USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 1, Rašínovo nábřeží 390/42, proti povinnému J. N., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, pro 156 599,69 EUR, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 EXE 1545/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. června 2024, č. j. 21 Co 231/2024-492, takto:
Dovolání se odmítá.
1) Ve shora specifikované věci Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 6. 2024, č. j. 21 Co 231/2024-492, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Semilech (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 23. 4. 2024, č. j. 7 EXE 1545/2010-484, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 1695/10, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 156 599,69 EUR podle vykonatelného rozhodčího nálezu vyneseného dne 5.
2. 2010 ad hoc rozhodčím soudem v Ženevě na základě čl. 10 odst. 2 Dohody mezi Českou a Slovenskou federativní republikou a Spolkovou republikou Německo, o podpoře a vzájemné ochraně investic, ze dne 2. 10. 1990, vyhlášené pod č. 573/1992 Sb. (dále „dohoda o investicích“), a podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL (dále „exekuční titul“). 2) Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nyní vedenou exekuci nelze ve smyslu článku 1 odst. 5, článku 7 a článku 9 odst. 1 písm. b/ Dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie, uzavřené 5.
5. 2020 a vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 39/2021 Sb. m. s. (dále „dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod“ či „dohoda“), považovat za „probíhající rozhodčí řízení“, byl-li rozhodčí nález vydán před datem 6. 3. 2018 a dosud nebyl řádně, resp. úplně vymožen co do náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 156 599,69 EUR, pro niž byla tato exekuce nařízena. Exekuční titul ani žádné jiné plnění neukládal. Exekuční řízení je již ukončeno, dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod se tudíž již na exekuční titul nevztahuje a důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.
s. ř.“) není dán.
3) Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž dovolacímu soudu předložil podle jeho názoru dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenou otázku „zda lze považovat rozhodčí řízení, zahájené žalobou podanou po 1. 5. 2004 na základě rozhodčí doložky obsažené v Dohodě mezi Českou a Slovenskou federativní republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 2. 10. 1990 a vyhlášené sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 573/1992 Sb., ve kterém byl vydán rozhodčí nález, který nabyl právní moci před účinností dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie (čl.
1-18), která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 10. 12. 2021, uveřejněná sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 39/2021 Sb.m.s., kterýžto rozhodčí nález ukládá toliko povinnost povinnému k úhradě nákladů rozhodčího řízení oprávněnému, avšak do 6. 3. 2018 nebyla výlučná povinnost nahradit náklady rozhodčího řízení uložená tímto rozhodčím nálezem zcela vykonána (vymožena) v zahájeném (a po datu 6. 3. 2018 stále probíhajícím) exekučním řízení, za ukončené ve smyslu dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie (čl.
1-18), která pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 10. 12. 2021, uveřejněná sdělením ministerstva zahraničních věcí č. 39/2021 Sb.m.s.“. 4) Dovolatel v následné argumentaci prosazoval názor, že pokud je předmětem exekuce povinnost nahradit oprávněné náklady řízení uložené exekučním titulem a tato povinnost nebyla zcela vymožena do 6. 3. 2018, jedná se o probíhající rozhodčí řízení ve smyslu čl. 1 odst. 5 dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod, tudíž rozhodčí nález není možné vykonat.
Uplatní se tak čl. 4 odst. 1 dohody, podle kterého nelze rozhodčí doložku použít ode dne přistoupení České republiky do Evropské unie jako právní základ pro rozhodčí řízení. Přitom ani pravomoc rozhodčího soudu nebyla dána a rozhodčí řízení bylo vedeno na základě neplatné rozhodčí doložky. 5) Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o.
s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6) Podle čl. 1 odst. 4 písm.
a) dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod se „ukončeným rozhodčím řízením“ rozumí jakékoli rozhodčí řízení, které skončilo dohodou o vyřešení sporu nebo konečným rozhodčím nálezem vydaným před dnem 6. března 2018, jestliže rozhodčí nález byl řádně vykonán před dnem 6. března 2018, i pokud související nárok na náhradu nákladů řízení nebyl vykonán nebo vymáhán, a ke dni 6. března 2018 nebylo vůči tomuto konečnému rozhodčímu nálezu zahájeno řízení týkající se námitek vůči tomuto nálezu, jeho přezkumu, zrušení, prohlášení za neplatný, vymáhání, revize ani jiné podobné řízení.
7) Podle čl. 1 odst. 5 dohody se „probíhajícím rozhodčím řízením" rozumí jakékoli rozhodčí řízení zahájené před dnem 6. března 2018, které se nepovažuje za ukončené rozhodčí řízení, bez ohledu na jeho stádium ke dni vstupu této dohody v platnost. 8) Podle čl. 4 odst. 1 dohody smluvní strany tímto potvrzují, že rozhodčí doložky jsou v rozporu se Smlouvami EU, a nelze je tudíž použít. V důsledku tohoto rozporu mezi rozhodčími doložkami a Smlouvami EU nelze ode dne, kdy se poslední ze smluvních stran dvoustranné dohody o investicích stala členským státem Evropské unie, rozhodčí doložku v uvedené dvoustranné dohodě o investicích použít jako právní základ pro rozhodčí řízení.
9) Podle čl. 6 odst. 1 dohody bez ohledu na článek 4 nejsou touto dohodou dotčena ukončená rozhodčí řízení. Tato řízení se znovu nezahájí. 10) Řešení dovolatelem ohlášené otázky plyne z jasného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění čl. 1 odst. 4 písm. a) dohody o ukončení platnosti dvoustranných dohod, podle něhož se „ukončeným rozhodčím řízením“ rozumí mimo jiné jakékoli rozhodčí řízení, které skončilo konečným rozhodčím nálezem vydaným před dnem 6. března 2018; rozhodčí nález byl řádně vykonán před dnem 6.
března 2018 rovněž tehdy, jestliže související nárok na náhradu nákladů řízení vykonán nebyl. Tímto způsobem ukončené rozhodčí řízení není dohodou dotčeno (viz čl. 6 odst. 1 dohody). Závěr odvolacího soudu, že se na exekuční titul vydaný dne 5. 2. 2010, jímž byla povinnému uložena toliko povinnost uhradit oprávněné náklady řízení, které dosud nebyly vymoženy, nevztahuje prohlášení o neplatnosti (čl. 4 odst. 1 dohody), jelikož jde o ukončené rozhodčí řízení, je tudíž s uvedeným evidentním výkladem - nezakládajícím potřebu řešení rozhodné právní otázky ve smyslu § 237 o.
s. ř. - zcela konformní. 11) Námitky povinného ohledně pravomoci rozhodčího soudu a neplatnosti rozhodčí doložky již Nejvyšší soud vypořádal v usneseních ze dne 6. června 2017, č. j. 20 Cdo 2158/2017-328, a ze dne 24. května 2022, č. j. 20 Cdo 817/2022-460, vydaných dříve v této věci, a je proto nadbytečné (a procesně neekonomické) se jimi opětovně zabývat. 12) Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 3. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu