NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
20 Cdo 3254/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné I. C., zastoupené advokátkou, proti povinnému T. N.
V., zastoupenému advokátkou, vyklizením nebytových prostor, vedené u Okresního
soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 3644/2007, o dovolání povinného proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2008, č. j. 12 Co 71/2008 -
20, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 5. 2007, č. j. 15 Nc 3644/2007 - 4, kterým okresní soud nařídil podle
vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 24. 1. 2007, č. j. 4 C 289/2006 - 31,
k vymožení povinnosti povinného vyklidit nebytové prostory s příslušenstvím v
prvním nadzemním podlaží domu v K. - objektu občanské vybavenosti v obci a
k.ú. K., pro náklady předcházejícího řízení ve výši 8.854,- Kč a pro náklady
exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného,
jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Z. Z., Exekutorský úřad P. Odvolací soud z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 289/2006 zjistil, že podkladový rozsudek ze dne 24. 1. 2007 (stejně jako
žaloba o vyklizení nebytových prostor a předvolání k jednání) byl povinnému
doručován jednak na adresu ..., a dále na adresu ..., přičemž v obou případech
byla zásilka povinnému řádně oznámena a zůstala nevyzvednuta. Dospěl k závěru,
že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro nařízení exekuce, zejména, že
exekuční titul je pravomocný (dnem 21. 4. 2007) a vykonatelný (dnem 25. 4. 2007). Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „nelze nařizovat exekuci vyklizením
nebytových prostor, když neexistuje platný exekuční titul“. Dovolatel shodně
jako v odvolání namítá, že podkladové rozhodnutí není vykonatelné, neboť mu
nebylo nikdy doručeno, a že se o jeho existenci dozvěděl až z usnesení soudu
prvního stupně o nařízení exekuce. Stejně tak mu nebyla (do vlastních rukou)
doručena výpověď z nájmu nebytových prostor a v nalézacím řízení neobdržel ani
žalobu. Zjištění odvolacího soudu, že výpověď z nájmu mu byla doručena do
vlastních rukou dne 24. 7. 2006, je tudíž nesprávné, a „pokud snad existuje
podpis na doručence ze dne 24. 7. 2006, nejedná se o podpis povinného“. Má za
to, že pouhé vrácení zásilky soudu ještě neznamená, že mu tato zásilka byla
oznámena za účelem jejího vyzvednutí. Navrhl, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009
Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem
právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na
nesprávním právním posouzení věci. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět,
musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o
zjištění, že podkladový rozsudek ze dne 24. 1. 2007 byl povinnému doručen
(fikcí) a nabyl právní moci.
Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového
zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvního z uvedených důvodů
dovolatel vytýká, že zjištění odvolacího soudu ohledně doručení exekučního
titulu nemá oporu v provedeném dokazování, neboť o existenci exekučního titulu
se dozvěděl až z usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce. I když
dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního
titulu, učinil tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. [§ 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.] nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005). Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty
první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími
námitkami uplatněnými v dovolání. O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy
VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.