
Karviná, pod sp. zn. 201 EX 3371/19, o zamítnutí zbylé části návrhu povinné na
2. V dovolání povinná navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost
napadeného rozhodnutí, neboť je závažně ohrožena ve svých právech v souvislosti
s možností provedení exekuce na její majetek.
3. Nejvyšší soud o návrhu povinné rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
4. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i
bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným
výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní
moc napadeného rozhodnutí,
je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad
právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
5. Výroky napadeného usnesení o zastavení řízení a o zastavení exekuce
se z povahy věci nevykonávají (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018
Sb. rozh. obč.), proto Nejvyšší soud návrh povinné na odklad vykonatelnosti
zamítl. Jelikož však v dané věci jsou splněny předpoklady pro odklad právní
moci dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž by tím předjímal
výsledek dovolacího řízení, odložil právní moc usnesení odvolacího soudu do
okamžiku pravomocného rozhodnutí dovolacího soudu o povinnou podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 10. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu
5. 2019, splátku ve výši 1 200
000 Kč do 31. 5. 2020, splátku ve výši 1 500 000 Kč do 31. 5. 2021, splátku ve
výši 1 800 000 Kč do 31. 5. 2022, splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2023,
splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2024, splátku ve výši 2 200 000 Kč do
31. 5. 2025, splátku ve výši 2 200 000 Kč do 31. 5. 2026, a splátku ve výši 2
200 000 Kč do 31. 5. 2027, k čemuž byla ujednána ztráta výhody splátek. Povinná
svolila k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Přistupitelé Pavel Duba a
Auto Duba Praha s. r. o. (identifikační číslo osoby 05315301; dále „společnost
Auto Duba“ či společně jako „přistupitelé“) prohlásili v notářském zápisu, že
ve smlouvě o zápůjčce byla písemně uzavřena dohoda o přistoupení k dluhu, na
základě které přistoupili k dluhu povinné a zavázali se jej splnit za stejných
platebních podmínek. Samotná smlouva o zápůjčce obsahuje ujednání, v němž
vydlužitel výslovně prohlašuje, že tuto smlouvu neuzavírá v postavení
spotřebitele, že není slabší stranou a že se smlouva uzavírá a zápůjčka
poskytuje v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Smluvní strany dále
výslovně uvedly, že zápůjčka je účelově určena k použití peněžních prostředků
pro finanční investici do společnosti Auto Duba. V případě prodlení s úhradou
kterékoliv splátky byl zapůjčitel oprávněn požadovat vrácení celé zápůjčky a
zaplacení úroků najednou, a to do sedmi dnů ode dne doručení výzvy zapůjčitele
vydlužiteli. 5/ Povinná kontaktovala oprávněnou dopisem ze dne 27. 12. 2019 ohledně
neschopnosti dostát svým závazkům vyplývajícím se smlouvy o zápůjčce, zde
označené jako „spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 000 Kč“, v němž namítala
neplatnost smlouvy z důvodu, že oprávněná při uzavírání smlouvy neposuzovala
její úvěruschopnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve
znění pozdějších předpisů (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“). Oprávněná
oznámila dne 25. 3. 2019 povinné zesplatnění celého dluhu ve výši 17 000 000 Kč
s příslušenstvím, uznaného notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti a
vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce; oznámení o zesplatnění bylo povinné
doručeno dne 10. 4. 2019. Současně povinnou vyzvala k zaplacení jistiny s
příslušenstvím v termínu patnácti dnů od doručení tohoto oznámení. Mezi
oprávněnou jako kupující a společností Auto Duba jako prodávající byla posléze
uzavřena dne 18. 6. 2019 kupní smlouva na prodej movitých věcí umístěných v
budově na adrese XY, za kupní cenu 2 694 046,70 Kč bez DPH, která měla být
zaplacena započtením vzájemných pohledávek prodávajícího a kupujícího na
základě řádně vystavených daňových dokladů (fakturou č. 23900003 na částku 3
259 796,70 Kč, zahrnující i DPH ve výši 565 750 Kč) se splatností dne 20. 6. 2019. Téhož dne uzavřely oprávněná jako kupující a společnost Auto Duba jako
prodávající dohodu o vzájemném započtení pohledávek, ve které bylo konstatováno
uzavření kupní smlouvy ze dne 18. 6. 2019 a z ní vyplývající pohledávka
prodávajícího za kupujícím ve výši 3 259 796,70 Kč a uzavření smlouvy o
zápůjčce.
Následovala specifikace dalších pohledávek kupujícího za prodávajícím
jednotlivými fakturami (za nájem, materiál, za službu lakování vozu) v celkové
výši 396 398,70 Kč započtené na kupní cenu 3 259 796,70 Kč podle faktury č. 23900003, z níž zbývalo uhradit 2 863 398 Kč a která byla započtena na
částečnou úhradu zápůjčky ve výši 17 000 000 Kč s tím, že kupující má za
prodávajícím pohledávku v celkové výši 14 136 602 Kč. 6/ Soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že návrh na zastavení
exekuce nemůže být považován za opožděný, jelikož lhůta pro podání příslušného
návrhu vycházející z § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), není lhůtou propadnou. Exekuční
titul splňuje zákonné náležitosti dohody podle § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o
notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále
„notářský řád“), tj. obsahuje označení povinné (povinných) a oprávněné osoby,
skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá (právní důvod
plnění), předmět a dobu plnění a svolení povinných osob k vykonatelnosti. Ačkoli bylo oznámení o zesplatnění ze dne 25. 3. 2019 povinné doručeno dne 10. 4. 2019, nastala doba plnění až dne 26. 4. 2019, neboť oprávněná v oznámení o
zesplatnění (odchylně od ujednání ve smlouvě o zápůjčce a nikoliv v rozporu s §
1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /
dále „o. z.“/) stanovila patnáctidenní lhůtu k zaplacení zbylé části dluhu,
čímž se exekuční titul stal vykonatelným. Pohledávka oprávněné ze smlouvy o
zápůjčce se stala splatnou dne 18. 4. 2019 (sedmý den po doručení oznámení o
zesplatnění podle smlouvy po zápůjčce), a oprávněná tedy měla na vymáhané
plnění nárok rovněž podle hmotného práva. Jestliže se proto povinná ocitla v
prodlení s úhradou první splátky ve výši 500 000 Kč splatné do 31. 5. 2018 a
oprávněná uplatnila ztrátu výhody splátek formou výzvy, přičemž doba plnění
nastala dne 26. 4. 2019, a učinila-li tak v době do splatnosti nejblíže příští
splátky ve výši 1 000 000 Kč (do 31. 5. 2019), nastala splatnost celé
pohledávky, pročež se oprávněná mohla domáhat exekučním návrhem podaným dne 4. 11. 2019 zajištění své pohledávky exekutorským zástavním právem. Mohla tak
učinit přesto, že splátka, s níž byla povinná (a spoludlužníci) v prodlení,
byla po její splatnosti uhrazena, resp. zanikla vzájemným zápočtem částky 2 863
398 Kč na základě dohody o započtení ze dne 20. 6. 2019; k zápočtu totiž došlo
až poté, co nastala ztráta výhody splátek podle notářského zápisu. Povinnou
namítaný nedostatek pravosti a správnosti potvrzení o převzetí zásilky
obsahující oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 10. 4. 2019, a to toliko za
pomoci tvrzení, že si její převzetí a podepsání „nevybavuje“, nemůže obstát.
7/ Podle soudů obou stupňů nebylo prokázáno, že by smlouva o zápůjčce
byla uzavírána ve spotřebitelském režimu, a to zejména s ohledem na výslovné
prohlášení v ní obsažené, že zápůjčka je poskytována v souvislosti s
podnikatelskou činností povinné, přičemž jí získané prostředky mají být účelově
vázány jako investice do společnosti Auto Duba, v níž byla povinná jediným
společníkem. Tomu odpovídá i způsob zajištění zápůjčky v podobě závazku povinné
učinit kroky potřebné ke změně právní formy společnosti ze společnosti s
ručením omezeným na akciovou společnost a zajistit zápůjčku zástavou cenných
papírů. Povinná, ačkoli v té době nebyla podnikatelkou po formální stránce,
tedy neuzavírala smlouvu o zápůjčce jako spotřebitel uspokojující své osobní
potřeby. Smlouvu o zápůjčce rovněž nelze považovat za disimulované právní
jednání podle § 555 o. z. z důvodu, že finanční prostředky neměly být
poskytnuty povinné, nýbrž společnosti Auto Duba. Skutečnost, že povinná poté,
co na svůj účet obdržela předmět zápůjčky, finanční prostředky použila pro
investici do vlastní společnosti, zastřenost právního jednání nedokládá. Okruh
smluvních stran smlouvy o zápůjčce není dán tím, kdo má z předmětu plnění
faktický prospěch. Povinná ostatně uzavření smlouvy, jejímž předmětem bylo
poskytnutí finančních prostředků jako zápůjčky, opakovaně stvrzovala (např. v
exekučním titulu, popř. též ve smlouvě o vzájemném započtení pohledávek ze dne
20. 6. 2019). 8/ Ani námitce započtení pohledávky povinné z titulu bezdůvodného
obohacení vůči pohledávce vymáhané odvolací soud nepřisvědčil. Společnost Auto
Duba sice započetla svou pohledávku ve výši 20 000 000 Kč představující část
technického zhodnocení prostor proti pohledávce oprávněné ze smlouvy o zápůjčce
a exekučního titulu, kterou tvořila částka 14 136 602 Kč s příslušenstvím, a to
oznámením o zápočtu pohledávek ze dne 25. 3. 2021, jež bylo oprávněné doručeno
dne 31. 3. 2021, avšak k zániku dluhu odpovídajícímu vymáhanému plnění by v
takovém případě mělo dojít započtením dne 26. 8. 2020 (nikoliv okamžikem střetu
pohledávek, ale splněním předpokladu započitatelnosti u pohledávky, u které
nastala později), tj. po vydání exekučního titulu podle § 268 odst. 1 písm. g)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
„o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že oprávněná podala u soudu ve prospěch své
pohledávky exekuční návrh na zřízení exekutorského zástavního práva na
nemovitých věcech povinné již dne 4. 11. 2019, nemůže být zánik práva s ohledem
na § 338e odst. 1 o. s. ř. (po podání exekučního návrhu) důvodem pro zastavení
exekuce zřízením exekutorského zástavního práva a řízení o takovém návrhu na
zastavení exekuce musí být zastaveno podle § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. ve
spojení s § 52 odst. 1 e. ř. Námitka započtení by i jinak v exekučním řízení
podle téhož exekučního titulu neobstála z důvodů uváděných v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, podle kterého
pohledávka nejistá nebo neurčitá způsobilá k započtení není.
Samotné
rozhodující skutečnosti vylíčené povinnou v návrhu na zastavení exekuce ohledně
započítávané pohledávky a důkazy k ní připojené nejsou dostačující, byla-li
předložena toliko žaloba ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 411/2020. Skutečnosti týkající se započítávané pohledávky, a tedy
pochybnosti o existenci aktivně započítávané pohledávky vůči oprávněné, by si
vyžádaly rozsáhlé dokazování, jelikož oprávněná nárok neuznává, přičemž tvrzená
pohledávka ani nevyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka
oprávněné.
9/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož
přípustnost vymezila podle § 237 o. s. ř. tvrzením, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázek, „které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly
vyřešeny“, a to:
A/ zda má při posuzování spotřebitelského charakteru smlouvy o zápůjčce vliv
způsob využití finančních prostředků nebo složitost zajištění dluhu, pokud jsou
jinak splněny všechny předpoklady spotřebitelského charakteru smlouvy dle
zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru;
B/ zda může obsah navazujících písemných právních jednání vyloučit uplatnění
institutu disimulovaného právního jednání;
C/ zda může být okamžik vykonatelnosti notářského zápisu s přímou
vykonatelností sjednán tak, aby vykonatelnost nastala dřív než splatnost
pohledávky v hmotněprávním titulu. 10/ Dovolání má být dále přípustné pro vyřešení otázek, při jejichž
„řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací práce dovolacího
soudu, jmenovitě otázek:
D/ zda musí účastník popírající pravost údajně svého podpisu zároveň tvrdit
okolnosti, za jakých mělo k falšování jeho podpisu dojít;
E/ zda uplatnění námitky nepravosti podpisu u potvrzení o převzetí zásilky
znemožňuje uplatnit námitku jiného obsahu zásilky. 11/ K otázce A) dovolatelka uvedla, že na spotřebitelském charakteru
smlouvy o zápůjčce nemůže nic změnit skutečnost, že smluvní strany výslovně
vyloučily spotřebitelský charakter smlouvy, protože jak ustanovení zákona o
spotřebitelském úvěru, tak ustanovení občanského zákoníku týkající se definice
spotřebitele, jsou kogentní, a spotřebitelská smlouva tak bude spotřebitelská,
i když bude obsahovat prohlášení stran o opaku. Nelze připustit, aby se věřitel
mohl vyhnout aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru pouhým složitým zajištěním
závazku, což je zcela v rozporu se smyslem spotřebitelského práva. Spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce nemůže zvrátit ani to, že
prostředky nebyly použity k osobní spotřebě vydlužitele (tedy povinné). 12/ Při řešení otázky B/ dovolatelka opětovně upozornila na skutečnost,
že nebyla-li by smlouva o zápůjčce smlouvou o spotřebitelském úvěru, šlo o
disimulované právní jednání, tj. o smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi oprávněnou
jako zapůjčitelem a společností Auto Duba, případně panem Dubou jako
vydlužitelem. Uvedená skutečnost vyplývá z dalších právních jednání a
uzavřených smluv mezi oprávněnou a přistupiteli. Posouzení, zda se jedná o
disimulované právní jednání, nemůže být založeno na formálním obsahu
posuzovaného právního jednání, jakož ani na formálním obsahu právních jednání
na něj navazujících, protože rozpor mezi formálním obsahem právního jednání
(tj. jak se jeví navenek) a skutečným obsahem právního jednání je samou
podstatou institutu disimulovaného právního jednání. 13/ Ohledně otázky C/ dovolatelka namítla, že exekuční titul obsahuje
ujednání o ztrátě výhody splátek, jež je součástí podmínek splatnosti
jednotlivých splátek. Smlouva o zápůjčce ale váže zesplatnění na výzvu věřitele
k plnění a uplynutí lhůty k plnění v délce sedmi dnů od doručení výzvy.
Není
proto vyloučeno, že vykonatelnost exekučního titulu mohla nastat dříve než
splatnost podle smlouvy o zápůjčce, protože zatímco u smlouvy o zápůjčce
dochází ke splatnosti celé zápůjčky až osmý den od doručení výzvy (vydlužitel
musí plnit do sedmi dnů od doručení výzvy), u exekučního titulu dochází
vzhledem k velmi obecně specifikovaným podmínkám zesplatnění již den
následující po doručení výzvy. Exekuční titul přitom nemění hmotněprávní
ujednání smlouvu o zápůjčce. 14/ Otázku D/ odvolací soud řešil v rozporu s usnesením Nejvyššího
soudu ze dne 21. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2759/2018, rozsudkem Nejvyššího
soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, rozsudkem Nejvyššího soudu
ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, či rozsudkem Nejvyššího soudu
ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004, jelikož po povinné bez
zákonného důvodu vyžadoval, aby zpochybnění jejího podpisu bylo „provázeno
předestřením jiné srovnatelně pravděpodobné skutkové verze reality“, a
nezabýval se námitkou neplatnosti podpisu povinné, protože povinná „neoznačila
konkrétní osobu, u níž by měla podezření, že se prokázala občanským průkazem
povinné a poštu za ní převzala“. Povinná neměla v případě namítání nepravosti
podpisu žádnou povinnost označit osobu, která se takového padělání měla
dopustit, ani neměla povinnost vysvětlovat, jak k takovému padělání mohlo
dojít. Odvolací soud měl proto soudu prvního stupně uložit, aby provedl důkaz
za použití znaleckého posudku z oboru písmoznalectví za účelem prokázání, že
podpis na potvrzení o převzetí zásilky obsahující oznámení o zesplatnění dluhu
ze dne 10. 4. 2019 není pravým podpisem povinné. 15/ Při řešení otázky E/ nebyl odvolacím soudem respektován rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 1970/2014, dospěl-li k
závěru, že povinná nemůže na jednu stranu tvrdit, že jí nebyla zásilka
doručena, a zároveň namítat, že zásilka neobsahovala oznámení o zesplatnění. Účastník řízení může uplatňovat různé námitky, a to i takové, které vedle sebe
vzájemně nemohou obstát. Takový účastník totiž netvrdí, že platí všechny
uplatněné námitky najednou (vedle sebe), ale nabízí soudu sadu argumentů
(právních posouzení skutkové reality), které, každý individuálně, mohou vést k
úspěchu ve věci. Je na soudu, aby prokázaný skutkový stav posoudil právně, a to
buď za použití různých výkladů a právních argumentů prezentovaných účastníky
řízení, nebo výkladem vlastním. 16/ Na základě uvedených důvodů povinná navrhla, aby dovolací soud
napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně,
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 17/ Oprávněná se k podanému dovolání vyjádřila podáním ze dne 9. 2. 2024, zdůraznila-li především, že povinná polemizuje se „skutkovými zjištěními
a právními závěry soudů obou stupňů, což však samo o sobě nezakládá přípustnost
dovolání“. Povinnou předkládané otázky „pro svoji redukci a vytržení z kontextu
nemohou vést k řádnému přezkumu závěrů odvolacího soudu“. 18/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s.
ř.) rozhodl o
dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017
(srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony - dále opět „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního
řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1
o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že
dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 19/ Na zodpovězení otázky ad A/ napadené rozhodnutí odvolacího soudu
nezávisí ve smyslu § 237 o. s. ř. Odvolací soud (a soud prvního stupně) se
výstižně a přesvědčivě zabýval se zřetelem k ustálené rozhodovací praxi
Nejvyššího soudu a rovněž Soudního dvora Evropské unie rozhodnými okolnostmi ve
vztahu k charakteru smlouvu o zápůjčce. Vyhodnotil-li posléze, že pokud
povinná, ačkoli nebyla v době uzavření smlouvy o zápůjčce podnikatelkou po
formální stránce (měla přerušenou živnost a činnost advokátky měla
pozastavenu), zápůjčku výslovně přijala v souvislosti s vlastní podnikatelskou
činností, poněvadž peněžní prostředky ze zápůjčky byly účelově určeny k použití
pro finanční investici do společnosti Auto Duba, jíž byla jediným společníkem,
a tomu odpovídalo účelové určení i způsob zajištění zápůjčky (zejména závazek
povinné učinit kroky potřebné ke změně právní formy společnosti a zajistit
zápůjčku zástavou cenných papírů, což mohla učinit pouze ona jako jediný
společník“), nese takové jednání znaky podnikání povinné (důkazně podpořené
explicitním vyloučením spotřebitelské úpravy v textu smlouvy o zápůjčce). Jestliže dovolatelka namítala, že nebýt takto specifických závěrů ohledně
„vlivu způsobu využití finančních prostředků“ či „složitosti zajištění dluhu“,
byla by spotřebitelská povaha smlouvy jistě naplněna, předkládá tím oponentní
(spekulativní) argumentaci, z podstaty věci nezpůsobilou negovat rozhodná
zjištění soudů obou stupňů (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2018, sp. zn. 33 Cdo 5942/2017). Ostatně dovolatelka přímo v dovolání
(viz bod 7.16) poznamenala, že „plnění bylo poskytnuto pro podnikání“, z čehož
lze důvodně usuzovat, že ani ona sama smlouvu o zápůjčce za spotřebitelskou
nepovažuje. 20/ Dovoláním otevřenou otázku ad B/, tj. otázku výkladu povahy
právního jednání podle § 555 odst. 2 o. z., konkrétně skutečných osob
zavázaných ze smlouvy o zápůjčce, odvolací soud vyřešil v souladu s pravidly
pro výklad právních jednání obsaženými v § 555 a násl. o. z., a s ustálenou
rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč.), od níž není důvod se odchylovat.
Závěru odvolacího soudu, že z podoby a
účelu smlouvy, jakož i z následného jednání zúčastněných osob, byla prokázána
skutečná vůle povinné uzavřít smlouvu o zápůjčce v pozici vydlužitele, nelze z
pohledu pravidel výkladu právního jednání ničeho vytknout. Ani v uvedeném
rozsahu proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. být založena nemůže. 21/ V dovolání otevřená otázka ad C/ je ryze spekulativní a na jejím
řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Pro věc zcela signifikantní je totiž
skutečnost, že oznámení o zesplatnění celého dluhu ze dne 25. 3. 2019 bylo
povinné doručeno dne 10. 4. 2019 a ztráta výhody splátek tak nastala - oproti
znění samotné smlouvy o zápůjčce stanovující toliko sedmidenní lhůtu ode dne
doručení výzvy zapůjčitele vydlužiteli - pro povinnou dokonce výhodněji v
patnáctidenní lhůtě k zaplacení zbytku dluhu, tj. dne 26. 4. 2019 (s ohledem na
znění oznámení o zesplatnění). Pakliže sama dovolatelka v dovolání cituje
ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které samotné ujednání o
době plnění obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemění
ujednání obsažená v hmotněprávním titulu, nemohlo mít ujednání obsažené v
exekučním titulu, že povinná uhradí dluh v jednotlivých splátkách „pod ztrátou
výhody splátek“, na předešlá ujednání ve smlouvě o zápůjčce žádný vliv. Jelikož
okolnost reálné vykonatelnosti exekučního titulu ke dni podání exekučního
návrhu (4. 11. 2019) povinná nijak nerozporovala, není podstatné ani účelné
zabývat se otázkou, kdy nastal první den vykonatelnosti exekučního titulu. 22/ Napadené rozhodnutí neodporuje - jak dovozuje dovolatelka v otázce
ad D/
- aniustálené rozhodovací praxi, jíž Nejvyšší soud přijal k dokazování
soukromými listinami. Z té se (mimo jiné) podává, že u soukromých listin jako
důkazního prostředku je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že
soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a
správnost (pravdivost). Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím
též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná,
dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně
učinil prohlášení v listině obsažené. Je-li zpochybněna pravost soukromé
listiny, nese důkazní břemeno o pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě
příznivé následky. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle
toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl,
proč pravdivost popírá, a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy,
včetně důkazu spornou listinou, soud zhodnotí v souladu se zásadou volného
hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li
o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch (srov. například
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne
24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 33
Cdo 729/2013, a ze dne 30. června 2020, sp. zn. 27 Cdo 2756/2018, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, a ze dne 18. června 2019, sp. zn.
28 Cdo 788/2019, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
27. listopadu 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). Bylo proto na povinné, jak
správně oba soudy dovodily, aby prokázala, že podpis uvedený na potvrzení o
převzetí zásilky není jejím vlastnoručním podpisem, a tedy že potvrzení není
ohledně údaje o převzetí pravdivé. Otevřením uvedené otázky se nicméně
dovolatelka míjí s řádným důvodem dovolání (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.), neboť
kritikou hodnocení provedených důkazů a nastíněním vlastní představy účastníka
řízení ohledně výsledku dokazování nelze uvedené nezbytné náležitosti dovolání
prosadit (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 2184/2021). Nejvyšší
soud pro úplnost dodává, že způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem (a soudem
prvního stupně) v dané věci respektuje zásady plynoucí
z § 132 o. s. ř., tudíž nezakládá ve smyslu svévolného postupu či extrémního
rozporu hodnotících úvah obavy z jakéhokoliv ústavněprávního deficitu. 23/ Rovněž i pod otázkou ad E/ dovolatelka předestírá dovolacímu soudu
jen námitku směřující do skutkového zjištění obsahu zásilky o zesplatnění,
kterou se nelze v dovolacím řízení zabývat pro absenci zákonného důvodu
dovolání (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř). 24/ Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 25/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním
režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.