20 Cdo 2995/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné RWE Energie, a. s., zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Plynární 2748/6, se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940, identifikační číslo osoby 49903209, proti povinnému M. L., zastoupenému Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 44, pro částku 61.498,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 9131/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 11. dubna 2012, č. j. 10 Co 260/2012-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. 11. 2011, č. j. 14 Nc 9131/2004-45, kterým soud prvního stupně ve výroku I. opravil (v označení povinného v záhlaví) své usnesení ze 4. 2. 2004, č. j. 14 Nc 9131/2004-5, jímž nařídil exekuci, a ve výroku II. zamítl návrh povinného na její zastavení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povinný (ač je v záhlaví rozhodnutí uvedeno jeho křestní jméno nesprávně) byl dostatečně identifikován datem narození a bydlištěm, takže jej nelze zaměnit za osobu jinou, tudíž zde žádný důvod (zejména tvrzená absence exekučního titulu) k zastavení exekuce není.
V dovolání povinný namítá, že soud prvního stupně nepostupoval správně, jestliže za účelem opravy jména povinného (správně „M.“ namísto „M.“) v záhlaví a ve výroku rozhodnutí vydal opravné usnesení. Argumentuje tím, že „oprava se může podle ustanovení § 164 o. s. ř. týkat pouze písemného vyhotovení rozhodnutí soudu, nikoliv návrhu žalobce, kterým je soud vázán a který je plně v dispozici žalobce.“
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že opravné usnesení, vydané podle § 164, § 167 odst. 2 o.s.ř., v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť opravné usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/98, a k nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil opravné usnesení vydané soudem prvního stupně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2294/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 2005 pod poř. č. 124).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání (směřující ve skutečnosti pouze do té části napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně) bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu