20 Cdo 3232/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. M., proti povinné B. F., zastoupené
advokátem, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 E 1/2006,
provedením prací a výkonů, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 12. 2006, č.j. 35 Co
1034/2006-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2006,
č.j. 32 E 1/2006-14 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozhodnutí ze dne
27. 4. 2001, č.j. 21 C 117/97-105, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 8. 2001, č.j. 29 Co 294/2001-128,
k vynucení povinnosti zdržet se nakládání a hospodaření se spoluvlastnickým
podílem o velikosti 746/1000 domu č.p., zapsaného na LV č. v katastru
nemovitostí Katastrálního úřadu v L. pro katastrální území a obec L., a
pozemkových parcel 5090/1, 5090/2 a 5091, zapsaných na LV č. v katastru
nemovitostí Katastrálního úřadu v L. pro katastrální území a obec L., které
není běžným užíváním bytu č. 2 a k němuž by bylo třeba stanoviska
spoluvlastnice nebo orgánu státní správy, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve
výši 20 000,- Kč a uložil povinné zaplatit oprávněné náklady nařízení výkonu
rozhodnutí) a dále zavázal povinnou k úhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uzavřel, že ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí není podstatné,
zda povinná uloženou povinnost skutečně porušila. Vyjde-li dodatečně najevo, že
k nařízení výkonu rozhodnutí došlo na základě nepravdivých informací, může se
povinná domáhat náhrady škody po oprávněné v samostatném nalézacím řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o
ustanovení § 238a odst. l písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Nesouhlasí se
závěrem soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí se nezkoumá, zda k porušení
uložené povinnosti povinnou skutečně došlo. Má za to, že soud k tomuto závěru
dospěl na základě skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), rozhodnutí proto spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§
241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Namítá, že nebylo prokázáno, že by dala
souhlas ke stavebním pracím uvedeným v návrhu, ani že by pronajala byt č. 4.
Došlo-li k porušení uložené povinnosti, pak se tak stalo zřejmě jednáním syna
povinné, bez jejího vědomí a proti její vůli, jelikož povinná v domě od roku
1995 nebydlí. Má za to, že exekuční titul (předběžné opatření, vydané v řízení
o nahrazení souhlasu s vymezením bytových jednotek v domě) je nevykonatelný,
protože pozemky v něm uvedené nejsou ve spoluvlastnictví oprávněné a povinná v
bytě č. 2 nebydlí, nadto předběžné opatření jí znemožňuje bydlet v bytě č. 5.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a
odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1
písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního
stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož
soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ
jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu
je zásadního právního významu, nepřednesla a z hodnocení námitek v dovolání
obsažených (zda soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá v rámci dokazování
porušení uložené povinnosti; zda na vykonatelnost exekučního titulu –
předběžného opatření, jímž bylo povinné zakázáno nakládat a hospodařit se
spoluvlastnickým podílem na domě a s pozemky - má vliv skutečnost, že oprávněná
není spoluvlastníkem pozemků) k takovému závěru dospět nelze.
V obecné rovině platí, že při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl
pravomoc, zda je vykonatelný (materiálně i formálně), zda oprávněný a povinný
jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí
k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon
nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda právo není prekludováno a zda
navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Soudní praxe
(srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství
při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je
jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá (nezjišťuje),
zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda
ve smyslu § 351 odst. 1 o. s. ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí
nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o
zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. §
268 odst. 1 písm. g/, § 269 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud již v předchozí rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při
výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost
vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se
navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58).
Případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k
přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního
řízení samotného.
Odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní
judikaturou, jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst.
1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nemá. Není-li dovolání přípustné podle žádného v
úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je
odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné, která
by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a
povinná na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu