20 Cdo 3134/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z. P.-m., proti povinné H. L., pro částku 126.388,30 Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 70 E 106/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 25. 2. 2008, č. j. 61 Co 31/2008-34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 13. 11. 2007, č. j. 70 E 106/2007-10, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelných platebních výměrů oprávněné č. 657/01 z 15. 10. 2001, č. 453/02 z 3. 10. 2002, č. 654/03 z 16. 10. 2003, č. 888/04 z 9. 11. 2004, č. 200/05 z 18. 8. 2005, č. 978/06 z 22. 11. 2006 a vykonatelného výkazu nedoplatků oprávněné č. 1007/98 z 13. 7. 1998), podala povinná dovolání.
Jelikož dovolání mělo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, soud povinnou usnesením z 23. 5. 2008, č. j. 70 E 106/2007-66, doručeným jí 6. 6. téhož roku, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení nedostatky podání odstranila a zvolila si zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň ji poučil, že nevyhoví-li výzvě, dovolací řízení bude zastaveno. Dovolatelka však vytčené nedostatky neodstranila.
Z ustanovení § 241 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/ plyne, že dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (příp. notářem), jenž musí dovolání také sepsat. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec (advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Protože podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem, viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000 pod poř. č. 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle § 104 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno; oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 2 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu