20 Cdo 3104/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a
JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. s. r. o., zastoupené
advokátem, proti povinné B. K., pro 11.360,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 90 Nc 10308/2005, o dovolání
oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2005, č.j. 9
Co 1179/2005-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 6.
2005, č.j. 90 Nc 10308/2005-12, kterým okresní soud zamítl návrh, jímž se
oprávněná domáhala (na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě z 19. 6.
1995, sp. zn. 27 C 124/95) k vydobytí pohledávky 11.360,- Kč s 14,6 % úroky z
prodlení od 1. 8. 1992 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení
nařízení exekuce. Uzavřel, že oprávněná neprokázala, že na ni přešlo nebo bylo
převedeno právo z exekučního titulu; smlouvy o postoupení pohledávky z 8. 10.
2004, resp. 19. 11. 2004, jimiž převod práva dokládala, nemají povahu listiny
ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), neboť podpisy
smluvních stran nejsou zákonem předepsaným způsobem ověřeny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá,
že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též
jen „o.s.ř.“). Za otázku zásadního právního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, §
237 odst. 3 o.s.ř.) pokládá „otázku nutnosti existence úředně ověřených podpisů
na smlouvě o postoupení pohledávek pro možnost nařízení exekuce ve prospěch
postupníka“. S odvolacím soudem, který kvalifikaci listiny svázal s legalizací
(úředním ověřením podpisů smluvců), nesouhlasí a prosazuje naopak, že k
naplnění požadavků předkládaných ustanovením § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001
Sb. postačuje vidimace smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č.
120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné
za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a
odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je
vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem
zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat
již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek
právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž
lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř., jímž také dovolatelka správnost rozhodnutí odvolacího soudu
poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení
zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka
zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení
vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelkou předložená argumentace však k závěru o tom, že je
napadené rozhodnutí zásadního právního významu, nevede. Otázku, jenž nabídla k
přezkumu (zda kvalifikovaný průkaz převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je
v rozhodnutí označen jako oprávněný, představuje notářsky ověřená shoda kopie
smlouvy o postoupení pohledávky s originálem /vidimace/), vyřešil odvolací soud
v souladu s ustálenou judikaturou; ta dovodila, že ověření podpisů je nezbytné
vzhledem k principu formalizace předpokladů nařízení exekuce (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura 5/1999 pod č. 50, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp.
zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č.
43). Ověřený opis smlouvy s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z
exekučního titulu nestačí, neboť vidimací se soukromé listině vyšší kvalita
věrohodnosti neposkytuje.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první,
§ 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, §
224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinné v tomto stadiu řízení žádné náklady
nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu