20 Cdo 3031/2024-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného Mgr. Martou Vyškovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí č. 690/15, proti žalovanému B. L. S., zastoupenému JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární č. 7, pro 950 609 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 C 256/2023, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2024, č. j. 17 Co 49/2024, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný se žalobou pro zmatečnost domáhal zrušení platebního rozkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 21 C 256/2023-51 (dále též jen „platební rozkaz“). Žalovaný jako důvod zmatečnosti uvedl, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, vyjádřit se ke všem skutečnostem a činit návrhy. Okresní soud ve Znojmě (dále též jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. března 2024, č. j. 21 C 256/2023-81, odmítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný ani na výzvu nedoplnil, v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu soudu spatřuje důvod zmatečnosti, toliko odkázal na § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pouhý odkaz na ustanovení zákona s prostým konstatováním, že žalovanému byla odňata možnost jednat před soudem, aniž by doplnil, jakým konkrétním nesprávným postupem mu soud znemožnil jednat, samo o sobě nečiní žalobu pro zmatečnost projednatelnou, proto bylo podání podle § 43 odst. 2 o.
s. ř.“ odmítnuto. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného usnesením ze dne 24. dubna 2024, č. j. 17 Co 49/2024, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že z podání žalovaného není dostatečně zřejmé, v čem konkrétně spatřuje nesprávný postup soudu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., a dodal, že důvod zmatečnosti spočívající v odnětí možnosti žalovanému jednat před soudem nelze spatřovat v tom, že žalovaný nebyl soudem vyzván k doplnění elektronicky podaného odporu bez uznávaného elektronického podpisu.
Podal-li totiž žalovaný odpor vůči platebnímu rozkazu prostřednictvím prostého emailu, bylo na něm, aby podání následně doplnil v souladu s § 42 odst. 2 o. s. ř., tj. předložením originálu či písemného podání shodného znění v listinné podobě. Za této situace nebylo povinností soudu prvního stupně vyzývat žalovaného k doplnění podání, neboť občanský soudní řád tuto povinnost soudu neukládá. Jelikož k doplnění podání řádně a včas nedošlo, soud prvního stupně k podání nemohl přihlížet a platební rozkaz nabyl uplynutím stanovené patnáctidenní lhůty bez dalšího právní moci.
Odvolací soud uzavřel, že v uvedeném postupu soudu prvního stupně nelze spatřovat zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž namítl, že odvolací soud se odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. I. ÚS 2963/17, podle něhož účelem právní úpravy formalit a podmínek řízení, které musejí být dodrženy při podání návrhu soudu, je zajistit řádný chod spravedlnosti a zejména respektování právní jistoty, avšak uplatněná zákonná omezení a jejich výklad nesmějí omezit přístup jednotlivce k soudům takovým způsobem nebo v takové míře, že by uvedené právo bylo zasaženo v samé své podstatě.
Soud prvního stupně, jenž vydal platební rozkaz, dovolatele řádně nepoučil podle § 43 odst. 1 o. s. ř., že jím podaný odpor proti platebnímu rozkazu nemá patřičné náležitosti. Neshledal-li odvolací soud v uvedeném postupu zmatečnost, porušil právo dovolatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle § 42 odst. 2 o. s. ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.
V posuzované věci se ze spisu podává, že platebním rozkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 21 C 256/2023-51, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů částku 950 609 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 950 609 Kč od 22. září 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 92 688,20 Kč. Žalovaný dne 6. prosince 2023 elektronickým podáním podal odpor proti uvedenému platebnímu rozkazu. Jednalo se o prostou e-mailovou zprávu, k níž nebyl připojen elektronický podpis.
Předmětné podání nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno předložením jeho originálu ani písemným podáním shodného znění. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolatelem předestřený nález Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. I. ÚS 2963/17, není v projednávané věci přiléhavý. Ústavní soud zde uzavřel, že doručí-li účastník řízení na elektronickou podatelnu soudu podání obsahující neplatný elektronický zaručený podpis, má soud povinnost účastníka řízení o neplatnosti podpisu informovat. Oproti tomu v projednávané věci dovolatel doručil soudu podání prostřednictvím prostého emailu, ve kterém elektronický zaručený podpis vůbec nebyl obsažen.
Nejvyšší soud přitom ve stanovisku pléna ze dne 5. ledna 2017, Plsn 1/2015 (uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uvedl, že předložením originálu nebo písemného podání shodného znění ve smyslu § 42 odst. 2 věty první o. s. ř. je třeba rozumět jejich doručení buď v listinné podobě podepsané vlastnoručním podpisem (případně i úředně ověřeným, pokud se to vyžaduje), anebo doručení originálu nebo písemného podání shodného znění v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím ISDS.
Není-li podání obsahující návrh ve věci samé ve lhůtě 3 dnů doplněno způsobem stanoveným zákonem, pak se k němu podle zákona nepřihlíží, tedy hledí se na ně, jako kdyby vůbec nebylo učiněno, a nezpůsobí proto zamýšlené procesní důsledky.
Vzhledem k zákonem stanovenému důsledku „nepřihlédnutí“ ve smyslu § 42 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze uvažovat o výzvě k odstranění vad podání obsahujícího návrh ve věci samé podle § 43 o. s. ř. Kdyby bylo řádné „doplnění“ učiněno po zákonem stanovené lhůtě, k původnímu (včas nedoplněnému) podání by stejně nebylo možné přihlédnout a podmínky, za nichž je možné projednat ono „doplnění“, by (především z hlediska včasnosti) bylo nutno zkoumat jen ve vztahu k onomu „doplnění“, jako by zde původní podání vůbec nebylo.
Z výše uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, podle kterého nelze shledat zmatečným postup soudu prvního stupně, jenž nevyzval žalovaného k doplnění podaného odporu proti platebnímu rozkazu podle § 42 odst. 2 o. s. ř., je správný a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo na spravedlivý proces ani jiné ústavně zaručené právo dovolatele. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu