20 Cdo 3012/2024-506
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce M. M., proti žalované S. B., za účasti vedlejšího účastníka T. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Ivonou Miechovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, o popření pravosti pohledávky přihlášené do exekučního řízení, o přistoupení vedlejšího účastníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 61/2018, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 36 Co 108/2024-465, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 36 Co 108/2024-465, se mění tak, že se připouští vstup T. Š., do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 vede řízení o určení, že pohledávka žalované není po právu, a proto se vylučuje z uspokojení při rozvrhu v rámci exekuce prováděné soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 2950/10, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2010, č. j. 66 EXE 1917/2010-22. Jde o pohledávku ve výši 2 351 309,39 Kč s příslušenstvím z úvěrové smlouvy č. 004003240269 ze dne 13. 5. 2003, uzavřené mezi Komerční bankou a. s. jako původním věřitelem a P. L. jako dlužníkem (v exekuci povinným). Žalovaná nabyla do exekuce přihlášenou pohledávku smlouvou o postoupení ze dne 7. 5. 2014. Žalobce v tomto řízení zpochybňuje platnost úvěrové smlouvy i postupních smluv, a tedy i uspokojení žalované v rámci rozvrhu.
2. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 16 C 61/2018-448, připustil, aby na straně žalované přistoupil do řízení jako vedlejší účastník T. Š. Uvedl, že v projednávané věci se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalované ve výši 2 351 309,39 Kč s příslušenstvím, vzniklá původnímu věřiteli (Komerční banka a. s.) na základě úvěrové smlouvy ze dne 13. 5. 2003, číslo 004003240269, není po právu a vylučuje se z uspokojení z rozdělované podstaty při rozvrhu v rámci exekuce vedené JUDr. D. Mikou, LL.M., soudním exekutorem Exekutorského úřadu Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 2950/10, nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2010, č. j. 66 EXE 1917/2010-22. V průběhu řízení T. Š. opakovaně navrhoval svůj vstup do řízení z důvodu nabytí části předmětné pohledávky smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2019. Jeho vstup do řízení nebyl pro trvající nesouhlas žalované připuštěn. Tentokrát však žalovaná svým podáním ze dne 29. 1. 2024 předložila soudu nezbytný souhlas, a proto bylo návrhu vyhověno. Vedlejší účastník jakožto spoluvlastník předmětné pohledávky má stejný zájem na tom, aby žaloba byla neúspěšná, tedy aby pohledávka nebyla vyloučena z uspokojení v exekuci.
3. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se vstup vedlejšího účastníka na straně žalované nepřipouští (výrok I),
a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III). Uvedl, že předpokladem vedlejší intervence je právní (nikoli jen hospodářský či morální) zájem na výsledku sporu. Je dán tehdy, jestliže výsledek řízení zasáhne právní postavení vedlejšího interventa. V daném případě tomu tak není, protože předmět sporu (vyloučení pohledávky žalované z rozvrhu v exekuci) nemůže zasáhnout právní postavení vedlejšího interventa. Z exekuce totiž může být vyloučena pouze ta část pohledávky, kterou v době rozhodování vlastní žalovaná. Žalobou nepostižený vlastník části pohledávky (není hlavním účastníkem) nemůže být v exekučním řízení dotčen. Případné vyhovující rozhodnutí ve věci tedy nemůže do právního postavení T. Š. zasáhnout.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl vedlejší účastník dovoláním, a to výslovně v rozsahu jeho výroku I. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dán jeho právní zájem na výsledku řízení. V řízení přece jde o uspokojení pohledávky, jíž je nabyvatelem, pouze nedošlo ze strany žalované k návrhu na jeho procesní nástupnictví. Výsledek řízení se promítne i do jeho majetkové sféry. Bude-li mít v řízení úspěch žalovaná, projeví se to i na možnosti uspokojení dovolatele. Uvádí, že dovolacím soudem nebyla dosud řešena otázka, že vedlejší účastenství je přípustné, jestliže vedlejší účastník vstoupí do řízení se souhlasem strany, na jejíž podporu do řízení vstupuje, a prokáže právní zájem na výsledku sporu.
Podle dovolatele odvolací soud rozhodl též v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, která se na řešení předestřené otázky vztahuje, konkrétně v rozporu s rozhodnutími sp. zn. 24 Cdo 1045/2020 a 25 Cdo 4519/2014. Dovolatel vytýká, že odvolací soud vyšel z nesprávného a nepodloženého zjištění, že je nabyvatelem pouze části pohledávky, které se snad řízení netýká. Naopak v řízení jde o uspokojení i jeho části pohledávky. Dále vytýká napadenému rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost, neboť se v něm neuvádí žádná rozhodná skutková zjištění či konkrétní důkazy, z nichž se rozhodná skutková zjištění činí.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 886/2001). Dovolatel závěrem vytýká, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť napadené rozhodnutí neobsahuje žádné odůvodnění nákladových výroků. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 2. 2024, č. j. 16 C 61/2018-448, potvrzuje a žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
5. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část
první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné a důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení (§ 93 o. s. ř.) odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. 6. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 7. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 8. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že ve věci žalované jako dlužnice bylo dne 9. 3. 2020 zahájeno insolvenční řízení a dne 15. 5. 2020 nastaly účinky povolení oddlužení. Následně nastaly ke dni 1. 12. 2022 účinky prohlášení konkursu na majetek žalované. Podle insolvenčního rejstříku insolvenční správce pohledávku dlužnice (žalované) za P. L. dne 12. 9. 2024 zapsal do majetkové podstaty a dne 7. 10. 2024 ji z majetkové podstaty vyloučil. 9. Jak již uvedl dovolatel, Nejvyšší soud se otázkou vedlejšího účastenství opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1045/2020, shrnul, že navrhovatel v případě, že má právní zájem na určitém výsledku řízení, se stává vedlejším účastníkem řízení okamžikem svého vstupu do řízení, a to i bez výslovného souhlasu jím podporovaného účastníka. V případě, že některý z dosavadních účastníků navrhne, aby o přípustnosti vedlejšího účastenství bylo rozhodnuto, soud má povinnost takové rozhodnutí vydat. Povinností vedlejšího účastníka, je-li proti jeho účasti uplatněna námitka, je tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. Posouzení existence právního zájmu vedlejšího účastníka je v každém jednotlivém případě podle konkrétních okolností ponecháno na úvaze soudu. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Nastalá změna se musí promítnout do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů. Tento institut neslouží pouze k ochraně zájmů vedlejšího účastníka, ale i hlavního účastníka řízení, ke kterému vedlejší účastník přistupuje. Nechce-li účastník řízení, na jehož straně má vedlejší účastník vystupovat, aby jej vedlejší účastník v řízení podporoval, ukončí jeho účast vyslovením nesouhlasu. 10. V usnesení ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4519/2014, Nejvyšší soud rovněž upozornil na to, že obecné soudy nesmí vykládat požadavek právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení příliš restriktivně. Otázku právního zájmu na výsledku řízení totiž nelze ztotožňovat se závěrem, je-li žaloba důvodná, zda bude žalovaný skutečně zavázán k požadovanému plnění, a zda právní postavení vedlejšího účastníka bude skutečně rozhodnutím soudu dotčeno, neboť tím by byl nepřípustně předjímán výsledek řízení. Ve vazbě na námitky zpochybňující právní zájem pojišťovny (vedlejšího účastníka na straně žalované) na výsledku řízení proti pojištěnému škůdci ve sporu o náhradu škody dovolací soud v označeném rozhodnutí konstatoval, že nelze pro účely posouzení právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení řešit otázku, zda (vůbec) pojistná smlouva mezi žalovaným a vedlejším účastníkem skutečně kryje případnou škodnou událost, a zda tedy vedlejší účastník bude podle této smlouvy v případě vyhovění žalobě za žalovaného plnit či nikoliv, neboť by tak vlastně řešil hypotetický spor mezi žalovaným a vedlejším účastníkem, který mu tyto subjekty k řešení nepředložily. Detailní posuzování jde mimo rámec řízení a pro konstatování právního zájmu na výsledku řízení postačuje doložit uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu a prohlášení pojišťovny, že plnění za žalovaného podle této smlouvy v případě neúspěchu žalovaného nevylučuje (jeví se pravděpodobným). 11. V usnesení ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1345/2020, Nejvyšší soud řešil situaci, kdy se domáhal vedlejšího účastenství na straně žalobce (postupníka) postupitel pohledávky, o jejíž zaplacení se řízení vedlo. Nejvyšší soud zde vysvětlil, že pro účely posouzení právního zájmu na výsledku řízení není rozhodné, zda bude sporná pohledávka shledána existentní, neboť k prokázání právního zájmu stačí pouhá možnost, že v případě úspěchu žalovaného vznikne žalobci újma, kterou bude vedlejší účastník povinen nahradit (z titulu odpovědnosti postupitele za škodu vzniklou v důsledku neexistence cedované pohledávky). V dané souvislosti Nejvyšší soud též uvedl, že naskýtá-li se možnost, že výsledek řízení (byť třeba jen s určitou pravděpodobností) zasáhne do sféry vedlejšího účastníka, je zapotřebí přiklonit se k závěru o existenci jeho právního zájmu na výsledku řešeného sporu. 12. Obdobně v usnesení ze dne 26. 10. 2021, sen. zn. 29 ICdo 75/2020 (případně usnesení ze dne 31. 7. 2023, sen. zn. 29 ICdo 58/2022) Nejvyšší soud uvedl, že postupitel má zásadně jako vedlejší účastník na straně postupníka právní zájem na výsledku incidenčního sporu o určení pravosti a výše postoupené pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka. Vyhoví-li totiž insolvenční soud žalobě o určení pravosti postoupené pohledávky, projeví se výsledek sporu v poměrech postupitele (vedlejšího účastníka) v tom, že postupník (žalobce) dosáhne (částečného) uspokojení pohledávky v rámci insolvenčního řízení dlužníka, čímž (částečně) zanikne (potenciální) povinnost postupitele zaplatit postupníku neuhrazenou část pohledávky z titulu odpovědnosti za dobytnost postoupené pohledávky (až) do výše přijaté úplaty podle § 1885 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výsledek incidenčního sporu má právní význam pro postupitele i postupníka, neboť bude mít vliv na vypořádání jejich vzájemných závazků vzniklých v souvislosti s uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky. 13. V poměrech projednávané věci odvozuje dovolatel svůj právní zájem na výsledku sporu z toho, že v průběhu tohoto řízení o odporové žalobě nabyl od žalované část předmětné pohledávky smlouvou o postoupení ze dne 4. 7. 2019. S ohledem na citované závěry judikatury dovolacího soudu je proto zřejmé, že výsledek sporu může mít vliv na vypořádání vzájemných závazků mezi žalovanou a dovolatelem v souvislosti s tvrzeným postoupením pohledávky. Aniž by Nejvyšší soud jakkoli předjímal výsledek sporu o pravost pohledávky, případně otázku platnosti či účinnosti úvěrové smlouvy a následných smluv o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy vzniklé, za daných okolností je namístě připustit vstup vedlejšího účastníka do řízení, neboť podle dovolatelem tvrzených a doložených skutečností se naskýtá možnost, že výsledek řízení zasáhne do sféry vedlejšího účastníka. 14. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení umožňují o věci rozhodnout, dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že vstup dovolatele jako vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované připustil (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). 15. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 243g odst. 1 o. s. ř. per analogiam). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu