U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.
s., se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská č. 964/4, identifikační číslo osoby 448
48 943, zastoupené JUDr. Světlanou Vargovou, advokátkou se sídlem v Ostravě,
Musorgského č. 1077/14, proti povinné T. R., P., zastoupené JUDr. Jiřím
Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7,
pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.
zn. 68 EXE 2147/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 28 Co 457/2016-395, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
22. 2. 2017, č. j. 28 Co 457/2016-395, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje
obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.,
když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s.
ř. označila skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení
právní otázky, která má být, podle názoru povinné, dovolacím soudem posouzena
jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatelky by
dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka
však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §
237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti
dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky
vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení
by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se
mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou
soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů
přípustnosti vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání
zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má
(podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28.
listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka
nedostála, neboť judikaturu (přitom nebyla povinna uvést konkrétní spisovou
značku rozhodnutí dovolacího soudu - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 21.
12. 2016, sp. zn. I. ÚS 3507/16) od níž by se měl odchýlit, neuvedla.
K námitce dovolatelky, že exekuční titul, tj. rozsudek Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2010, č. j. 10 C 109/2005-232, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2012, č. j. 15 Co
731/2012-321, byl vydán soudy, jejichž soudce má za podjaté, byla uplatněna
námitka existence vad nalézacího řízení, přičemž Nejvyšší soud již například v
rozhodnutí ze dne ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3602/2009, konstatoval, že
případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního
řízení) nepřenášejí. Okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k
exekuci navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu
řízení o výkon takového rozhodnutí. Nadto platí, že i kdyby bylo samotné
exekuční řízení postiženo procesní vadou, pak jí by se mohl dovolací soud
zabývat toliko v případě přípustnosti dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá
o. s. ř.).
S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení není návrh dovolatelky na odklad
vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení [§ 243 písm. b) o. s. ř.]
důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě nevydává zvláštní zamítavé
rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo
873/2005).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu