U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v
exekuční věci oprávněného P. H., zastoupeného JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se
sídlem v Blatné, Jana Wericha č. 576, proti povinnému Ing. I. K., zastoupenému
Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, k vymožení
povinnosti přemístit úly, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 8
EXE 1114/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 4. listopadu 2015, č. j. 61 Co 308/2015-83, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
4. listopadu 2015, č. j. 61 Co 308/2015-83, který potvrdil usnesení Okresního
soudu Plzeň - jih ze dne 20. března 2015, č. j. 8 EXE 1114/2014-61, o zamítnutí
návrhu povinného ze dne 21. srpna 2014 na zastavení exekuce vedené u soudního
exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, pod sp. zn. 117 EX
1278/14, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s.
ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené
v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v
čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení
dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241a odst. 3 se důvod
dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle
ustanovení § 237 o. s. ř., jak mu ukládá ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.,
nedostál, když vytýká odvolacímu soudu, že se při posouzení materiální
vykonatelnosti exekučního titulu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, ale na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené
rozhodnutí v rozporu, neodkázal.
Dále dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.
s. ř. označil skutečnost, že „právní otázky by měly být dovolacím soudem
posouzeny, nebo vyřešeny, jinak“. Tento předpoklad přípustnosti dovolání však
oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené
dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se
měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně
domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem
odvolacím. Kdyby dovolatel řádně uplatnil tento předpoklad přípustnosti, muselo
by být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo
procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a
usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Ani tomuto
požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se
měl odchýlit, neuvedl. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu