20 Cdo 3271/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinné L. M. – F., s.
r. o. \"v likvidaci\", vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 24 E
158/2006, pro 137 467,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu
povinné, o dovolání JUDr. P. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2006, č. j. 40 Co 1414/2006-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 6. 2006,
č. j. 24 E 158/2006-13, jímž okresní soud podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též
jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že zastoupení povinné JUDr. P. J., se
nepřipouští, neboť jmenovaný vystupuje jako zástupce v různých věcech opětovně.
Odvolací soud předně uvedl, že není důvodná námitka povinné, že napadené
usnesení vydala vyloučená soudkyně, a nepřisvědčil ani námitce povinné, že její
zastoupení JUDr. P. J. lze považovat ze jednání pověřeného zaměstnance
právnické osoby podle § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nikoli za zastupování
obecným zmocněncem.
Usnesení odvolacího soudu napadl JUDr. P. J. jako „zástupce povinné“
dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání
proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto,
že usnesení, jímž se potvrzuje rozhodnutí o nepřipuštění zastoupení účastníka
řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze
opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., které upravuje (pozitivně)
přípustnost dovolání jen proti těm usnesením, jež jsou rozhodnutími ve věci
samé; usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že se nepřipouští zastoupení účastníka
zvoleným zástupcem, jím však není (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61, usnesení
téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88, případně usnesení téhož soudu
ze dne 22. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 381/99).
Nejvyšší soud proto dovolání JUDr. P. J. (aniž by se blíže zabýval otázkou
povinného zastoupení v dovolacím řízení ve smyslu § 241 o. s. ř. či námitkami v
dovolání uplatněnými) podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s.
ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné - ani
povinné - v tomto stádiu řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu