20 Cdo 2982/2021-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 180/1632, identifikační číslo osoby 60197609, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné L. M., narozené XY, bytem XY, pro 393 579,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 44 EXE 1498/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2021, č. j. 66 Co 980/2020-88, t a k t o:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2021, č. j. 66 Co 980/2020-88, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
1/ V záhlaví tohoto usnesení označené věci Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 44 EXE 1498/2013-28, zamítl návrh povinné na „úplné“ zastavení exekuce.
2/ Návrh povinné na zastavení exekuce se opíral o tvrzení, že povinná byla po smrti svého manžela M. M. (dříve povinného 1/, dále též „zemřelý“ nebo „manžel povinné“) oddlužena v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS XY (dále “insolvenční řízení“), tj. byla rovněž osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, včetně vymáhané pohledávky oprávněné (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2020, č. j. KSOS 14 INS XY). Soud prvního stupně uzavřel, že vymáhaný závazek povinná nabyla z dědictví po zemřelém (právní mocí usnesení okresního soudu ze dne 9. 3. 2020, č. j. 15 D 477/2018-170) až po skončení vlastního insolvenčního řízení a na uvedený závazek se nemůže vztahovat insolvenčním soudem přiznané osvobození.
3/ K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 66 Co 980/2020-88, napadené usnesení soudu
prvního stupně změnil tak, že exekuci (zcela) zastavil a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení resp. exekuce, jakož i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že posuzované exekuční řízení bylo zahájeno dne 31. 7. 2013 a bylo původně vedeno proti manželu povinné a povinné podle vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 14. 1. 2013, č. j. 117 EC 336/2011-48, za účelem vymáhání výše specifikované pohledávky s příslušenstvím. Vedením exekuce pověřená soudní exekutorka Mgr. Pavla Fučíková, Exekutorský úřad v Ostravě, vydala dne 3. 4. 2020 pod č. j. 024 EX 5121/13-194 usnesení, v němž vyslovila, že v řízení bude pokračováno místo zemřelého s povinnou, neboť v dědickém řízení povinná na základě soudem schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti se zřetelem k jí uplatněné výhradě soupisu převzala veškerý majetek zemřelého oproti tomu, že uhradí pohledávku oprávněné „oceněnou jednou polovinou na částku 251 360,53 Kč“.
4/ Odvolací soud předně konstatoval, že vymáhaný závazek je (resp. byl) solidárním dluhem (povinné a jejího manžela) ze smlouvy o úvěru a že proti zemřelému a povinné byla dříve vedena dvě samostatná insolvenční řízení, v nichž byla pohledávka oprávněné evidována jako společný závazek manželů; takto byl závazek v obou insolvenčních řízeních uspokojován do okamžiku úmrtí manžela povinné, proti němuž bylo insolvenční řízení zastaveno a splácení pohledávky pokračovalo v rámci insolvence povinné až do doby vydání rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození povinné od placení pohledávek (viz shora).
V pozůstalostním řízení po zemřelém manželovi povinné byla ve znění dohody dědiců polovina vymáhané pohledávky oceněna a povinná převzala závazek k úhradě vymáhaného dluhu. Vždy se však jednalo „o jednu a tutéž pohledávku“, ve vztahu k níž zůstala práva oprávněné, přihlášené do obou insolvenčních řízení, zachována. Odvolací soud tím odmítl koncepci tzv. samostatných závazkových vztahů vůči jednotlivým solidárním dlužníkům, která vývoji právní úpravy podle insolvenčního zákona neodpovídá (viz institut společného oddlužení manželů či fikce manželů coby jednoho dlužníka).
Na závěru jedné a téže vymáhané pohledávky nic nemění ani úmrtí manžela povinné či soudem schválená dohoda dědiců, neboť za podstatné je třeba považovat výsledek prioritního insolvenčního řízení, v němž byla povinná od placení pohledávek, včetně vymáhaného závazku, osvobozena. Oprávněné se po proběhlém pozůstalostním řízení nemůže dostat více práv, než jí přísluší, nadto povinná mohla na základě výsledku svého insolvenčního řízení, v jehož průběhu pohledávku oprávněné uhrazovala a následně byla insolvenčním soudem osvobozena od placení pohledávek, „legitimně očekávat“, že po ní nebude závazek zemřelého manžela exekučně vymáhán.
Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř“), proto koresponduje rovněž „zásadám spravedlnosti“.
5/ Proti usnesení odvolacího soudu oprávněná podala dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. od otázky, „kterou měl odvolací soud posoudit jinak“. Povinná totiž byla v insolvenčním řízení osvobozena od placení pohledávek dne 7. 2. 2020, vymáhaný závazek po zemřelém manželovi však nabyla později, tj. dne 9. 3. 2020, takže se uplatní ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „insolvenční zákon“), podle něhož se osvobození nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (dále rovněž s odkazem dovolatelky na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.
5. 2017, č. j. 4 VSPH 671/2017-P9-9, uveřejněné pod číslem 108/2018 Sb. rozh. obč.). 6/ Dovolatelka dále namítala, že pohledávka za zemřelým manželem povinné přešla na jeho dědice (povinnou), přičemž „tato přešlá pohledávka je rozdílná od první pohledávky za povinnou, tj. pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, od jejíhož zbytku plnění byla povinná osvobozena“. K povaze pohledávky solidárních dlužníků zdůraznila, že dluhy smrtí manžela nezanikají (§ 2009 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), tudíž na povinnou přešla pohledávka, kterou měla oprávněná za manželem povinné; pasivní solidaritu lze charakterizovat jako mnohost závazků, přičemž mezi každým solidárním dlužníkem a věřitelem vzniká samostatný závazkový právní vztah.
Zánik pohledávky proti povinné jiným způsobem než splněním dluhu proto nemá za následek zánik závazku nabytého dědictvím. Ve smyslu judikatury Vrchního soudu v Praze (viz shora) nemohou být věřitelé dlužníka jakožto dědice dotčeni na svých právech při uspokojení svých pohledávek z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení na dlužníka. 7/ Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 8/ Povinná se k dovolání nevyjádřila.
9/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.
s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce důsledků insolvenčního osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň je i opodstatněné. 10/ Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24.
listopadu 2011, sp. zn. 29
Cdo 3509/2010, uveřejněném pod číslem 63/2011 Sb. rozh. obč., vysvětlil, že rozhodnutí vydané podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jímž insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ani ručitele, ani jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako pohledávka promlčená.
11/ V poměrech posuzované věci uvedený závěr znamená, že povinná byla sice v insolvenčním řízení osvobozena od placení zbytku pohledávek, včetně pohledávky nyní exekučně vymáhané oprávněnou, avšak její manžel jakožto solidární dlužník a současně (ve znění citované judikátní věty) jiná osoba, která měla vůči povinné pro tuto pohledávku právo postihu, se neoddlužil (před skončením insolvenčního řízení zemřel), a tudíž se mj. od uvedeného závazku neosvobodil podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona.
Jeho dluh byl (resp. musel být) za této situace zahrnut do pasiv dědictví, přičemž povinná takový závazek v dědickém řízení převzala (na základě dohody dědiců). 12/ Nemohl-li výsledek insolvenčního řízení proti povinné mít vliv na existenci dluhu jejího manžela (solidárního dlužníka), nelze považovat závěry odvolacího soudu ohledně výsledku prioritního insolvenčního řízení a koncepce jedné a téže pohledávky ve vztahu k solidárním dlužníkům za správné, odpovídající ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu.
13/ Nejvyšší soud za uvedeného stavu - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu výroku podle § 243e odst. 1 o. s. ř. ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
14/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.