20 Cdo 3170/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné JUDr. Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, identifikační číslo osoby 44686650, insolvenční správkyně WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, proti povinným 1) SOBÍN INVEST s. r. o., se sídlem v Praze, Slavičínská č. 165/6, identifikační číslo osoby 29046777, 2) S. M., zastoupenému JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mikuláše z Husi č. 382/12, 3) I. O., zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, se sídlem v Praze 12, Převoznická č. 400/23, a 4) Y. M., zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, se sídlem v Praze 12, Převoznická č. 400/23, pro 27 999 622,09 Kč, vedené u soudního exekutora JUDr. Erika Smoly, Exekutorský úřad Strakonice, pod sp. zn. 212 EX 373/24, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2025, sp. zn. 19 Co 418/2024, 19 Co 182,188/2025, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Ve vztahu mezi oprávněnou na straně jedné a povinnými 2), 3) a 4) na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 pověřil dne 13. září 2024, č. j. 36 EXE 1525/2024-46, soudního exekutora JUDr. Erika Smolu, Exekutorský úřad Strakonice (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce vůči povinné 1) podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 6. srpna 2010, č. j. N 420/2010, NZ 391/2010, sepsaného JUDr. Šárkou Novotnou, notářkou se sídlem v Praze (dále „exekuční titul“ nebo „notářský zápis“), a dále udělil pokyn soudnímu exekutorovi zamítnout návrh na nařízení exekuce vůči povinným 2), 3) a 4).
Soudní exekutor následně usnesením ze dne 16. října 2024, č. j. 212 EX 373/24-35, ve spojení s doplňujícími usneseními ze dne 20. února 2025, č. j. 212 EX 373/24-77 a č. j. 212 EX 373/24-78, zamítl exekuční návrh oprávněné ze dne 14. srpna 2024 vůči povinným 2), 3) a 4) a doplňujícími usneseními uložil oprávněné povinnost nahradit povinným 2), 3) a 4) náklady řízení. V souladu s pokynem soudu prvního stupně pak soudní exekutor konstatoval, že notářský zápis neobsahuje vymezení doby, ve které jsou ručitelé povinni plnit v návaznosti na (ne)plnění dlužníka, když nadto povinné osoby vůbec nerozlišuje.
Z důvodu absence sjednání doby plnění ve smyslu § 71b odst. 1 písm. e) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále též jen „not. řádu“, je tak notářský zápis jako exekuční titul vůči povinným 2), 3) a 4) materiálně nevykonatelný.
Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. června 2025, sp. zn. 19 Co 418/2024, 19 Co 182,188/2025, výrokem I. potvrdil usnesení soudního exekutora ve výroku o zamítnutí exekučního návrhu vůči povinným 2), 3) a 4), výrokem II. změnil ve výrocích o nákladech řízení tak, že povinní 2), 3) a 4) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů exekučního řízení, a výrokem III. a IV. uložil oprávněné povinnost zaplatit povinným 2) a 3) náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že soudní exekutor ohledně povinných 2), 3) a 4) jako ručitelů správně uzavřel, že notářský zápis neobsahuje ujednání doby plnění dle § 71b odst. 2 písm. e) not.
řádu, k níž se váže vykonatelnost notářského zápisu. Nadto v něm není ani rozlišeno, kdo je dlužníkem, jemuž vzniká povinnost plnění dle splátkového kalendáře s pevně stanovenými daty splatnosti, a kdo je ručitelem, když povinnost plnění ručitele nastupuje až poté, kdy svůj dluh nesplní řádně a včas již sám dlužník. Jelikož chybějící náležitost notářského zápisu nelze dovodit ani výkladem vůle účastníků řízení, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudního exekutora, že je namístě exekuční návrh vůči povinným 2), 3) a 4) zamítnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, která v rozhodovací činnosti dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, a to „zda uvedení splatnosti jednotlivých splátek poskytnutého úvěru v notářském zápisu s přímou vykonatelností podle uzavřené smlouvy o úvěru je dostatečným časovým určením doby plnění i pro ručitele poskytnutého úvěru zavázaného z notářského zápisu a notářský zápis s přímou vykonatelností je tak vykonatelný.“ Dovolatelka má za to, že notářský zápis je materiálně vykonatelný, jelikož zde neabsentuje doba plnění, do které jsou ručitelé povinni předmět plnění oprávněné poskytnout.
Obsahuje totiž přesně určenou splatnost jednotlivých splátek poskytnutého úvěru, k jejichž uhrazení se povinní, tedy i ručitelé, zavázali. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Povinný 2) se ve svém vyjádření k dovolání ve stručnosti ztotožnil se závěrem napadeného usnesení. Povinní 3) a 4) se taktéž ztotožnili se závěrem napadeného usnesení a vyložili, proč podle jejich názoru zanikl nárok oprávněné na plnění povinnými z důvodu promlčení, jaký byl důvod nezaplacení dlužné částky a proč se oprávněná stala vlastníkem práva k pohledávkám.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. V notářském zápisu, který je v projednávané věci exekučním titulem, jsou jako účastníci označeni věřitelka- WPB Capital, spořitelní družstvo, dlužník- zde povinný 1) a ručitelé 1), 2) a 3) - zde povinní 2), 3) a 4). Povinní 2), 3) a 4) v čl. „Za třetí“ prohlašují, že se na základě Smlouvy o ručení ze dne 3.
srpna 2010 zavázali jako ručitelé uspokojit věřitelku, jestliže povinný 1) řádně a včas nesplní zde uvedený závazek. Dále notářský zápis obsahuje svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí či exekuce, přičemž v čl. 5 (označeném jako „Doba plnění“) prohlašují „osoby povinné a osoba oprávněná“, že uhradí zde uvedenou pohledávku ve 37 specifikovaných splátkách. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 30 Cdo 4959/2014, či usnesení ze dne 30. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 639/2014), dovodila, že jednou z podmínek vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je vyznačení doby plnění, tedy přesné a určité stanovení doby, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a tím současné vymezení doby, po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba důvodně navrhnout exekuci (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
července 2006, sp. zn. 20 Cdo 3103/2005). Ručitelský závazek přitom, na rozdíl od závazku dlužníka, je splatný později, až poté, kdy dlužník nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele.
Z výše uvedeného vyplývá, proč nemůže obstát dovolací námitka, že samotné určení splatnosti jednotlivých splátek poskytnutého úvěru postačí (v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti) i pro stanovení doby plnění vzhledem k ručitelům. Jestliže se totiž ručitelé zavazují uspokojit věřitele pro případ, že dlužník řádně a včas nesplní závazek ze smlouvy, nemůže splývat doba plnění dlužníka s dobou plnění ručitelů, jako je tomu v notářském zápisu v projednávané věci, ale je nezbytné vymezit (pozdější) dobu, ve které se povinní 2), 3) a 4) zavazují plnit jako ručitelé.
Závěr odvolacího soudu (a soudního exekutora) o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu vůči povinným 2), 3) a 4) z důvodu absence doby plnění, do které jsou jako ručitelé zavázáni plnit oprávněné, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není dán důvod, aby právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve vztahu mezi oprávněnou na straně jedné a povinnými 2), 3) a 4) na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolatelka nebyla úspěšná, zatímco strohé vyjádření právního zástupce povinného 2) k dovolání, a vyjádření právního zástupce povinných 3) a 4, jenž se z velké míry míjí s dovolacím důvodem, nepovažuje dovolací soud za úkony učiněné k účelnému uplatňování či bránění práva, za který by povinným 2), 3) a 4) náležela náhrada nákladů dovolacího řízení. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 1) se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu