20 Cdo 3432/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Pražská plynárenská, a. s., se sídlem v Praze 1, Národní třída 37, identifikační číslo osoby 601 93 492, zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 32, proti povinnému P. N., zastoupenému opatrovníkem Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí 6/1434, pro 354,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 12402/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2009, č. j. 19 Co 186/2009-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 23. 9. 2003, č. j. Nc 12402/2003-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 11. 1. 2000, č. j. 12 C 298/99-15, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 354,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 21 % ročně z této částky od 7. 1. 1998 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 1 650,- Kč a nákladů exekuce, které budou vyčísleny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr.
Jana Grosama. Uzavřel, že povinný nezpochybnil žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce a že podepisování soudních rozhodnutí je ve svých podrobnostech upraveno ve Vnitřním a kancelářském řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (Instrukce Ministerstva spravedlnosti 505/2001). Dle § 14 odst. 1 kancelářského řádu podepisuje předseda senátu originál rozhodnutí. Ten je zařazen v exekučním spisu. Stejnopisy, které jsou doručovány účastníkům, jsou podle § 17 kancelářského řádu podepisovány vedoucím kanceláře nebo zmocněným zaměstnancem s poznámkou „za správnost vyhotovení“.
To platí i pro rozhodnutí vydaná soudcem v exekučním řízení podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedl, že v § 44 odst. 6 písm. f) zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009 je výslovně stanoveno, že usnesení o nařízení exekuce obsahuje podpis soudce. Zákon má přednost před kancelářským řádem, na který odvolací soud odkazuje. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že usnesení o nařízení exekuce obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a není důvod je rušit.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (usnesení o odmítnutí odvolání), kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažených argumentů k tomuto závěru dospět nelze.
Namítaný nedostatek podpisu soudce na stejnopisu usnesení o nařízení exekuce, lze podřadit pod tzv. jinou vadu řízení, která však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dále je třeba uvést, že i přes nepřesnou dikci § 44 odst. 6 písm. f) zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009 je zřejmé, že soudce resp. předseda senátu podepíše jen originál usnesení, pro podepisování opisu či stejnopisů platí § 17 Instrukce Ministerstva spravedlnosti 505/2001-Org., ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 125 s.).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle § 243b odst. 5, § 218 c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2011 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu