20 Cdo 3182/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné G. S. M. A. s.r.o., zastoupené advokátkou, proti povinnému M. K., zastoupenému advokátem, pro 488 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 2953/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2006, č.j. 19 Co 160/2006-41, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 070,- Kč k rukám advokáta.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 11. 5. 2005, č.j. Nc 2953/2005-5, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 10. 2005, č. j. Nc 2953/2005-14 (jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2004, č.j. 48 Cm 261/2003-16, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. S., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Na základě potvrzení o vyslání povinného zaměstnavatelem na pracovní cestu do ciziny doloženým cestovním příkazem, výdajovým pokladním dokladem na zálohu na služební cestu a vyúčtováním pracovní cesty, dospěl k závěru, že k fikci doručení podkladového rozsudku ve smyslu § 46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění do 31. 12. 2004, nedošlo, neboť povinný se v den pokusu o doručení (3. 12. 2004) nezdržoval v místě doručení (na adrese svého bydliště ve Z. n. S.); v době od 28. 11. 2004 do 10. 12. 2004. se nepřetržitě zdržoval v cizině.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jež spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení § 46 odst. 4 a 5 o.s.ř. Je přesvědčena, že povinný neunesl důkazní břemeno ve smyslu § 46 odst. 5 o.s.ř., neboť by musel prokázat, že se na uvedené adrese nezdržoval po celou dobu doručování, resp. po celou dobu uložení zásilky. Pokud se povinný vrátil z ciziny tři dny před uplynutím náhradní doby pro doručení, po kterou byla zásilka uložena, byly splněny podmínky pro náhradní doručení a podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že mu podkladové rozhodnutí nebylo doručeno řádně, neboť se v době doručování na uvedené adrese nezdržoval. Navrhl, aby dovolací soud zamítl dovolání jako nedůvodné a přiznal mu náklady dovolacího řízení.
Dovolání – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. – není důvodné.
Podle § 46 odst. 4 o.s.ř., ve znění od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2004, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V poměrech úpravy doručování účinné do 31. 12. 2004 se soudní praxe ustálila na tom, že pro závěr, zda se adresát v místě doručení zdržuje, je rozhodný (pouze) stav, jaký zde byl v době pokusu doručovatele o doručení písemnosti. Tvrzení adresáta, že se v místě doručení nezdržoval teprve v průběhu doby od uložení zásilky na poště do dne, kdy nastala fikce doručení zásilky, je bez významu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 2003 pod č. 75). Jestliže tedy odvolací soud v souzené věci dovodil, že pro vyvrácení fikce doručení exekučního titulu postačí, že povinný se na adrese svého bydliště nezdržoval v den pokusu o doručení, je jeho právní posouzení správné.
Jelikož dovolatelce se správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 11 770,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2008
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu