ční banky a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1) B. B., narozenému XY, bytem XY, 2) F. C., narozenému XY, bytem XY, 3) BIERHANZL PROPERTY, s. r. o., se sídlem v Březnici, Sadová 517, identifikační číslo osoby 47052481, 4) D. B., narozenému XY, bytem XY, a 5) L. Č., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, pro 2 357 742,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 300/2019, o dovolání všech povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2019, č. j. 19 Co 132/2019-72, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
V označené věci Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 19 Co 132/2019-72, potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 3. 2019, č. j. 9 EXE 300/2019-50, který návrh povinných na zastavení exekuce zamítl. Uzavřel, že povinní žádný zákonný důvod pro zastavení exekuce „netvrdili ani neprokázali“. Napadají-li dovoláním procesní postup Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze ohledně posouzení jejich návrhu na osvobození od soudních poplatků, nebrojí ani proti věcné správnosti exekučního titulu (směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 24.
7. 2012, č. j. 13 Cm 207/2012-11, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 2. 2015, č. j. 13 Cm 207/2012-106). Je ustálenou rozhodovací praxí vyšších soudů, že „samo podání dovolání k Nejvyššímu soudu nemá suspenzivní účinky a nebrání průběhu exekuce“. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní ad 1) až 5) dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že otázka, zda „může mít podané dovolání v určitých případech suspenzivní účinek“, a to ve vztahu k řízení o zastavení exekuce, dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Podle názoru dovolatelů by do rozhodnutí o jejich dovolání v řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul, „neměla nařízená exekuce probíhat a měla by být zastavena, resp. odložena“. Oprávněná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání povinných podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o.
s. ř.“, se závěrem, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Je výrazem ustálené soudní praxe, že podání mimořádného opravného prostředku (tj. dovolání) v nalézacím řízení nemá suspenzivní účinek, neodkládá tedy právní moc ani vykonatelnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997 pod č. 50, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 244/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 4012/2018). V řízení o zastavení exekuce má význam zrušení exekučního titulu v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 2062/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 20 Cdo 1882/2013). Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolatelé tak hledisko přípustnosti dovolání nevystihli, Nejvyšší soud dovolání bez jednání (viz § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.