20 Cdo 3441/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka
Poledny, v exekuční věci oprávněných a) H. O., b) M. K., c) V. V., d) P. M., e)
M. M., zastoupených Josefem Malinským, advokátem se sídlem v Hlinsku, Poličská
č. 149, proti povinnému MVDr. F. M., zastoupenému Rudolfem Skoupým, advokátem
se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 142/88, pro 418 320 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 27 EXE
3528/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 16. 1. 2017, č. j. 24 Co 355/2016-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové, ze dne 16. 1. 2017, č. j. 24 Co 355/2016-64 (dále jen
„odvolací soud“), jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního
soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2016, č. j. 27 EXE 3528/2015-36, o
zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 268 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“,
odmítl podle § 243c odst. 1 věty o. s. ř, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov.
čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Exekuční soud totiž není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního
titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, jak již opakovaně
Nejvyšší soud vysvětlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999,
sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné
pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16.
12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008,
a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své
podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní
nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález
Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne
3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31
Cdo 958/2012, je nepřípadný, protože jím v žádném případě nebyla shora zmíněná
zásada výkladem tam řešené právní otázky (stručně řečeno, povinností soudu je
zkoumat kdykoliv za řízení existenci pravomoci rozhodce vést rozhodčí řízení a
vydat exekuční titul) překonána.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s
odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.