20 Cdo 3472/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Z. S., zastoupeného Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1894/4, proti povinnému, AUTOCOLOR Šoukal s.r.o., se sídlem ve Velkém Meziříčí, Třebíčská 474, IČO 26299313, pro 1.352.963,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, pod sp. zn. 12 Nc 1231/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 17. 5. 2010, č. j. 54 Co 288/2010-65,
Dovolání se odmítá.
Oprávněný (ač správně poučen o jeho nepřípustnosti) napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud změnil usnesení z 24. 2. 2010, č. j. 12 Nc 1231/2009-57, jímž okresní soud podle § 35 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, přerušil exekuční řízení, tak, že exekuci podle § 266 odst. 2 o. s. ř. – do pravomocného skončení řízení o zrušení podkladového rozhodčího nálezu, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 108/2009 – odložil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil (změnil) usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce - § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné pouze prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o. s. ř., kde však – jak výše uvedeno – institut odkladu provedení (ani přerušení) exekuce vyjmenován není (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod č. 233).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu