20 Cdo 3197/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného VD AMOS, družstva se sídlem v Ostravě Kunčičkách, Slezské Ostravě, Frýdecká 157/249, identifikační číslo osoby 00490032, proti povinnému A. H., pro 229.192,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 E 1573/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28. 4. 2011, č. j. 9 Co 315/2011-571, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 24. 3. 2011, č. j. 21 E 1573/2000-559, kterým okresní soud zamítl (opakovanou) žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů, podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí podle ustanovení § 138 o. s. ř. v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení podle ustanovení § 138 o. s. ř. není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61).
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. § 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože tímto usnesením se řízení nekončí (v souzené věci probíhá řízení o dovolání povinného proti usnesení /ve věci samé/, jímž krajský soud rozhodl o jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí), Nejvyšší soud o povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení nerozhodl (§ 151 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu